Last Updated on 9. 9. 2025 by Lucie Klabanová

Tento článek kombinuje mé osobní deníkové zápisky z našeho letního roadtripu po Holandsku s praktickými tipy pro cestovatele. Pokud hledáte rychlou inspiraci a chcete hlavně vědět, kam jet a co vidět, najdete v textu zvýrazněné body a tipy, které vám usnadní plánování.

Když jsme se před dvěma lety rozhodli udělat si výlet na koncert do Holandska, zavzpomínala jsem na svůj první holandský roadtrip v roce 2009. Chtěla jsem si takovou cestu zopakovat. Bohužel napoprvé to nevyšlo, ale letos se to konečně podařilo.

Holandsko je země velmi plochá, takže ideální na cyklistiku. Opravdu všude najdete stovky cyklostezek vedoucích malebnou krajinou podél kanálů, byl by tedy hřích nenaplánovat alespoň část cest na kolech.

Tuhle ideu mi málem překazilo rozbité auto, které stihli tak tak opravit den před odjezdem. To asi abychom to neměli moc snadné. 😊

Oproti plánování v roce 2009 jsem tentokrát měla skvělého konzultanta, už vycvičenou ChatGPT, která se mnou plánovala většinu posledních cest například do Říma nebo na Tenerife.

Na rozdíl od minulého roadtripu jsem ale chtěla stihnout spíš méně, zato si to celé víc vychutnat. Zkrátka žádné spěchání, hodně užívání. A to se nám  povedlo na 100%.

Taky jsem se rozhodla zkusit si všechny zážitky psát hned, jakousi formou deníku. Původně jsem si ten osobní text chtěla nechat pro sebe a vám to na blog nějak přelouskat. Ale pak jsem si řekla: „Proč vlastně?“.

Důležitá místa vyznačím v textu pro ty, kdo jen skenují a ti, kteří si to rádi přečtou i s omáčkou okolo to budou mít opravdu autentické. Takže příjemné čtení. 😉

Den 1: planespotting ve Frankfurtu a německá malebná městečka

Ráno jsem se probudila příliš brzy. Sotva začalo svítat. Hlavou se mi honily myšlenky a ne a ne usnout. Asi cestovní horečka. Když jsem konečně znovu zaspala, zazvonil budík a já málem dostala infarkt. 🙈

Už jsem zapomněla, jaká je to pohoda, když člověk jede autem a nemusí se sbalit do jednoho minaturního kufru. Taky bych se ráda pochválila za přípravu 😇, protože jsem rozdělila všechny věci tak, abychom vždy vzali jen jednu až dvě tašky a nestěhovali všechna zavazadla každý den do hotelu a pak zpět do auta. Na roadtrip se člověk holt musí dobře připravit.

Cesta docela ubíhala, jelo se dobře, Praha byla v sobotu ráno prázdná a tak jsme se nezasekli hned na začátku jako jindy.

Auto jelo jako drak, kola na nosiči držela bez problémů, prostě cesta na pohodu.

✈️ Frankfurtské letiště

Do Frankfurtu jsme dojeli kolem jedné odpoledne. Skoro jsme stihli to očekáváné přistání A380, kterou jsme zahlédli alespoň z dálnice. Podobný nápad jít se podívat na přistání tohohle letadlového obra mělo viditelně víc lidí, protože parkovišťátko bylo narvané k prasknutí a my jsme po cestě na vyhlídkovou platformu potkávali hromady lidí, kteří si svůj planespotting už odbyli.

Frankfurt je pátým největším evropským letištěm. Má čtyři přistávací dráhy, které podle flightradaru byly v provozu všechny. Každé 2-3 minuty přistávalo letadlo. Docela mazec a pro letecké náruživce super zážitková zastávka.

Eppstein

Pak jsme se už  vydali směrem k ubytování v hotelu H+ Niedernhausen a dle rady od ChatGPT si udělali výlet do malého městačka poblíž. V Eppsteinu byl v sobotu obrovský klid, nikde nikdo, bez problémů jsme zdarma zaparkovali u nádraží a vydali se do historického centra plného hrázděných domů. Vystoupali jsme na zříceninu hradu, odkud je krásný výhled na městečko. (Dovnitř do hradu lze jít za 5 eur, ale my jsme nešli.)

