Benátky: ticho, voda a příběhy mezi kanály

Last Updated on 26. 1. 2026 by Lucie Klabanová

Benátky – město, kam se musíte vracet

Benátky jsou skutečný klenot městské turistiky. Ne nadarmo sem už před staletími cestovala šlechta, aby si oddychla v příjemném klimatu. Spisovatelé a další umělci se tu usazovali, aby mohli tvořit svá nejlepší díla. Skláři zde vytvářeli to nejhodnotnější sklo v celé Evropě.

Tohle místo prostě musíte navštívit. A klidně víckrát.

Pro mě to bylo už potřetí. A nastal čas ukázat tenhle skvost i synovi.

Jak vznikl náš výlet do Benátek

Na bucket listu jsme Benátky měli už dlouho, ale jako vždy rozhodla cena letenek. Krátce před podzimními prázdninami jsem přes Google Flights hledala možné destinace a levné letenky Ryanair do Benátek nakonec vyhrály.

Vyrazili jsme odpoledne, let probíhal načas, a kolem čtvrté hodiny jsme přistáli na letišti v Trevisu.

Ubytování v Mestre a první večer v Benátkách

Ubytování jsem vybírala podle lokality i předchozí zkušenosti. Bydleli jsme v aparthotelu Staycity, stejně jako dřív v Londýně nebo Paříži. V Mestre je hotel jen pár kroků od nádraží, kam se dostanete buď přímým autobusem z letiště (který jsme zvolili my), nebo lokálním vlakem. Tu druhou variantu jsme si nechali na cestu zpátky, kdy už jsme měli víc času a lepší orientaci.

Za necelou hodinu jsme dorazili do Mestre, cestou si vyzvedli předplacené lítačky ATVO. (O tomhle procesu se tu ani nebudu rozepisovat. Byl zbytečně složitý a ve výsledku úplně zbytečný, protože stejnou lítačku si můžete koupit přímo na místě ve stejném automatu.) Pak jsme se ubytovali, skočili do blízkého supermarketu na rychlý nákup a udělali si jednoduchou večeři. Mimochodem, ceny byly výrazně vyšší, než na jaké jsem zvyklá ze Španělska.

I když už se mezitím setmělo, na projížďku vaporettem rozhodně nebylo pozdě. Autobus, který stavěl dvě minuty od hotelu (appka CityMapper opět skvěle posloužila), nás za deset minut přes most dovezl rovnou na Piazzale Roma. Odtud odjíždějí vaporetta na obě strany města. Vybrali jsme si jednu z okružních linek a vyrazili na první seznámení s Benátkami, včetně Ponte Rialto. Krátkou procházkou centrem jsme se pak vrátili zpět na Piazzale Roma a odjeli do hotelu.

Ranní Benátky bez davů (největší odměna)

Druhý den jsme vstali poměrně brzy. Turistická místa totiž nejraději navštěvujeme ráno, kdy většina turistů ještě spí. Odměnou nám byly prázdné uličky i Náměstí svatého Marka. Během hodiny jsme měli pocit, že jsme prošli skoro celé Benátky, a přitom potkali jen hrstku lidí.

Sedli jsme si na kávu a něco malého k snědku v nenápadné kavárničce poblíž Mostu vzdechů.

Vstupy, plánování a počasí

Během ranní procházky jsme zjistili, že vstupy na hlavní atrakce se dnes už kupují výhradně online. Původně jsme je chtěli řešit až na místě, přece jen listopad není zdaleka tak rušný jako jaro nebo léto. Jenže pokladny nikde. Naštěstí měli u vstupů QR kód, který nás navedl přímo na oficiální stránky, a ne k některému z mnoha překupníků, ve kterých by se turista snadno ztratil.

U kávy jsme tedy naplánovali program a koupili vstupy na další dva dny: Campanile, Bazilika svatého Marka a Dóžecí palác. Přizpůsobovali jsme se i počasí. Listopad bývá v Benátkách deštivý, takže jsme si vnitřní památky nechávali na dny s vyšší pravděpodobností deště a výhledy plánovali na chvíle bez mraků.

Na den, kdy se mělo vyčasit, jsme si schovali výlet na okolní ostrovy – Murano a Burano.

Co v Benátkách nevynechat?

Náměstí sv. Marka (Piazza San Marco)

Náměstí je vlastním srdcem Benátek. Je to místo, kde se po staletí odehrával politický i společenský život benátské republiky. Napoleon ho nazval „nejkrásnějším salónem Evropy“. Náměstí je výjimečné tím, že je otevřené k laguně. Určitě ho taky znáte z jarních záběrů, kdy celé náměstí zalije tzv. acqua alta (vysoká voda). Ta je považována za symbolické spojení města s mořem.

