Last Updated on 27. 9. 2021 by Lucie Klabanová
Státní svátky na začátku července mě každý rok zaskočí. Na pravidelnou dovolenou jezdíme už začátkem června a proto nikdy není čas a vlastně ani potřeba vymýšlet příliš dopředu, co budeme podnikat. Každý rok si říkám, že budeme prostě na chalupě.
Ale kdo už mě zná, ví, že “boty z toulavého telete” nezapřu. :-)
A tak když jsem na nenápadnou otázku: “Nepojedeme na pár dní do Chorvatska?” dostala až příliš rychlou odpověď: “Jasně!”, nebyla cesta zpátky.
Vzhledem k povinnostem jsem už neměla v plánu delší než šestidenní dovolenou a tak nejdůležitější rozhodnutí padlo hned na začátek – poletíme letadlem. Přeci jen absolvovat více než deseti hodinovou cestu autem se mi na tak krátkou dobu nechtělo. Trocha brouzdání na serveru letuška.cz a volba byla jasná: Split.
Měla jsem i jeden osobní důvod pro výběr právě této destinace – přesně zde jsem byla na své první zahraniční dovolené u moře s rodiči – před více než 30ti lety (uff, to to letí! :-)).
Za zpáteční letenky jsem zaplatila něco kolem pěti tisíc na osobu, pozor ale na zavazadla. Ve většině případů je v ceně pouze příruční zavazadlo a tak jsem si jeden velký kufr připlatila. Přeci jen s malým dítětem je cestování méně na lehko.
Ještě než jsem finálně zaplatila letenky, podívala jsem se, jak se v okolí pohybují ceny ubytování. Může se stát, že do některé destinace jsou letenky “za hubičku”, ale za ubytování zaplatíte majlant (typickým příkladem je v některých termínech Paříž). A já jsem nechtěla žádné překvapení.
Ubytování jsem hledala v bezprostřední blízkosti letiště Zračna Luka ve Splitu, tedy cca do 50km. Je samozřejmě možné půjčit si auto a cestovat dále, ale to se neslučovalo s mým plánem rychlé a relativně levné dovolené.
Spousta cestovatelů si na zajištění ubytování v dobré ceně velmi chválí Air BnB. Ale já se přiznám, jsem v tom asi trochu staromódní. Intenzivně cestuji už hodně dlouho a od samého začátku používám Booking.com. Nikdy jsem s ním neměla žádný problém s příjezdem, předáním klíčů, špatné rezervace atd. Jediné co si hlídám je, že hostitelé vždy vědí, že cestujeme s dítětem – některá ubytování mají dítě zdarma a pak se jim neobjevuje, že je tam další osoba a mohou být překvapeni. Raději píšu vždy zprávu a uvedu i věk dítěte.
Na booking.com se mi líbí, že si můžu zobrazit mapu s dostupnými ubytovacími kapacitami a rovnou se mi zobrazí ceny:
Můžu si taky aplikovat všemožné filtry až po opravdu velké detaily – což využívám zejména, když chci opravdu velké pohodlí.
Nejdůležitější kritérium pro mě je vždy hodnocení. Osobně hodnotím naprosto každé ubytování, které navštívím a podobný přístup má nejspíš většina uživatelů, takže hodnocení je opravdu velmi vypovídající. Já už mám například vyzkoušeno, že se nikdy neubytovávám v místech s hodnocením nižším než 8 – vzhledem k mým nárokům nejen na čistotu by to nedopadlo dobře. Na druhou stranu z jednoho špatného hodnocení a hromady pozitivních nedělám závěr – někomu se prostě nezavděčíte nikdy.
Pro tentokrát jsem ale měla nároky poměrně nízké – dobrá cena, blízko k moři a pěkné ubytování s kuchyní, abychom si mohli vařit.
Našla jsem apartmán Kaleta v místě Kaštel Kambelovac, což je nějakých 8 km od letiště – pro tentokrát naprosto ideální.
I když let byl v příjemnou dobu kolem poledne, nechtělo se mi po příletu řešit dopravu a tak jsem si taxík zamluvila předem a to přímo prostřednictvím Booking.com. Na rovinu, tohle rozhodnutí bylo jen z lenosti, protože se mi nechtělo trávit čas pátráním po dopravních možnostech předem. To, že je to určitě předražená volba mi bylo jasné, ale pohodlí prostě něco stojí.
Výhodou bylo, že i když byl náš let zpožděný, řidič na nás čekal, pěkně s mým jménem, přímo v příletové hale a od té chvíle se o nás postaral. Dovedl nás až k apartmánu, což bylo velmi příjemné, protože jsme vzhledem k práci na silnici museli asi 200 metrů absolvovat pěšky (i s tím obřím kufrem).
Apartmán byl umístěn v historickém domě, přímo v centru zmíněné obce. Normálně bych se jako milovník všeho moderního takovému místu vyhýbala. Ale ukázalo se to jako místo se specifickým kouzlem. Apartmán byl pěkně zrekonstruovaný, ale když jsme si sedli přede dveře ve dva metry úzké uličce mezi domy (místo terasy, kterou apartmán neměl), případala jsem si vlastně jako domorodci, protože oni to přesně tak dělají.
Na ulicích se všichni zdraví, a jejich příjemné “Dobar dan” nám po pár hodinách šlo naprosto samozřejmě z pusy. To že jsme měli kostel jen pár metrů od domu mi zprvu připadalo nesmírně romantické – zvuk zvonů miluji. Tedy milovala jsem. Do té doby, než mi začaly bít v pět ráno hned před oknem. :-)
Myslela jsem si, že týden nebudu spát. Ale jak už to bývá, člověk si na většinu věcí zvykne, rychleji než čeká. Třetí den už jsem je v tu časnou ranní hodinu ani neslyšela.