Pak už jsme se ubytovali v hotelu, trochu si odpočinuli a vyrazili na kolech do Niedernhausenu na dort a horkou čokoládu. Původně jsme si říkali, že si tam zajdeme i na večeři, ale nakonec jsem se nadchli pro „kempování“ vedle auta na parkovišti u hotelu. Aneb výhody cestování autem, kdy můžete bez problémů přibalit kempingové vybavení. Trochu na tajňačku jsme si uvařili instatní nudle. Seděli jsme na kempingových židličkách u kempingového stolku pod stromy na nejvzdálenějším konci prázdného parkoviště a vyprávěli si veselé historky z kempování. Těch jsme zažili docela dost, takže jsme tak strávili moc příjemný podvečer na vzduchu.

Rodině jsem poslala fotky a ta nám samozřejmě závidí, že si takhle hezky kempujeme, protože v ČR je pěkně hnusně a zima.

Den 2 – Koblenz, Maastricht a koncert André Rieu

Koblenz

Ráno jsme se v hotelu sbalili a vyrazili směr Maastricht. Večer jsme se ještě poradili s ChatGPT, kde udělat po cestě nějakou zastávku a ta nám doporučila město Koblenz. Měla jsem z toho trochu obavu, moc se mi nechtělo zajíždět autem s koly na nosiči někde do centra. Ale ujistila mě, že doporučené parkoviště je dost velké a nebude problém tam zajet i s koly. Ukázalo se, že měla pravdu, hlavně proto, že parkoviště bylo v obchodním domě, který byl ale v neděli zavřený, takže parkoviště v podstatě prázdné.

Trochu jsme se podivili, že nám nevyjel žádný lístek z brány při vjezdu, ale zobrazila se mi správná SPZ, tak jsme usoudili, že to bude to jediné, co bude k zaplacení třeba a že asi „šetří naše lesy” a zbytečně netisknou lístky.

Pak jsme se vydali pár desítek metrů pěšky k soutoku řek Rýn a Mosel, kde je hlavní turistická atrakce: lanovka na protější břeh Rýna, k pevnosti Ehrenbreitstein. Koupili jsme si kombinovaný lístek na lanovku i na vstup a vyrazili lanovkou přes řeku. Už z lanovky byl krásný výhled na centrum Koblenze i soutok řek, o to lepší pak z vrcholu.

Samotná pevnost je druhá největší v Evropě, hned po Gibraltaru, což pro mne bylo dost velké překvapení. Každopádně výstavní prostory v pevnosti jsou velmi hezké, krásně udržované a krom informací o historii samotné pevnosti je tu i několik dalších výstavních prostor. Na prostorných nádvořích se pak v létě konají různé festivalové aktivity jako jsou divadla či koncerty.

Nejvtipnějším zážitkem bylo pak placení parkoviště při odjezdu. Skutečně se platilo po zadání SPZ a já ze zvyku vyžádala účtenku (jen pro jistotu, doklad, že jsem platila se může hodit). A když začala účtenka vyjíždět, chvilku to vypadalo, že se jim zasekla rolička papíru, protože účtenka vyjížděla a vyjížděla a vyjížděla. 😊 Nakonec měla asi 30 cm, na začátku potištěných 5 cm a pak úplně dole jeden řádek. Tak s tím šetřením papíru se to úplně nepovedlo. 🤣

Nezbytná zastávka na oběd v KFC, natankovat a pak už rovnou do Maastrichtu, abychom si před večerním koncertem stihli oddychnout.

Maastricht

Do Maastrichtu jsme dorazili někdy po třetí hodině, kdy se město proměnilo v totální chaos. To, že náš vybraný hostel nemá parkoviště jsem věděla, ale to, že budou všechna parkoviště v okolí plná a budeme se tam motat jak vítr v bedně, včetně pětiminutového projetí parkovištěm za 1,5 euro jsem opravdu nečekala. Navíc s koly vzadu se mi dost ztížila manipulace a otáčení v úzkých ulicích.