Bazilika sv. Marka

Jedna z nejbohatších kostelních staveb Evropy, původně soukromá kaple dóžat. Fascinující směs byzantského, orientálního i západního stylu. Zlaté mozaiky vyprávějí biblické příběhy i příběh moci Benátek.

Campanile di San Marco

Nejvyšší stavba Benátek a jejich „maják“. Sloužila jako strážní věž, zvonice i orientační bod pro lodě. Z vrcholu je krásně vidět, jak jsou Benátky vlastně křehké a plovoucí: ostrůvky, kanály, laguna. Galilei tu kdysi předváděl svůj dalekohled. Měli jsme to štěstí, že jsme zrovna byli na věži, když zvony odbíjeli celou, což byl opravdový zážitek.

Dóžecí palác (Palazzo Ducale)

Symbol moci Benátské republiky. Nejen sídlo dóžete, ale i soudy, vězení a správní centrum. Uvnitř jsme viděli obrovské sály plné obrazů, které měly připomínat slávu státu. Jednotlivými sály nás provázela ChatGPT, která nám kromě jiného vyprávěla o místnosti Sala Bocca di Leone, kde mohli Benátčané podat anonymní udání a o tom, že Benátky byly svobodné, ale zároveň velmi přísně kontrolované.

Most vzdechů

Spojuje Dóžecí palác s vězením. Jméno pochází z legendy, že odsouzení si zde naposledy povzdechli při pohledu na lagunu. Romantický název, ale ve skutečnosti dost temné místo, což je krásný příklad benátského kontrastu.

Canal Grande (plavba vaporetto)

Hlavní dopravní tepna Benátek, lemovaná paláci nejbohatších rodin. Každý palác byl reklamou na úspěch svého majitele. ChatGPT nám vyprávěla různé historky o životě v palácích, který byl hlavně o reprezentaci, ne až tak o pohodlí (voda dole, plesy nahoře). Taky jsme se jí vyptávali na různé šťavnaté historky o slavných osobách, které Benátky a místní paláce navštěvovali. Zkuste to taky. 😉

Boční kanály & obytné Benátky

Mimo hlavní trasy uvidíte opravdové Benátky. Domy, kde se skutečně bydlí. Menší kanály, prádelní šňůry, ticho. Žijí tu hlavně místní, často ve vyšších patrech, protože přízemí je vlhké a ohrožené vodou.

Murano

Ostrov skla. Skláři sem byli přesunuti ve 13. století, aby město nevyhořelo, a aby si Benátky uhlídaly tajemství výroby skla. Skláři měli významná privilegia, ale nesměli ostrov opustit. Navštívili jsme jednu z mnoha skláren na krátkou předváděcí ukázku, což bylo moc příjemné (a navíc jsme se v chladném dni i ohřáli 😉).

Burano

Ostrov barevných domků a krajky. Barvy pomáhaly dříve rybářům najít domov v mlze a dodnes jsou přísně regulované. Burano je vlastně radostná protiváha vážných Benátek, pro mě rozhodně nejfotogeničtější místo.

Mazzorbo

Klidný, téměř venkovský ostrov propojený s Buranem. Když sem přes most přejdete, obklopí vás vinice, zahrady a ticho. Je to ideální kontrast k turistickému ruchu, který určitě uvítáte.

San Michele – hřbitov

Hřbitovní ostrov, kde je pochovaný básník Joseph Brodsky, který Benátky miloval a považoval je za inspirativní místo. Na ostrov se běžně nedostanete, ale všimněte si ho, až kolem budete projíždět vaporettem.

Co dalšího jsme řešili s ChatGPT krom destinací?

Benátské masky

Masky nebyly jen pro karneval, umožňovaly anonymitu, rovnost a svobodu. Dlouhé „zobáky“ lékařských masek souvisely s morem a vírou, že vonné byliny ochrání před nemocí. Masky jsou symbolem Benátek dodnes.

Lagunové značky (bricole)

Trojice dřevěných kůlů v moři slouží k navigaci lodí. Nejsou náhodné, značí bezpečné trasy v mělké laguně. Krásný příklad toho, jak jsou Benátky technicky chytré a přizpůsobené vodě.

Benátky nejsou město, které „odškrtnete“ za jeden víkend. Jsou to vrstvy příběhů, kontrastů a detailů, které se postupně skládají. Ticho bočních kanálů vedle rušných náměstí, krása a rozklad, svoboda i přísná pravidla. Pokud si z nich máte odnést něco víc než jen hezké fotky, pak možná právě tohle zpomalení. Dívat se kolem sebe, ptát se na souvislosti, vnímat město jako živý organismus. A klidně se sem vrátit znovu. Pokaždé totiž ukáže trochu jinou tvář.