Osobní

Články kategorie Osobní
20.4. 2022

Londýn – tipy na místa, kde alespoň na chvíli vnímat skutečné srdce britské metropole

Vždycky když se po letech vracím na místa, která stála v začátcích mých „bot z toulavého telete”, bývám sentimentální. Tak nějak se ve mě pere vděk za to, že můžu znovu navštívit místa, která mi otevírala dveře do světa cestovatelů. Že si můžu dovolit to, co jsem tehdy nemohla. Že už je všechno jinak, a přece některé věci zůstávají.  Prodloužený víkend musí...

28.3. 2022

Andalusie – v okolí Málagy

Letošní jarní prázdniny jsme se rozhodli vydat do Andalusie. V poslední době jsme si zvykli přivolávat jaro tím, že vyrazíme na jih, kde je už příjemné teplo a hromada sluníčka. Letenky do Malagy byly i letos za příjemných pár tisíc. A ostatně i všechny ostatní náklady jsou v mimo sezonu násobně nižší. Z mé zkušenosti například pronájem auta stojí cca 50 % toho, kolik zaplatíte v sezoně. ...

4.3. 2022

Jak jsme konečně poznali naše opravdové hodnoty

Ve čtvrtek 24.2.2022 jsme se probudili do jiného světa.  Do světa, kde naše „jisté” hodnoty neexistují.  MÍR SVOBODA BEZPEČÍ  SUVERENITA STÁTŮ A NÁRODŮ Všechno najednou bylo nepochopitelné.  Bezmoc a pocit nespravedlnosti v nás budily všehochuť pocitů: vztek, smutek, neštěstí. Hromady slzí.  Chuť sebrat se, sehnat první zbraň a vydat se bít.  Všechno bylo černé, všechno bylo špatně. Mocní nedělali dost....

18.2. 2022

Moje slovo platí!

Jakou váhu má vaše slovo?  Stala se mi taková nepříjemnost. Prodávala jsem nějaké věci přes facebook (chápejte, prodávám za pár korun jen to, co je opravdu jako nové a co nelze dát na charitu, považuji to zodpovědný přístup k naší planetě). A jedna zájemkyně se se mnou nadšeně domluvila, že si pro to na 100% přijedou. A pak nepřijeli.  Fakt mě to...

17.1. 2022

Doba temna

aneb jak se nenechat semlít povánoční depkou Období po Vánocích jsem před časem začala nazývat dobou temna. Tma, když se probouzím. Tma, když vypínám počítač. Tma, pořád jen tma.  Slunce vidíme spíše sporadicky a úroveň naší nálady má několik týdnů systematicky sestupnou úroveň.  Uff, to je tedy něco! Vnímáte to taky tak? Když jsem si tuhle tendenci...

6.4. 2021

Mallorca a já. Potřetí.

Nelíbila se mi. Napoprvé. Před patnácti lety. Mallorca mi tehdy přišla prostě jako další z turistických destinací v letních měsících nabitých slunce a moře-chtivými turisty z celého světa. Víc jsem v ní tehdy nenacházela.

29.3. 2021

Tady a teď aneb touha po tom co bylo (a už nikdy nebude)

Sedíme zavření doma a těšíme se na to, až to zase bude jako dřív. Ale ono nebude.

8.11. 2020

Útěk z coronavirového šílenství na Mallorcu

Zase sedím v letadle. Je to zvláštní pocit. Tak stejný a přitom tak jiný. Když zavřu oči a na chvíli přestanu vnímat roušku na puse, tak mě obejme jakýsi klid. Jako bych se vrátila v čase a všechno bylo zase jako dřív.  Není a přesto je.  V posledních týdnech jsem hodně pracovala se strachem. Nešlo to jinak, je ho kolem nás tolik....

17.3. 2020

Poslední dar

Posledních 24 hodin. Nemohla ani uvěřit, že zbývá jen tak málo. Kdysi by jí to připadalo jako celá věčnost. A dnes? Jak moc by si přála mít víc, mnohem víc.  „Marie, někdo za vámi přišel.” Pokusila se pořádně posadit, ale moc to nešlo. Překáželi ji v tom hadičky a drátky k přístrojům, na které byla napojená. Nejradši by ze sebe...

20.1. 2020

Slet není spartakiáda. Jednota je to, co si z něj účastníci mohou odnést.

Loni jsme oslavili 30 let od Sametové revoluce. V televizi se o tom hodně mluvilo (díkybohu). A já narazila na dokument Dvojí tvář spartakiád. Zaujal mne. Donutil mne se zamyslet.  Nechci z toho udělat politický text. Nejen proto, že to by mohlo způsobit zbytečné rozepře.  A o to tu právě vůbec nejde. Přesně naopak. Jde tu o to, co nás spojuje, o tu...