Nakonec se mi podařilo trefit na dvě K+R místa u hostelu StayOkay a vyndat zavazadla. Ochotný personál mi pak ukázal na mapě větší kryté parkoviště za řekou, kam jsme se vydali zaparkovat. Do parkoviště jsme vjeli bez problémů, akorát bylo i tam dost plno a tak jsme trochu na punk zastavili v uličce, sundali kola, uklidili nosič a teprve potom zaparkovali. Přímo z parkoviště jsme na kolech vyrazili zpátky do hostelu, který měl naštěstí kolárnu, takže kola byla v bezpečí uklizená.

Před koncertem jsme se snažili si trochu oddychnout, pak ještě na něco rychlého k jídlu a večer už přímo na Vrijthof.

André Rieu není zrovna popová hvězda, možná vám to přijde trochu staromódní, ale když jsme v televizi čas od času zahlédli atmosféru právě na Maastrichtském náměstí na koncertech klasické hudby v jeho specifickém moderním pojetí, chtěli jsme to zažít. To se nám podařilo už v roce 2023, a právě proto jsme si to chtěli zopakovat.

Tahle atmosféra, na krásném náměstí, s perfektně zvládnutou organizací, masivním orchestrem, stovkami tanečníků, efekty i Andrého vtípky i historkami dělají z koncertu na Vrijthofu nezapomenutelný zážitek. I proto se sem sjíždějí lidé skutečně z celého světa, což sám André na každém koncertě velmi rád komentuje a zkouší odkud diváci pochází. Třeba tak, že česky pozdraví „Dobrý večer.” Celý Vrijthof mě slyšel odpovědět. 😁 Kolemsedící se smáli a divili se, odkud že to jsme.

Také se mi splnilo přání slyšet Emmu Kok naživo zpívat píseň Voilá. Tato mladá dáma (narozena 2008) zazářila v pěvecké soutěži The Voice Kids v roce 2021. Velmi dojemné je zejména to, že její talent bohužel doprovází i vzácné chronické onemocnění zvané gastropareze, které způsobuje, že je většina svalstva žaludku nefunkční. V důsledku toho nemůže normálně trávit potravu a musí být výživa podávána trubicí (sondou) průběžně celý den. Od cca 9 měsíců je napojena na sondu a během cca 22 hodin denně je připojena na výživné pumpy. Nemoc má za následek fyzickou slabost, pomalejší růst, a dlouhodobé dopady i psychologické – včetně šikany kvůli zdravotnímu stavu.

Emma zpívala taky song Micheala Jacksona Earth Song. Jedním slovem: Touching.

V závěru koncertu jsme si všichni bez rozdílu věku „zatrsali“ na Makarenu v podání Johann Strauss Orchestra a vůbec se nám nechtělo jít spát.

Den 3:  Bruggy, muzeum Choco story a vafle

Do postele jsem se dostali až po půl jedné, tak jsme si ráno s chutí trochu přispali. Když jsem se podívala z okna a zjistila, že z Maastrichtu je zase to líné, prázdné město, jak jsem si ho pamatovala, sedli jsme na kolo a jeli k parkovišti, že nandáme kola před garáží a vrátíme se před hostel, kde zase v klidu naložíme tašky. Po cestě jsme narazili na fajn kavárnu, a tak jsme zastavili na snídani a dobré kafe. Ve skoro prázdné garáži se mi podařilo najít auto i zaplatit a venku na ulici jsme pak kola v klidu naložili. Pak už jsme mohli vyrazit do Brugg.

Bruggy

Cesta byla docela náročná. I když nebyla nijak dlouhá, byl velký provoz. V kombinaci s rychlostí omezenou na 120 (= uspávač) to bylo trochu náročné. Nicméně do Brugg jsme dorazili, ubytování, kde jsme měli domluvené parkování už od 12 jsme našli úplně v pohodě, rovnou jsme sedli na kola a jeli do centra. Tady jsem tedy skutečně docenila tu výhodu kol: nemuset řešit parkování a navíc se poměrně rychle přemístit ve městě, kde to je na kola opravdu dobře zařízené a nikdo se tomuto dopravnímu prostředku nepodivuje, je moc fajn.

