4 dny v Paříži nejen s dětmi

Last Updated on 29. 1. 2023 by Lucie Klabanová

Paříž je jistě jedno z nejhezčích měst v Evropě. Od nás sice není úplně „co by kamenem dohodil“, ale vzhledem k čilému leteckému spojení je poměrně snadno dosažitelná.

Paříž je taky považována za velmi romantické město. Je pravda, že mé vzpomínky na ni z dob mé návštěvy před mnoha lety, byly dost zkreslené vlivem tehdejší čerstvé zamilovanosti. :-)

Pokud ale cestujete s dětmi, stejně jako já loňský podzim, měli byste se na Paříž zkusit podívat trochu jinýma očima. Nebo právě možná ne. ;-)

Doprava do Paříže a po Paříži

Jakmile mě popadne další cestovatelská slina začnu ihned slídit po různých serverech prodávajících letenky. Nejednou i díky aktuální nabídce změním destinaci. Tentokráte ale nápad na cestu do Paříže odpovídal (dle mého pocitu) ceně letenek, a tak prodlouženému víkendu v listopadu nic nebránilo.

Náš let byl na největší pařížské letiště Charles de Gaulle. Mám ve zvyku cestou z letišť využívat již běžnou hromadnou dopravu, nikoli letištní speciály, protože stejně jako v Praze za ně zaplatíte několikanásobek běžné sazby. Hned po příletu jsem se tedy vydala hledat místo, kde bych mohla koupit pařížskou „lítačku“. Hromada automatů mě trochu odrazovala, a tak jsem našla turistickou kancelář a raději si vystála krátkou frontu.  

Nebyla bych to já, kdybych neměla už předem zjištěné informace o dopravě po městě. Na turistických stránkách byla poměrně stručná informace o Paris Visit Travel Pass – kartě, která vás opravňuje k cestování ve všech dopravních prostředcích městské hromadné dopravy. Cena byla dosti závratná, ale řekla jsem si: „Holt Paříž!“.

O to víc mě překvapilo, když mi paní ve zmíněném turistickém centru od nákupu Travel Pass odradila hned v první větě a v podstatě mi vysvětlila, že totéž, akorát „neturistické“ nabízí karta NAVIGO. O ní jsem na turistických stránkách (nutno dodat že oficiálních webech) nenašla ani zmínku. Je to karta určená pro místní. A stojí polovinu. (A opravdu nechci hodnotit, jaký záměr bych si z toho mohla vyvodit.)

Jediná nevýhoda je, že na NAVIGO potřebujete fotku pasové velikosti. Ale to bych to zase nebyla já, kdybych jednu neměla v peněžence. Jinak samozřejmě hned vedle stojí automat a můžete se za pár Euro nechat vyfotit. Což vy už ale nebudete muset, protože budete díky tomu, že čtete tenhle blog, připravení. :-)

A tak jsme úspěšně obdrželi naše „lítačky“, ušetřili polovinu peněz a mohli vyrazit na vlak.

Do centra Paříže jezdí různé linky vlakových spojů. Ve většině velkých měst mají velmi dobře propojené příměstské vlaky s MHD (a věřím, že se toho jednou dočkáme i v Praze), takže spoje najdete poměrně snadno v jakékoli aplikaci informující o dopravě ve městě. Mě před cestou kamarád poradil appku Citymapper, která funguje i v řadě jiných měst a oproti jiným aplikacím dokáže i poměrně dobře poradit komplet cestu včetně navigace na nejbližší zastávku.

Nakonec jsme úspěšně nasedli na vlak, který nás odvezl na Gare du Nord, vlakové nádraží kousek od našeho hotelu.

Ubytování

Vzhledem k tomu, že při cestování s dítětem úplně netoužím trávit veškerý čas v restauracích, což mi navíc přijde často jako vyhozené peníze (kdo má děti ví, že jejich apetit je dost proměnlivý a často se změní přesně po objednávce, čili spousta jídla a peněz přijde na zmar) a nedělá mi problém uvařit rychlé jídlo, upřednostňuji apartmány. Ve velkoměstech ovšem není snadné sehnat apartmán a vzhledem k tomu, že se mi nikdy nechtělo „riskovat“ složitost při předání klíčů od AirBnB (prosím berte to jen jako mou osobní nechuť, obecně si tuto platformu většina lidí hodně chválí), raději hledám hotelové apartmány.

Na jaře jsme při cestě do Londýna objevili Stay City – síť právě takových hotelů, které v pokojích mají i malinkou kuchyňku, která ale mým potřebám naprosto dostačuje. Jejich výhoda je, že bývají blízko center měst, a přesto nabízí možnost vlastní kuchyně. A vzhledem k tomu, že jsme se samotným ubytováním i skvělými službami v Londýně byly velmi spokojení, neváhala jsem, a vybrala si je i pro cestu do Paříže. Podařilo se mi trefit se při rezervaci do nějaké reklamní akce (už nevím jaké), takže cena byla opravdu velmi příjemná.

