Irsko – země scénických výhledů a vnitřní pohody

Last Updated on 27. 9. 2021 by Lucie Klabanová

Před časem se ve mě ozval můj vnitřní hlas a začal mi něco našeptávat. Zaposlouchala jsem se. Vnuknul mi myšlenku vrátit se do Irska. Tam, kde jsem před sedmnácti lety strávila skvělé pracovní léto, které mi z mnoha důvodů změnilo život. Velmi ráda na tu dobu vzpomínám, ale nevrátila jsem se. Bála jsem se, že už to nikdy nebude takové. 

A tak jsem si tentokrát řekla, že nastal čas se vrátit. Podívat se, co se změnilo a co naopak ne.

Vše jsem naplánovala a vyrazili jsme. 

Jak se malé letiště proměnilo a řízení vlevo

Když jsme přistávali na Dublinském letišti, měla jsem pocit, že jsem někde jinde – to “skoro polní” letiště se změnilo na moderní letecký uzel se vším všudy. Jasná připomínka, že 17 let je opravdu dlouhá doba. 

Auto jsem měla zamluvené dopředu, předání proběhlo v pohodě a poměrně rychle. Sice vám auto vydají v hlavní kanceláři, která není přímo na letišti, ale dopraví vás tam minibusem a díky tomu alespoň první úsek jízdy na špatné straně silnice nemusíte absolvovat v ruchu letiště. 

No a teď k tomu řízení. Považuji se za dobrého řidiče, ale přeci jen k jízdě vlevo mám velký respekt. Už jsem to před pár lety absolvovala ve Skotsku a tehdy jsem si opravdu hodně důkladně v mysli promýšlela, kam se řadí jednička levou rukou, jak najíždět a vyjíždět z kruhového objezdu, že je potřeba se pro jistotu na křižovatce rozhlížet na obě strany a dávat bacha hlavně při odbočování doprava. 

Upřímně mě rozesmála samolepka na volantu: “Stay left”. Fakt ji ale oceňuji. Nejspíš vědí, proč ji tam mají. :-)

Každopádně pro tentokrát byla aklimatizace na řízení vlevo poměrně snadná, navíc jízda po dálnici je přeci jen v tomto ohledu o kus snazší než úzkými uličkami, které nás teprve čekaly. 

A mimochodem k tomu řízení. Hodně lidí si myslí, že je lepší si půjčit auto s automatickou převedovkou. Ale já ne. Krom toho, že ji totiž nemám ráda (ani při řízení vpravo), totiž není až takový problém to samotné řazení, ale to, že se musíte naučit řídit jednou rukou a to pravou.

Abyste mohli vyjíždět z jednoho z desítek nebo stovek irských kruhových objezdů, musíte umět správně zatočit pravou rukou a přitom levou zařadit. Zkrátka je to o té koordinaci. Přiznám se, že jsem si docela často vzpomněla na svou trenérku tancování, která nás mnohokrát při nácviku variace trápila hláškou: “Doprava už to umíte, tak teď na druhou stranu.” :-)

První den jsem prozíravě zamluvila ubytování kousek od dálnice a tak jakmile jsme dorazili do B&B, rovnou jsme padli do postele. 

Život na farmě a konečně oceán

Na programu jsme další den měli návštěvu dětmi oblíbeného Glendeer Pet Farm, ale večer jsem při přípravě trasy zjistila, že mají otevřeno až od 11 hodin. Takže jsme se rozhodli ráno prozkoumat Athlone. Ubytování v docházkové vzdálenosti hradu i centra nám pomohlo vyrazit i přes typický irský déšť. 

Městečko je malé, jeho dominantou je už zmiňovaný hrad, hned naproti krásný kostel a pak samozřejmě typické barevné domky. 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Tento způsob objevování – kdy nevím kam jdeme, prostě jen jdeme a koukáme, co potkáme – vyhovuje mně i mému synovi. Můžeme se tak zastavit na kávě a dortu, když se nám chce, nakouknout do kostelů, nikam nespěchat. 

Procházkou jsme se pak vrátili k B&B, odcheckovali se a vydali se do už zmiňované Glendeer Pet Farm. 