Rovnou jsme zajeli do Choco-story, muzea čokolády a její historie. Moc zajímavě udělaná expozice, včetně rozdílných poslechů pro děti  a dospělé (audio průvodce je v ceně) a spousty interaktivních her pro děti. Já už jsem byla v několika muzeích čokolády, ale tady jsem se i tak dozvěděla pár nových informací z historie, třeba že si Španělé, kteří si první z Ameriky tento zázrak dovezli, svůj kouzelný nápoj skoro sto let syslili sami pro sebe, než ho proslavili Francouzští šlechtici. Příjemná a zajímavá hodinka.

Pak jsme šli jen tak uličkami krásných Brugg a samozřejmě vyrazili na projížďku lodí. Bylo docela horko, tak se to vysloveně nabízelo. Navíc pohled na historické budovy Brugg z vody je opravdu kouzelný.

Belgická vafle

Taky samozřejmě nesměla chybět pravá belgická vafle. Dozvěděli jsme se, že není vafle jako vafle. Dva typy – Bruselská a Lutyšská (Liege) – se neliší jen tvarem, jak jsem si naivně myslela. Bruselská, tedy hranatá vafle je křupavá zvenku a nadýchaná uvnitř. Je méně sladká a v těstě bývají našlehané bílky, takže je opravdu nadýchaná. Lutyššská vafle naproti tomu je oválného tvaru, je sladší, hustší a karamelizovaná.

Opravdu jsme si pochutnali.

Když jsme se vrátili na ubytko, abychom se zacheckovali a trochu si oddychli, zjistili jsme, že budeme mít celý dům sami pro sebe. Ubytování Bridgerton je v klidné lokalitě, stále velmi blízko centra (i bez kol) a zároveň velmi dobře vymyšlené. I když se jedná jen o pokoje, je zde velký společný prostor s kuchyní, kde se bez problémů třeba nasnídáte nebo si uděláte nějaké instantní jídlo. Kávovar je také k dispozici. Cenově to nebylo zrovna levné, ale Bruggy obecně nejsou nic pro spořílky. Takže tohle ubytko rozhodně můžu doporučit.

Den 4 : Bruggy ještě jednou, Neeltje Jans

Po domluvě s majiteli jsme se ráno odcheckovali z pokoje, ale zároveň jsme mohli auto nechat na dvoře ještě do oběda, což bylo super, protože jsme v klidu mohli dojet na kole do centra, kde jsme ještě po krátké procházce absolvovali návštěvu Diamond museum. Informace o těžbě a zpracování diamantů byly zajímavé, i když na Choco museum to nemělo.

Ráno bylo navíc město vylidněné a stejné uličky, kde to včera odpoledne tepalo davy lidí, byly nyní krásně prázdné a mohli jsme tak vychutnat místní architekturu bez rušivých elementů.

Pak už jsme se vrátili k autu, naložili kola a vyrazili na sever.

Neeltje Jans

Po cestě jsme měli v plánu navštívit Neeltje Jans. Jednak mi to přišlo jako fajn „vyhlídková” trasa, a druhak jsem si pamatovala, že jsme tu byli kdysi. Dnes je v oblasti rozsáhlá výstava zaměřená na vše spojené s Holandským hlavním problémem – 50% holandského území je totiž pod úrovní moře.

V roce 1953 přišla obrovská bouře, která způsobila, že se ohromná oblast celé země ocitla pod vodou poté, co se moře přelilo přes hráze. Od té doby Holandsko intenzivně investuje do zábran na moři, které mají opakování podobné tragédie zabránit.

Celé neštěstí i následné práce jsou tu velmi hezky ukázané a to včetně skutečných příběhů. Další část expozice se pak věnuje moři a životu v něm, můžete se například vydat i na vyjížďku lodí a prohlédnout si líně se válející tuleně a lachtany, nebo navštívit všemožné další expozice na místě. Rozhodně hezké i pro děti.

Protože jsme se tam trochu zdrželi, do posledního holandského ubytování v Nieuwveen (poblíž Amsterdamu) jsme dorazili až večer a doslova padli za vlast.