Na kamínkovou pláž jsme to měli co by kamenem dohodil. Každé ráno kamínky zametali a pláž uklízeli. I tak chování některých lidí stále nechápu. Proč kuřáci odhazují nedopalky cigaret přímo pod sebe, když koše na odpadky jsou rozmístěné po pár krocích? A nepřijde jim divné kouřit dva metry od dětí, které si na pláži spokojeně hrají?
Vzhledem k sezónně, poměrné malým rozměrům pláže a taky velkému horku, byla pláž, zejména v místech pod stromy dost přelidněná. Ideálním řešením bylo nevylézat z vody.
Moře je v Chorvatsku opravdu krásné. Voda je průzračná, je vidět až hluboko na dno, ryby můžete pozorovat i pouhým okem z hladiny. A když vytáhnete potápěčské brýle a šnorchl máte o zábavu postaráno.
Jedna věc mě ale překvapila. Zažila jsem na vlastní kůži, co znamená znečištění moří. O tomhle problému jsem samozřejmě četla i slyšela opravdu hodně, ale do nedávna mi to přišlo jako něco vzdáleného, co je tam někde daleko – v Asii. A najednou jsem viděla v moři plavat hromady plastů a nechtějte vědět čeho dalšího. Teprve tehdy mi to došlo – ten problém je tady, blíž než si myslíme. Jsem vděčná za tenhle zážitek, který mě konečně donutil udělat pár kroků, které jsem odkládala. Jen něco o málo víc, než přestat používat plastové tašky (ty už nepoužívám několik let).
Když jsem po pár dnech začala mít chuť na výletování, hledala jsem jak se dostat do malého historického městečka Trogir. V dnešní době s trochou angličtiny a googlem v mobilu se celkem snadno dopátráte k autobusové lince veřejné dopravy číslo 37, která spojuje Split a Trogir trasou podél pobřeží. Zastávku jsem objevila pár kroků od našeho apartmánu na hlavní třídě. Jízdní řád na ní nebyl, ale vzhledem k tomu, že jsem věděla z internetu, že autobus jezdí každých dvacet minut, stačilo prostě přijít a počkat.
Stejně jako v řadě dalších míst je tato linka jako dělaná pro turisty z pobřežních oblastí pro návštěvu větších měst (podobný autobus mají například na řeckém ostrově Kréta). A tak jsme jedno odpoledne vyrazili.
Ještě jsem nezmínila, že Chorvati jsou velmi příjemní, jako správný jižanský národ klidní lidé. Proto i řidič v autubus bez problémů lámanou angličtinou zjistil kam jedeme a dle toho nám prodal lístek, za 13 HRK na osobu (cca 45 Kč, dítě zdarma). Vzhledem k tomu, že Trogir byl konečná stanice, nemohli jsme to poplést. :-)
Trogir je krásné historické městečko založené už někdy ve 3 století př.n.l. řeckými kolonisty. Když se procházíte úzkými uličkami uvnitř původního hradbami obehnaného města, máte pocit, že cestujete v čase a skoro si představíte, jak asi probíhal život v těch dávných dobách.
Příjemná atmosféra na vás dýchá a tak neváhejte, zastavte se v některé restauraci nebo kavárně jen tak na zmrzlinu a vnímejte okolí.
Můžu doporučit i vyjít na věž pevnosti Kamerlengo – je z ní krásný výhled na centrum města i na lodě parkující všude podél pobřeží.
Autobusy jezdí až do pozdních večerních hodin, takže je jen na vás, jestli si chcete vychutnat atmosféru města i po tmě. Každopádně určitě si tuhle návštěvu užijete.
A abychom dostáli i nadpisu tohoto blog postu :-), vypravili jsme se také na návštěvu samotného Splitu. Od našeho apartmánu byl zhruba stejně vzdálený jako Trogir, cca 20 minut. Stejný autobus, jen na druhou stranu.
Z autobusového nádraží, kde je konečná zastávka, je to zhruba deset minut do historického centra města. Celkově je Split velmi podobné město jako Trogir, ale větší a to rozlohou i počtem turistů.
Užijete si ale pohled na velký přístav, kde můžete vidět i obří zaoceánské lodě. Odsud také máte možnost podniknout výlety lodí na některá odstrčená místa – laguny a krásné pláže. Plavbu zakoupíte přímo v přístavu, na hlavní promenádě.
Nejzajímavější budovou ve Splitu je Diokleciánův palác ze 3. století, který je zapsán také na seznamu světového dědictví UNESCO.
Pokud si jako my chcete vychutnat atmosféru města při procházce historickým centrem, nezapomeňte si k tomu koupit zmrzlinu – je opravdu výborná a té italské rozhodně šlape na paty.
Trochu mě překvapilo, že v řadě restaurací upozorňovali na to, že neberou platební karty (narozdíl od Trogiru), tak se na to raději připravte. Bankomaty jsou ale na každém kroku.
Celkově mě Split nenadchl tolik jako Trogir, ale to spíše kvůli tomu, že je už “moc velký” a v úzkých uličkách se více přetlačujete s ostatními turisty a tak trošku mizí ta kouzelná atmosféra. Ale zkuste se do města vydat třeba časně ráno, určitě to bude stát za to.
Občas se setkávám s tím, že dovolená v Chorvatsku je považována za něco “méněcenného”. Ale tak to rozhodně není. Ke krásnému moři se přidala i píle a oproti jiným jižanským zemím i (relativní) pracovitost a přívětivost Chorvatů a můžete zde tak prožít krásnou dovolenou. Naplánujte si ji tak, aby vyhovovala vám a určitě si ji užijete skvěle!
Tak krásnou dovolenou. ;-)
PS.: všechny fotky jsem fotila já, a to na Iphone X.