Čas v době pandemie a mé osobní lekce z ní

Last Updated on 21. 9. 2021 by Lucie Klabanová

Když byla vyhlášena karanténa, všichni začali mluvit o tom, že konečně budou mít čas. Čekali, že si užijí spoustu času doma, kam se většinou chodí jen vyspat. 

Ale velmi brzy se ukázala realita. Času v jednom dni máme pořád stejně – 24 hodin, 1440 minut, 86400 sekund. 

Navíc nám přibyly dodatečné starosti: učení nebo hraní si s dětmi, o které se dřív starali školy a školky, vaření každý den pro několik hladových krků, což jindy obstarali restaurace, práce na dálku, která vyžaduje jiný režim a způsob fungování a omezení sociálních vztahů, takže už druhý den se nám stýskalo po kafíčku s kolegyní u kterého si jí můžeme vylít srdce. 

Prostě jsme dostali ránu do hlavy. 

Na začátku jsem si říkala, že moje lekce time managementu budou zbytečné. Že všichni budou mít spoustu času a nebudou vědět, co s ním. 

Ale ukázalo se, že jsou potřeba víc než kdy jindy. Protože teď je víc než kdy jindy na čase přemýšlet, co je opravdu důležité. 

Když se začnete bát o svobodu, o blahobyt, o život, najednou vyjdou napovrch ty skutečné hodnoty. 

A pokud vy jste si je uvědomovali i dřív, nejspíš si je tak docela neuvědomovali ti kolem vás. 

👍 Najednou vám nechodí zbytečné e-maily. Neřeší se pořád dokola hlouposti, které jsou jen ztrátou času. Nezvoní telefon, kde řešíte nepodstatné. Celodenní meetingy se smrskly na hodinový online meeting. 

🙏 Víc se zajímáme o druhé. O společnost, v níž žijeme.

🌈 Víc přemýšlíme o smyslu vlastního života.

💪Víc se hledají a nacházejí řešení, která se dřív odmítala jen proto, že je potřeba je vyzkoušet. Tak teď jsou vyzkoušená. A i když nejsou, jsou nejspíš jediná možná. 

👨‍👩‍👧‍👦 Víc se mluví o nás, méně o mě. 

🤝 Víc jsou si všichni rovni. Protože chytit to může každý. Nakazit nás může každý. 

😷 Víc jsme se začali bát lidí. A o to víc jsme se snad přestali bát sami sebe. 

☀️ Víc si užíváme svobodu, volnost. Najednou je nádech čerstvého vzduchu v přírodě skutečný dar. 

🌸 Lidi zpomalili. Zklidnili svůj věčný shon.  

✊ A zároveň museli přidat. Protože si myslí, že toho musí stihnout víc. 

Jenže jak to udělat? Vždyť ten den má pořád jen 24 hodin!

NEučte se stihnout víc za kratší dobu. O tom time management není, neměl by být. 

Já učím, jak stihnout to, co je pro vás důležité. Jak si správně určit vaše priority, ty základní stavební kameny vaší spokojenosti. Jak najít sami sebe, poznat své niterné já, obrátit svůj vnější život do souladu s tím vnitřním. A pandemie se pak třeba může stavět na hlavu. 

Chcete pomoci začít? Využijte 30 minut mentoringové konzultace zdarma.

Moje osobní lekce, které si už teď z pandemie Covid19 odnáším: 

• Žij tady a teď. Ještě víc. Možná zítra nebude žádná budoucnost, na kterou šetříš, pro kterou pracuješ. Dělej to, co tě baví. Dělej to, co pomáhá někomu dalšímu. Dělej to, co chceš. 

• Potřebuješ méně. Mnohem méně, než sis myslela. Domnívala ses, že jsi skromná? Omyl. Najednou ten docházející prací prášek vystačí ještě na deset praček. Dáš ho tam méně. Z poloprázdná ledničky vykouzlíš ještě několik obědů pro celou rodinu. Doteď jsme se bavili o ekologii a plastech. Ale hlavní problém je, že všeho prostě používáme moc. 

• Planeta je náš domov. Ne náš byt nebo dům, ale tahle planeta. Když onemocní ona, onemocníme taky. 

• Důvěřuj a buď trpělivá. 

• Naslouchej a vnímej. Ne tomu slyšitelnému a viditelnému. Ale tomu co cítíš. Ať už k tobě promlouvá tvé nitro, vesmír nebo Bůh, chce být slyšet. Je to pro tvé dobro, ne jeho. 

• Všechno jde, když se chce. Nebo když to nejde jinak. 

• Čas s našimi blízkými je nejvíc. I když si lezeme na nervy, štveme se, pořád se milujeme.

• Čas je relativní víc, než jsem si myslela. 14 dní karantény, bez totální svobody bylo pro mě neskutečně dlouhých. Zpětně se ale zdá, že to vlastně uteklo rychle. 

• Raději neodkládej, co není třeba. Kdybych bývala před třemi týdny odložila předělání mé pracovny jak jsem původně chtěla, abych si to pořádně promyslela, musela bych teď pracovat z postele. Takhle jsem byla připravená, aniž jsem věděla na co. 

• I když si myslím, že mám jasno, je fajn si vyhradit chvíli na zamyšlení, co mám ráda a co je pro mě důležité. Ujistím se a často si i uvědomím něco nového. Ale ve věčném poklusu to nejde. 

• Home office je super, dokud ho není moc. Stejně jako zmrzlina se jednou prostě přejí. Snad ho firmy i po skončení téhle situace budou servírovat právě jako tu zmrzlinu – kdykoli máme chuť, ale ne moc často. 

A jaké jsou ty vaše lekce, které si z pandemie odnášíte?