Den 5: Gouda a Rotterdam

Předpověď počasí nám moc nepřála a ostatně hned v noci se pěkným slejvákem potvrdila. A tak jsem vlastně ani neměla moc plán. To bych to ale nebyla já, kdybych hned ráno nějaký nevytvořila. 😊

Za pomoci ChatGPT jsem zase našla super alternativu na celodenní zážitky.

Gouda

Ráno jsme vyrazili do Goudy. Malé městečko, ale zcela jistě světoznámé. ChatGPT nám doporučila návštěvu muzea Gouda Cheese Experience.

Bylo to jednoznačně nejzajímavěji zpracované muzeum, které se navíc věnuje mému oblíbenému sýru. Super interaktivní expozice, kde jsme strávili víc jak hodinu a samozřejmě po skvělé ochutnávce nemohli vynechat nákup sýra s 10% slevou pro „cheese masters”, kterými jsme se během prohlídky stali. 😉

Rotterdam

Za rohem jsme si k obědu dali bagel a pak už vyrazili směr Rotterdam. Chtěla jsem vidět největší evropský přístav na vlastní oči. Vzhledem k jeho velikosti by nebylo možné ho obejít a získat tak aspoň malou představu. Proto nejlepší variantou byla okružní plavba lodí společnosti Spido.

⚓ Přístav: Během plavby obrovskou lodí, která je naštěstí i krytá, protože nám zase sprchlo, jsme se podívali do různých z přístavů. Rotterdam ve skutečnosti není jen jeden přístav, ale spíš hromada zálivů, v kterých se nacházejí různě specializované přístavy. Viděli jsme i práci na obrovských kontejnerových lodích. Pokud si chcete udělat alespoň hrubou představu, jak takový přístav vypadá, cesta lodí je super varianta.

Po projížďce jsme se ještě prošli po městě, hlavně jsme zamířili podívat se na slavné Cubes Houses a starý přístav.

To už jsme ale byli hodně unavení, a tak jsme sedli do auta a vyrazili zpět do apartmánu uvařit si dobrou večeři.

Tip: Kde v Rotterdamu parkovat? Přímo u nástupního místa Spido je parkoviště Erasmus. Velké, přehledné, ale dražší (v době naší návštěvy 4Eur/hod).

Den 6: Noordwijk an Zee, kanály a zase kanály

Předpověď počasí na čtvrtek hlásala jen slunce, ne moc horko. Tak jsme se konečně rozhodli plně využít kola. Naplánovala jsem nejkratší trasu směrem k moři. I tak měla přes 30 kilometrů, což je na nás docela dost. Kde jinde to ale zvládnout, než tady v Holandsku, kdy jedete po naprosté rovině (převýšení cca 20 metrů 😉)

Cesta vedla v 99% zcela mimo silnice po stezkách, případně přes vedlejší spojovací cesty, kolem krásných kanálů, kde jsme se mohli kochat výhledy na domečky, větrné mlýny i lodě. Všude u stezek najdete spousty laviček nebo piknikových míst. Kola jsou tu hlavní dopravní prostředek, v každém místě, kam přijedete, najdete hromadu stojanů na kola, i tak ale často narvaných. Nicméně nějaké místo se vždy najde.

Noordwijk an Zee

My jsme se tedy zastavili na kávu a sendvič v Sassenheim a pak už dorazili do přímořského letoviska Noordwijk an Zee.

Nádherná široká pláž se světlým pískem, spousta beach barů a restaurací. Místo je dost na severu, takže tu najdete na pláži plachtami oddělená místa pro lehátka (stejně jako u Nordsee mají Seekorb). Bylo sice jen cca 22 stupňů, ale pláž byla plná. Vyzkoušela jsem teplotu moře a bylo vážně teplé. Jen se mi zdálo na břehu vyplavených dost medúz.

My jsme si každopádně zašli na největší turistický kýč v místě – ruské kolo. Nicméně byl z něj moc pěkný výhled. 🙂 Pak jsme si ještě dali drink v plážovém baru, než jsme se definitivně vydali na cestu zpět.

