29.3. 2021
Tady a teď aneb touha po tom co bylo (a už nikdy nebude)
Sedíme zavření doma a těšíme se na to, až to zase bude jako dřív. Ale ono nebude.
Osobní
Články kategorie Osobní
Lucie Klabanová
8.11. 2020
Útěk z coronavirového šílenství na Mallorcu
Zase sedím v letadle. Je to zvláštní pocit. Tak stejný a přitom tak jiný. Když zavřu oči a na chvíli přestanu vnímat roušku na puse, tak mě obejme jakýsi klid. Jako bych se vrátila v čase a všechno bylo zase jako dřív. Není a přesto je. V posledních týdnech jsem hodně pracovala se strachem. Nešlo to jinak, je ho kolem nás tolik....
17.3. 2020
Poslední dar
Posledních 24 hodin. Nemohla ani uvěřit, že zbývá jen tak málo. Kdysi by jí to připadalo jako celá věčnost. A dnes? Jak moc by si přála mít víc, mnohem víc. „Marie, někdo za vámi přišel.” Pokusila se pořádně posadit, ale moc to nešlo. Překáželi ji v tom hadičky a drátky k přístrojům, na které byla napojená. Nejradši by ze sebe...
20.1. 2020
Slet není spartakiáda. Jednota je to, co si z něj účastníci mohou odnést.
Loni jsme oslavili 30 let od Sametové revoluce. V televizi se o tom hodně mluvilo (díkybohu). A já narazila na dokument Dvojí tvář spartakiád. Zaujal mne. Donutil mne se zamyslet. Nechci z toho udělat politický text. Nejen proto, že to by mohlo způsobit zbytečné rozepře. A o to tu právě vůbec nejde. Přesně naopak. Jde tu o to, co nás spojuje, o tu...
16.10. 2019
Střípky z války
Tyto texty jsem napsala před více než patnácti lety. V době, kdy vzhledem k blízkosti války na Balkáně, bylo pro mne jako dospívající dívku tohle téma docela nepochopitelné. V neposlední řadě jsem od spolužačky, uprchlice z válkou postižené oblasti, slyšela několik příběhů, které mi braly dech… Když jsem před pár dny našla hodně hluboko zastrčené, rukou psané „Střípky z války“ na zažloutlém...
29.9. 2019
Malé radosti
Vzduch je voňavý a svěží. Začíná se stmívat. Každou minutou se ochlazuje. Padá rosa. Vlhkost mě nutí zhluboka se nadechnout a vnímat chuť večerního vzduchu. Běhá tu kolem mě, bez přestání něco štěbetá. Vnímám ho jen na půl ucha. Ale usmívám se. V očích cítím slzu. Vyskočím a začnu ho honit kolem zahrádky. Směje se nahlas. Na chvíli mě napadne, co...
23.7. 2019
Čas na čaj
„Zase jdu pozdě,” pomyslela si a hodila kabelku přes rameno, zatímco brala do ruky bundu z věšáku v rohu kanceláře. Sama nevnímala, že její podpatky na chodníku zběsile rychle klapou. Jen jí projelo hlavou, že je to k vzteku, že musí nosit do práce tyhle nepohodlné boty, protože v keckách by se jí na tramvaj utíkalo o hodně snáz. Nevšímala si lidí, které míjela. Rychle...
10.5. 2019
Facebook zatracovaný i milovaný. Aneb proč už se nebojím, že o mně všechno vědí.
(For english version of the post click here.) Nedávno jedna známá řešila, jak to udělat, aby se jejím příbuzným či známým nezobrazovala upozornění o některých jejích aktivitách na Facebooku. Donutilo mě to přemýšlet, jak to je s naším soukromím v dnešním světě. Proč někomu vadí, co o něm druzí vědí. Zhruba před dvěma lety jsem Facebook aplikaci kompletně smazala...
31.10. 2018
Tak, a je ze mě blogerka! Proč vlastně? A co všechno musí bloger umět?
Přátelé se mě ptají: “Jak jsi k tomu přišla, že jsi začala blogovat?” A taky: “Nejsi na to už stará?” (No tak tu druhou otázku nechám radši bez komentáře. :-) ) Věc se má tak. Důvodem je moje práce. Hned z několika úhlů pohledu. Jednak, jak je asi zřejmé, čerpám většinu inspirace právě v práci. Je to nekonečný přísun toho,...
23.8. 2018
Tanec je radost, zábava i cesta k sobě samým
Je to paradox. I ženy, které na první pohled vypadají jako by překypovaly sebevědomím, se často potýkají s jeho nedostatkem. Znám to velmi dobře. Jsem manažerka, většinu času se pohybuji v mužském světě. Už od mládí mě doma učí, že žijeme v “nespravedlivém světě”, kde muži mají vždy výhody. A tak jsem k tomu tak přistupovala. Byla jsem drsná, někdy až moc....
-
-
-
Jak přeměnit skvělý nápad v reálný plán? 31. 1. 2024 -
-
Podzimní Gran Canaria aneb jak si prodloužit léto 27. 11. 2023 -
-
-