Na téhle opravdu pěkně udržované farmě najdete spoustu zvířat, i takových, která byste možná nečekali. Spoustu zvířat tu můžete krmit (krmivo vám dají spolu se vstupenkou) i mazlit. Zvířata jsou opravdu krotká, zvyklá na lidi a hlazení milují. :-) A to nejen štěnátka, ale i třeba kozy, které jsou opravdu přítulné. 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Děti budou nadšené i vnitřním či venkovním hřištěm , takže i za deště tu mají o zábavu postaráno. Vnitřní hřiště je stylově vybudované v jedné ze stodol. 

Můžete tady strávit několik hodin a děti nebudete ani tak moct dostat domů. 

My jsme se odpoledne vydali na cestu dál na západ, do County Sligo. Do místa, kde jsem před tolika lety bydlela. Kde jsem to tak milovala. 

Ubytovali jsme se v tomhle super B&B, rozhodně ho můžu doporučit. Majitelka Daniela je velmi příjemná a dělá skvělou irskou snídani. :-) Dům je v krásném klidném místě, výhled z okna na moře, ke kterému dojdete procházkou za zhruba deset minut.

A přesně to jsme udělali – vyrazili dýchat specifickou vůni Atlantiku. A po cestě se nacpali ostružinami, které tu všude rostou jako křoví. 

Po stopách minulosti

Třetí den bych mohla nazvat “po stopách minulosti”. Vyrazila jsem do míst, která jsem tak důvěrně znala. Kde jsem jezdila na kole, chodila na vycházky, procházela se po pláži i kam jsem chodila na “pivo” s kamarády (ti co mě znají, vědí, že pivo nepiju :-))

Nebudu tu popisovat konkrétní cestu, protože měla pro mne specifický význam. Byl to neskutečný návrat do minulosti. Jako bych se měla ujistit, že některé věci se nemění. Jako bych měla najít jistotu stability – v tom, že tahle krásná místa tu byla, jsou a budou. A vlastně se ani moc nezměnila. 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Putování po téhle oblasti je pro mě opravdovým balzámem na duši. Mohla bych tu trávit dny jen tak procházkami po pláži, podél moře, nebo jízdou na kole v krajině pod Ben Bulbenem. 

Navštívila jsem i své bývalé kamarády, šéfa a vyptala se na všechny lidi, které jsem znala. V Irsku čas plyne tak nějak poklidněji, a tak pošťák Pat i po sedmnácti letech rozváží poštu, v sobotu se stále všichni scházejí ve stejné hospodě na rohu.

Začala jsem zase snít. 

Upršené Irsko a Westport

Ráno jsem si ještě jednou zopakovala cestu na na Mullaghmore head – moje oblíbené místo ve zdejší oblasti a asi i jedno z nejlepších na celé Wild Atlantic way. Stojí na něm Classiebawn castle, který se mi už tenkrát hrozně líbil. Je soukromý, takže se na něj nemůžete podívat, ale o to více může pracovat představivost.

Počasí nám nepřálo, a tak se jsme se prostě vydali na jih, směrem k Westportu, kde jsem měla zamluvené další ubytování. 

Cesta Wild Atlantic way po krásách západního pobřeží je dobře značená, na zajímavá místa vás upozorní hnědé cedule, takže ani moc nemusíte dopředu pátrat. Já jsem vše přizpůsobovala počasí, střídavému dešti. Ve chvílích, kdy nepršelo jsem zajela na některou vyhlídku, udělali jsme si procházku, a jakmile začalo pršet, zase jsme skočili do auta a pokračovali. 

• 

• 

• 

Odpoledne jsme ještě měli chvilku na prohlídku samotného Westportu.

Městečko je docela příjemné, malé, ale najdete tady veškeré zázemí. Vzhledem k tomu, že byla sobota, bylo bohužel plné místních lidí, kteří vyrazili po nákupech a za zábavou. Což se úplně nesetkalo s mou představou klidné dovolené, takže jsme se radějii rychle vrátili na pobřeží a do zapadlích cestiček, kde potkáte sotva pár lidí. 

• 

• 

• 

• 

Celkově jsem byla malinko zklamaná z přejezdu z County Sligo do County Mayo. Sligo se z mého pohledu zdálo mnohem krásnější se svými útesy, nekonečnými plážemi a horami v zádech. Celá krajina je tam vášnivá a scénická, kdyžto více na jih je už trochu nudná. Spíše plochá, s méně divokými výhledy. Možná k tomu trochu přispěla i nepřízeň počasí, přeci jen za slunce vypadá krajina mnohem lépe.

Potvrdilo se to už následující den.