Sečteno a podtrženo, zvládli jsme skoro 70 km a nohy nás ani moc nebolely. Zadky ano. 🙂

Den 7: Zaanse Schans a Amsterdam

Ráno jsme se rozhodli vyrazit do Zaanse Schans, typicky holandského skanzenu.

Po cestě jsme jeli kolem Schipholu, takže jsme se stavili na jedné z planespottingových vyhlídek. Bohužel runway byla zrovna v rekonstrukci, takže letadla odsud byla zbytečně daleko. Nicméně je to fajn místo na zastávku (a parkoviště zdarma) u letiště.

Zaanse Schans

V Zaanse Schans jsem byla už před lety a celý skanzen je v podstatě stejně zachovalý a udržovaný. Příjezd je poměrně snadný, areál se nachází kousek od Amsterdamu a hned na příjezdu je velké parkoviště. To je sice zpoplatněné (15 eur v době naší návštěvy), ale vzhledem k tomu, že pak je prohlídka již zdarma, je to jen malý příspěvek na udržování celého skanzenu.

Do areálu proudí davy turistů, takže se obrňte trpělivostí. Ve většině domečků najdete hlavně obchody se suvenýry, ale v některých jsou i zajímavé výstavy. Za zmínku stojí dům s muzeem výroby dřeváků. Nachází se zde i dílna, kde vám live předvedou, jak se dřeváky vyrábí dnes.

Další zajímavý je dům sýra, kam je vstup zdarma, můžete tam ochutnat velké množství holandských sýrů a ten nejlepší si samozřejmě koupit. Hezký je i jeden z mlýnů, kde uvidíte, jak se drtili nerosty, z kterých se pak vyráběli barviva.

Jako nejzajímavější v tomhle fotogenickém místě hodnotím to, že některé domečky jsou soukromé a dokonce užívané a tak jsme chvíli pozorovali postarší pár, který pracoval na jejich zahrádce a davů turistů za plůtkem si nevšímali.

Z mého pohledu je to fajn na krátkou zastávku, ale množství turistů z tohoto místa dělá už jen takovou navoněnou krásu. Holandsko má určitě hezčí místa.

Amsterdam

Odpoledne jsme se pak vydali do Amsterdamu. Trochu odvážně jsem se vzhledem ke krátké návštěvě rozhodla využít parkoviště v samotném centru – přímo u hlavního nádraží. Parkoviště je dobře dostupné a je i pěkné. Jeho cena je tedy hodně nadstandardní, ale možná kdybychom využívali MHD, tak zas tak moc neušetříme.

Po příjezdu jsme se rovnou vydali na projížďku po kanálech Amsterdamu. Řada lodí odjíždí právě přímo od hlavního nádraží, můžete si tak vybrat jakou plavbu chcete. My zvolili běžnou turistickou s výkladem, ale pokud si chcete užít soukromou vyjížďku se zajištěným občerstvením, není to žádný problém.

Jak to, že kanály nesmrdí?

Na kanálech je poměrně velký provoz, takže je to spíš taková ochutnávka. Docela mě překvapilo, že kanály v Amsterdamu vůbec nesmrdí a taky jsme byli informování, že se zde dá i koupat, takže jsem hned ChatGPT vyzpovídala, jak je to možné. Tady její odpověď:

Amsterdam má rozsáhlou síť kanálů (více než 100 km!), a jejich údržba je opravdu propracovaný a důležitý systém, protože by se jinak rychle staly špinavými nebo nebezpečnými. Zde je, jak se udržují:

🧹 1. Každodenní čištění – sběrače odpadků

Po kanálech pravidelně plují speciální čistící lodě, které mají ramena nebo síta na sběr odpadu (větve, plastové lahve, listí, jízdní kola…).

Tyto lodě se nazývají např. „Veegboten“ (zametací lodě).

Amsterdam z kanálů každoročně vyloví až 42 000 jízdních kol! 🚲💦
 (Ano, opravdu – lidé je tam házejí, nebo spadnou.)

💦 2. Proudění vody a výměna – kanály nejsou stojaté

Amsterdam už od 17. století udržuje umělý proud vody v kanálech pomocí systému zdymadel a čerpadel.

