Než začnete soudit: Porozumění jako cesta k lepším vztahům i vlastní spokojenosti

Last Updated on 31. 1. 2025 by Lucie Klabanová

Tolerance. No tak ta zrovna nepatří mezi mé vrozené vlastnosti. 😅

Ale ruku na srdce, kdo jí má dánu do vínku? Já jsem spíš přesvědčená, že to je vlastnost, kterou se musíme učit. Pomáhají nám v tom životní zkušenosti. A dennodenní snaha o pochopení. 

Před časem jsem zhlédla na ČT dokument Sněhové vločky v době tání. Mnohokrát tam zaznělo, jak tyhle mladé lidi jejich rodiče vůbec nechápou, nerozumí jim. Sama mám syna a proto usilovně přemýšlím, jak to udělat, aby tenhle dojem neměl. A přemýšlím i o tom, jestli nebo kdy jsem ten pocit neporozumění měla já se svou mamkou. Nepřekvapí vás, že ho mívám občas i dnes. 😇 

Neutuchající snaha o pochopení

Co je ale opravdu klíčové, aby pocit nepochopení mezi jakýmikoli dvěma lidmi nebyl tak silný, je snaha pochopit druhou stranu. A to jde fakt těžko. Vyžaduje to totiž pokusit se vžít do toho druhého, do jeho životní situace, pocitů a předchozích zkušeností. Což je samozřejmě nemožné. Jediné, co můžeme, je se o to pokoušet. 

Mentoring na VŠE mě v tomhle hodně pomáhá. Setkávám se s generací mladší než jsem já, ale starší než je můj syn. Baví mě vnímat, v čem se oni od nás liší a v čem jsou naopak úplně stejní. Často docházím k závěru, že jsme jako lidé přes generace vlastně stejní, jen žijeme v různém prostředí, a to ovlivňuje naše strachy, obavy a radosti. Lidskost ale zůstává.

Pro vzájemnou diskusi, ať už v rodině nebo v práci, je však opravdu zásadní se o porozumění neustále snažit. A nevzdávat to. 

Proč si nerozumíme? A co s tím můžeme dělat?

Co můžete udělat, abyste ukázali snahu lépe druhým porozumět? Abyste snáze našli společnou řeč i v oblastech, kde jste každý jiný?

Pár tipů pro vás mám:

➡️Uvědomění si kontextu druhé osoby

Přemýšlejte o tom, odkud druhá osoba pochází – nejen geograficky, ale i kulturně, sociálně a profesně. Jaké jsou její zkušenosti, výchova nebo prostředí, ve kterém žije? Ty výrazně ovlivňují náš pohled na svět.

➡️Naslouchání bez předsudků

Snažte se opravdu naslouchat, aniž byste přemýšleli o odpovědi nebo o tom, jak druhého přesvědčit o svém názoru. Aktivní naslouchání znamená být plně přítomný a otevřený. Pokuste se nehodnotit, nedělat závěry, než si opravdu vyslechnete kompletní názor.

➡️Pokládejte otevřené otázky

Buďte zvědaví. Zeptejte, co daná osoba myslela nebo jaké důvody ji k tomu vedly. Otevřené otázky podporují konverzaci a umožňují druhému vše více rozvést a vysvětlit svůj pohled. Pokud se vám něco „nezdá“, zkrátka se vyptejte, jestli to správně chápete. Bez vašeho pohledu a hodnocení. (To je opravdu náročné!)

➡️Nepředpokládejte, že rozumíte jejich záměrům

Často vyvozujeme závěry na základě svého vlastního vnímání. Místo toho se přímo zeptejte, co daná osoba myslela nebo proč něco udělala. Co ji k tomu vedlo. Tohle může být i zajímavé uvědomění pro druhou stranu. Možná jste ani sami nepřemýšleli do detailu, co stálo právě za daným rozhodnutím nebo názorem a může to tak být zajímavé zjištění pro obě strany.

➡️Empatie jako nástroj pochopení

Představte si, jaké by to bylo být na místě druhého člověka. Co byste mohli cítit, pokud byste byli v jeho situaci? Empatie vám pomůže lépe pochopit, proč se daný člověk chová určitým způsobem.