Achill Island

Jak jsem si jen mohla pomyslet, že nějaká část Irska nebude plná krásných panoramat? 

Večer jsem trošku prověřila naše možnosti výletů na další den na Tripadvisoru a hned ráno jsme vyrazili na jinou část Wild Atlantic way – na Achill Island. 

• 

• 

• 

• 

Jako malá jsem fakt nenáviděla, když mě mamka před odjezdem na jakýkoli výlet nutila brzy vstávat. Prý ráno je všude míň lidí. A víte co, zase měla pravdu. :-D

• 

• 

• 

• 

• 

• 

Vyrazili jsme ráno a celé dopoledne si užívali panoramata téměř sami. Vychutnávala jsem ticho, které rušil jen vítr, hučení moře a křik racků. Mohla bych to poslouchat donekonečna. 

Kolem ostrova vede dobře značená cesta, na vyhlídkových místech jsou dostatečně velká parkoviště a můžete se tady každých pár kilometrů kochat. Silnice je v jižní půlce ostrova i dostatečně široká, až v té severní části, kde se škrábe vysoko do kopce je povážlivě úzká. Aspoň vzhledem k tomu, že máte hned vedle obrovský sráz. 

Zajeli jsme i do místního Aquaria, ale to tedy rozhodně doporučit nemůžu. Sotva pár rybiček v několika málo akváriích. Snažili se to sice vynahradit tím, že ukazovali, jak se zavírají a otvírají mušle a nechali děti na některé živočichy sáhnout, ale celkově bylo velmi malé. (Nicméně je možné, že poté co jsme navštívili například nádherné akvárium ve Vídni, už máme prostě vysoké nároky).

Každopádně radši ušetřete pár Euro a čas věnujte vychutnávání krajiny. 

Na ostrově jsme strávili celý den, přesouvali jsme se jen pomalu a vychutnávali všechny výhledy, protože každý byl jedinečný.

Irská jezera a planespotting

Celý den jsem si raději nechala na pozvolný přesun na letiště, odlet jsme měli až vpodvečer.

Po cestě jsem se zastavili na pár místech, značených hnědými cedulemi na silnici N4. Jedno z nich byla zastávka u jezera Loch Owel. Rozhodně krátkou zastávku doporučuji, výhled i jezero jsou moc pěkné. A když budete tak odvážní jako Irové, můžete se i vykoupat (bylo 18 stupňů, slunečno).

• 

• 

Na letiště jsme dojeli o trochu dřív, a tak než jsme se vydali vrátit auto, zajela jsem na Old Airport Road. Na téhle silnici jsme před 17 lety pozorovali přistávat letadla z takové blízkosti, že jsme si na ně skoro mohli sáhnout. Místo zůstalo, jen letiště je od té doby o mnoho větší a tenkrát jsme tu byli sami, teď musíte místo “ulovit“. Planespotting je prostě in. 

A abych to nějak shrnula.

Co mají Irové a my ne?

• Úsměv na rtech, i když prší
• Ochotu vám pomoci
• Upřímný zájem, když se ptají “how are you doing” (nebo irsky “how`s the craig”)
• Dostatek vody
• Spoustu místa (myšleno pozemky)
• Osobní vnitřní klid

A proč se do Irska vyplatí vydat? 

• Pořád je to tak trochu “neobjevená” země. V porovnání třeba se Skotskem mi přijde stejně krásná a méně přelidněná (i když to může záviset na termínu návštěvy).
• Uvidíte nádhernou přírodu, která je místy stále nedotčená.  
• Naučíte se řídit vlevo.
• Můžete kempovat bez turistů. Prostě zajedete do nějaké slepé uličky, která končí třeba u moře, nebo u vjezdu na nějakou pastvinu a můžete piknikovat nerušeně uprostřed přírody. V Irsku se i na některých místech může oficiálně camperovat nebo stanovat (ale raději si ověřte, kde to platí).
• Pokud toužíte po klidné dovolené plné scénických výhledů, tady to najdete, a pořád to máte poměrně blízko. 

Vrátila jsem se z Irska nádherně odpočatá, plná krásných vjemů, klidu a vůně přírody. A jak říkala moje kamarádka Elke: „Vrať se sem, ale ať ti to zase netrvá sedmnáct let.“ Tuším, že rozhodně nebude.

 PS.: Všechny fotky jsem fotila já, a to na Iphone X.