Voda se pravidelně „proplachuje“ – každých 24–48 hodin se kompletně vymění.

Moderní čerpadla pomáhají nasávat čistou vodu z řeky IJ a zároveň vypouštět „použitou“ dál směrem k moři.

🧪 3. Monitorování kvality vody

Město pravidelně testuje kvalitu vody, aby byla bezpečná i pro akce jako např. plavby, festivaly nebo v létě plavání v některých úsecích.

I když to tak nemusí vypadat, některé části kanálů mají překvapivě dobrou kvalitu vody – ale ne všechny, a oficiálně se nedoporučuje běžné koupání.

🛠️ 4. Opravy a údržba břehů a mostů

V Amsterdamu je přes 1500 mostů a mnoho nábřeží postavených na dřevěných pilotech – ty se pravidelně kontrolují, opravují a nahrazují, aby nedošlo ke kolapsům.

🧲 5. Magnetfishing a dobrovolníci

Mnoho místních i turistů se věnuje tzv. magnet fishingu – chytají kovové předměty (klíče, kola, zbraně, trezory!) z kanálů pomocí silných magnetů.

Město to podporuje jako způsob čištění kanálů, dokonce existují i organizované dny úklidu.

Po projížďce na lodi jsme se pak vydali ještě na krátkou procházku. Shora si typickou architekturu Amsterdamských domů na okrajích kanálů vyfotíte ještě lépe. My jsme si hlavně chtěli vychutnat chvilku u kávy a dortíku někde na břehu. Jen pozor, že v Amsterdamu je důležité rozlišovat Coffee Bar a Coffee Shop. V tom druhém nehledejte kávu, spíš něco „ostřejšího”. 🙂

Pak jsme se šli podívat k domu Anny Frankové, kam jsme ale neměli předem koupené lístky a dle očekávání bylo již vyprodáno, takže jsme si jen přečetli nějaké informace na webových stránkách muzea.

Naším cílem nebylo procestovat celý Amsterdam, chtěli jsme jen trochu nasát atmosféru a návštěvu muzeí i bližší zkoumání si nechat na některý Eurovíkend. Takže nám krátká procházka uličkami bohatě stačila a pak jsme se už vydali zpátky do ubytování. Znovu balit a zítra už směr Německo.

Den 8: Technik Museum Speyer

Cesta domů je opět dlouhá a tak jsme hledali nějakou zajímavou zastávku na cestě. V minulosti jsme se zastavovali v Technik Museum Sinnsheim, které je opravdu top mezi technickými muzei a tak tentokrát padla volba na jeho pobočku ve Speyeru.

Cesta v Holandsku, kde je rychlost přes den na dálnicích omezena na 100km za hodinu, moc neutíkala, byla spíš náročná a uspávací (v sobotu mimo provoz mi to vlastně přišlo i dost zbytečné). Na německých dálnicích je sice oficiálně rychlost neomezená, ale v realitě je často snížená, což byl i případ naší trasy. Navíc jsme se dostali do několika pomalu jedoucích kolon. S tím jsem ale počítala.

Do Speyeru jsme dorazili před třetí hodinou a vrhli se rovnou do muzea. Bohužel bylo velké dusno a tak mi všechny ty výstupy do vnitřků lodí a letadel daly dost zabrat. Na druhou stranu vzhledem k počasí bylo muzeum poloprázdné, takže jsme se nikde nemuseli tlačit. Sinnsheim je sice o hodně větší, ale na naši odpolední zastávku byl Speyer fajn alternativa.

Poslední nocleh jsem zamluvila v hotelu Leonardo Walldorf, na kraji města, zkrátka na trase domů. Protože zítra už nás čeká jen druhá půlka cesty a návrat domů.

I když jsem se domů těšila, tuhle dovolenou jsem si skvěle užila. Výborně jsem si odpočinula od práce, zkrátka pro to, že mezi přejezdy, vymýšlením a všemi informacemi zkrátka nezbyl čas se ani myšlenkou vrátit k práci. Roadtrip je skutečně super varianta dovolené, psychicky jsem si odpočinula vlastně mnohem víc, než jsem čekala. Už teď se těším, kam vyrazíme na roadtrip příště.