➡️Respektujte odlišné hodnoty a přesvědčení

Ne všichni musíme sdílet stejné názory, a to je v pořádku. Uvědomte si, že rozdílné přesvědčení není útokem na vaše vlastní, ale spíše odrazem jiných životních zkušeností. Opakujte si, že odlišnost je v životě to krásné. Taky byste na zahradě nechtěli mít všechny květiny bílé. V životě je to stejné a právě pestrost je to obohacující.

➡️Hledejte společné body

I při zásadních rozdílech se zaměřte na to, co máte společného. Například sdílený cíl nebo hodnoty mohou být mostem, který umožní lepší komunikaci. A když už opravdu nevíte co, o počasí si přece můžete popovídat s každým. 🤣

➡️Rozvíjejte kulturní povědomí

Čím více se dozvíte o různých kulturách, vírách nebo zvyklostech, tím snadněji se vyhnete stereotypům a předsudkům. Stejně jako jakékoli vzdělání, je znalost kulturních rozdílů a odlišností klíčová k pochopení.

➡️Nebojte se uznat chybu

Pokud jste něco špatně pochopili nebo udělali, omluvte se. Přiznání chyby ukazuje, že vám záleží na vztahu víc než na „výhře“ v diskusi. Budování otevřené sebereflexe je důležitým seberozvojovým prvkem, který vám pomůže nejen pochopit a získat pochopení, ale také vybudovat vzájemný respekt. Vědomí toho, že všichni jsme lidé a lidé chybují, je skvělým společným článkem.

➡️Pracujte na sobě

Často je tolerance spojená s naší schopností pracovat s vlastními emocemi. Zkuste reflektovat, proč vám některé postoje nebo názory druhých vadí, a pracujte na svém vnitřním klidu a otevřenosti. Ostatně, pokud vás názor nebo postoj druhých rozčiluje, škodíte tím jen sami sobě. Třeba se dopátráte nějaké starší vzpomínky, křivdy, kterou máte nevyřešenou a můžete se k ní vrátit a vyřešit ji, čímž budete příště nejen víc tolerantní, ale sami spokojenější. A o to nám všem v životě jde na prvním místě.

Proč bychom se vlastně měli snažit pochopit druhé? Tolerovat jejich názory a postoje? Nestačí nám jen náš vlastní?

Svět a život není černobílý. Naštěstí. Je barevný s nekonečným množstvím odstínů, a to je právě ta krása. Proto je tak zajímavé ho poznávat třeba při cestování, protože vidíme něco nového, co ještě neznáme, co nám může rozšířit obzory.

S pochopením je to jako s tím cestováním. Když se snažíme situaci vidět očima toho druhého, najednou objevujeme nové. Zjišťujeme, jak může být sklenice poloplná nebo poloprázdná. Pokud pochopíme, jsme silnější, někam jsme sami sebe posunuli. Pokud pochopit v tuto chvíli nedokážeme, stačí respektovat. Přijmout, že někdo to má jinak a my to nedokážeme pochopit. Třeba jednou v budoucnu pochopíme.

O tom já bych mohla vyprávět!

Pamatuji si jak jsem odsuzovala některá rozhodnutí, které dělal můj bývalý šéf. Rozčilovalo mě to, protože jsem měla pocit, že je málo ohleduplný k zaměstnancům, že je moc přísný nebo že některé věci zkrátka přehání. Teprve když jsem se dostala do role šéfa sama a začala se plácat v pravděpodobně velmi podobných situacích, najednou jsem některá taková rozhodnutí sama začala dělat. To bylo pane překvapení, když jsem si to uvědomila! Takže dnes už ho mnohem víc chápu a rozumím mu.

Zpětně svůj postoj změnit nemohu, ale můžu si tohle uvědomění vzít s sebou, až zas příště nebudu moct něco pochopit. Třeba budu tolerantnější nebo aspoň ukážu víc respektu. A tak budu ve výsledku i já spokojenější. Že jsem se zase o kousek posunula.

A tak možná nejde o to vždy porozumět, ale o to nikdy se nepřestat snažit.