Jediné, co bych hotelu mohla vytknout bylo umístění. Nikoli vzhledem k dostupnosti, ta byla skvělá (900m od Gare du Nord, autobusová zastávka 2min od hotelu), ale vchod ze zastrčené uličky, kdy se muselo projít průchodem, který v podstatě permanentně obývali bezdomovci.

Nicméně za nedlouho jsem měla zjistit, že problém bezdomovců je v podstatě v celé Paříži a oproti Praze je značně výraznější.

Ach, ta Paříž plná krásných míst

Do hotelu jsme se dostali v poměrně rozumnou odpolední hodinu, proto jsme neváhali a rovnou vyrazili. Kam jinam než na Eiffelovku.

Hned při prvním přecházení silnice jsem si uvědomila, že největším nebezpečím v Paříži nebudou auta, ale kola. Cyklistické pruhy jsou značené na každém chodníku (pokud byste snad chtěli chodit po Paříži s kočárkem, tak budete mít dost problém se do úzkého prostoru vejít), cyklisti po nich jezdí velmi rychle. Navíc dost částo nedodržují dopravní předpisy, jezdí na červenou, takže důrazně doporučuji držet neposedné děti pevně za ruku a rozhlédnout se dvakrát.

Eiffelova věž

Můj syn chtěl ze všeho nejvíc vidět právě Eiffelovu věž. Asi proto, že jsem mu před časem věnovala (své staré) 3D puzzle Eiffelovky a od té doby jsme si o ní povídali. Nejlépe je Eiffelova věž vidět z Place du Trocadero. Tam dojedete metrem a pak můžete jít po schodech dolů, skrz Trocadero Gardens, přejít přes Seinu, až se ocitnete přímo pod věží. Za tu dobu nafotíte tisíc fotek z mnoha různých úhlů a na všech bude Eiffelovka. Protože je opravdu fotogenická!

My jsme ji viděli rozsvícenou, a její „třpytění“ v celou hodinu je opravdu krásné.

Procházka v ulicích kolem nám taky dala nahlédnout do krásné architektury, ale pak už jsme si jen koupili něco k jídlu (fastfood logicky v okolí Eiffelovky hrubě předražený) a vydali se zpátky k hotelu. Po cestě jsme nakoupili základní potraviny na snídani a na druhý den na svačiny, což v Paříži není problém až do pozdních večerních hodin.

Disneyland

Kdo byl v Paříži s dětmi, ví, že Disneyland prostě nemůže vynechat. Když pominu cenu vstupenky, která se mi zdá opravdu závratná, osobně nemám ráda davová zařízení. Trochu jsem doufala, že vzhledem k teprve k nedávno „skončenému“ Covidu a restrikcím třeba nebude park tak narvaný, ale to jsem se bohužel spletla.

Ač jsme dorazili už na dobu otevření, před bránou se linula fronta na dlouhé minuty. Vstupenky je nutné zakoupit v předstihu online, a přesto než se proklikáte přes turnikety dost dlouho to trvá. Ostatně při návštěvě Disneylandu se připravte na to, že většinu dne prostojíte ve frontě.

Je sice úžasné pozorovat dětské oči, které září při pohledu na postavičky z pohádek, rozjařené pobíhání a přemýšlení kam ještě půjdeme, ale mě to negativní dojmy z parku nevynahradilo.

Co se mi zdálo jako nejlepší byly pravidelné průvody, které procházejí přes náměstí – spousta postav, tanečníků, kostýmů. A opravdovou třešničkou na dortu byla hudební show Lion King, na kterou je ale také třeba zakoupit separátní vstupenky v předstihu. Muzikály máme obecně moc rádi. Na téhle show nebyly ani tak skvělé hudební výkony (ty byly spíše průměrné), ale kostýmy, světelná a akrobatická show kolem. Pro mě to byl highlight dne.  

Co mě naopak extrémně zklamalo byla strava. V celém parku se v podstatě nenajíte dobře. Nemluvím o cenách, na to jsem byla připravená, ale kvalitě. Nic z toho, co jsme měli, se v podstatě nedalo jíst (hot dog za 15 Euro bych brala, ale bohužel byl tak zoufalý, že jsme ho ani nedokázali sníst). Navíc stánků bylo otevřených málo, takže opět všude fronty. Rozhodně přibalte dostatečné svačiny.

Atrakce pro větší (horské dráhy) byla docela fajn, ale skutečně znám v Evropě i lepší místa, kde si užít tento typ zábavy (který mám velmi ráda). Sečteno podtrženo – návštěva Disneylandu byla pro mě první a zcela jistě i poslední. Ale prosím zeptejte se i jinde, protože hodně lidí, s kterými jsem to probírala, bylo z návštěvy nadšených. Zkrátka každý má své preference.

Montmartre a Sacré Ceour

Další den a půl jsme už měli vyhrazený na návštěvy těch nejhezčích pařížských míst. Ráno jsme rovnou od hotelu vyrazili autobusem do čtvrti Montmartre vyhlášené uličkami plnými malířů a umělců. Těmi jsme prošli až na vrchol, kde se tyčí Basilica Sacré Ceour. Od ní je krásný výhled na Paříž a ani samotná bazilika nesmí chybět na fotkách cestovatelů po francouzské metropoli.

Dolů jsme pak nemohli jinak než zubačkou, která je nápadně podobná té v Praze na Petřín a samozřejmě i na ni platí Navigo karta.

Arc de Triomphe

Další proslulou architektonickou památkou je Vítězný oblouk. Popravdě mě ale vždy více než samotný oblouk fascinuje doprava kolem něj. Je to vlastně obří kruhový objezd. Má jen drobný nedostatek – nejsou na něm vyznačené jízdní pruhy. Někdy to vypadá, že tam jsou 4, jindy jich je tam i deset. Zážitek pro řidiče silných nervů. My jsme se na to koukali jen zpovzdálí, takže jsme to přežili jen s mírným schizofrenním tikem v oku. :-)

La Défense

Čtvrť plná moderních architektonických skvostů tvoří obrovský kontrast s historickou architekturou staré Paříže. Spousta obchodních center je schovaná právě v této čtvrti, na kterou stojí za to se zajet podívat alespoň na chvíli.

Ópera

K budově pařížské Opery jsme dojeli autobusem, který měl cestu vnitřní Paříží. Mám ráda cestování autobusy, protože je z něj vidět kudy se pohybujete a když vás něco zaujme, prostě si vystoupíte a v klidu si to vyfotíte. Jako jsme to my udělali právě u Opery.

Louvre

Jedno z nejznámějších evropských muzeí, které se může pyšnit světovými díly, z nichž asi nejslavnější Mona Lisa. Ač nejsem primárně muzejní typ, do tohoto muzea bych se moc ráda znovu podívala. Pro tentokrát jsme ale neměli dostatek času, na muzeum potřebujete minimálně půl dne, ne-li více, takže tentokrát jsme si ho prohlédli jen zvenku. I to je ale krásný pohled, zejména kontrastem historických budov muzea a skleněné pyramidy uprostřed nádvoří (kde se nachází vstup do muzea).

Notre Dame

Procházkou podél Seiny jsme se dostali také k chrámu Notre Dame, který před pár lety částečně vyhořel. Naposled jsem jej viděla zahalený lešením a oplocený, proto bylo úlevné vidět, že na první pohled se už částečně oprava zadařila (i když ještě nebyla dokončena).

Tour Montparnasse

Vzhledem k tomu, že jsem kvůli frontám neměla úplně zájem vyjet na Eiffelovu věž (krom toho jsem tam byla již několikrát a to včetně jednoho pozvání na soukromý VIP event v sále v nejnižším patře), hledala jsem jiné místo, odkud bude Paříž jako na dlani. Navíc co může být hezčího než výhled na město s Eiffelovou věží uprostřed. Kolegyně mi poradila právě vyhlídkovou terasu na tomto moderním mrakodrapu.

Záměrem bylo dostat se tam těsně před svítáním, abychom viděli Paříž za světla i za tmy.

Vyhlídková terasa se nachází na střeše budovy, jezdí se tam výtahem. I když podle zábran to vypadalo, že tam občas můžete chytit frontu, my jsme tam byli téměř sami, a tudíž přesně dle mého gusta. I sem je lepší koupit vstupenky na internetu předem, pak můžete jet rovnou až nahoru a vychutnávat výhledy kolem dokola.

Všude dobře, doma nejlépe

Dnes už si při návštěvách měst nedělám ambice vidět všechno. Raději si vyberu to, co mě zajímá nejvíc a při putování mezi těmito místy se snažím užít dané město a pochytit jeho atmosféru.  Baví mě si sednout do kavárny a pozorovat kolemjdoucí. Tak si místo užiji mnohem lépe.

I když jsem z Paříže byla při své první návštěvě nadšená a pak do francouzské metropole zavítala ještě několikrát, z této poslední návštěvy si odvážím spíše pocit: „Je fajn to vidět, ale znova nemusím.“ Město viditelně hodně roste, nevyhnutelně se do něj tak stěhuje řada různých etnik, což má samozřejmě vliv na jeho fungování. Město působí dost špinavě, žebráky a bezdomovce potkáte na každém kroku, do metra se všichni cpou hlava nehlava a nikdy nekončící hluk z provozu a velkého  množství lidí mi zněl v hlavě ještě dlouho po návratu domů.

A přesně to je proč ráda cestuji kamkoli. Protože se pak ještě raději vracím domů.