Jak zůstat organizovaný, vyhnout se prokrastinaci a udržet motivaci pracovat, když jste „volnonožec“, který pracuje z domova

Last Updated on 8. 12. 2023 by Lucie Klabanová

Lubor Jarkovský je redaktor a vydavatel v jednom pro největší B2B magazín v oblasti domácích spotřebičů. Od 18 let podniká a denně píše. Ale nejen to. Má v rukou celou produkci časopisu, jehož nedávné číslo mělo rekordních 100 stran. Jeho práce tedy obsahuje velké množství rozmanitých aktivit, které jedna na druhou nezbytně navazují. Bez dobré organizace a plánování by vše nemohlo fungovat. A proto jsem se Lubora rozhodla vyzpovídat na téma jeho organizace a time managementu.

Co ti pomáhá ráno vstát a pustit se do práce?

Přiznám se, že žádný speciální impulz nebo sebedisciplínu nepotřebuji. Patřím mezi ty šťastlivce, kteří mají práci, kterou považují za hobby. Vstát ráno z postele a jít něco dělat je pro mě přirozené. Jdu si sednout k počítači v naprosté většině případů s chutí. Asi to souvisí s tím, že se technické novinařině věnuji už od nějakých 18 let, přičemž jsem tehdy začal psát pro různé časopisy, jako Stereo & Video, Video domácí kino, DVD Movie, PC World, na Technet.cz, což byla média, která jsem v pubertě četl. S tím, jak jsem z pozice čtenáře přešel do pozice přispěvatele, jsem si vlastně už v závěru puberty splnil jeden velký sen. A to mladické nadšení pro věc mě od té doby neopustilo, i když se teď věnuji výhradně domácím spotřebičům a jejich trhu. Pořád ve mně plápolá ten oheň, který mě klidně v šest nebo sedm ráno vyžene z postele bez větších problémů.

Kdy plánuješ? Denně, týdně, měsíčně? Kam si plán píšeš? Máš nějaké technologické vychytávky, třeba appky, které ti pomáhají udržet fokus a plán?

Spoustu věcí plánuju týdny dopředu, některé větší věci i měsíce, ale taková ta standardní agenda pro to, aby časopis vyšel včas, je plánovaná týdny dopředu. Jelikož ale dělám obsahově magazín skoro celý sám, nefunguju úplně klasickým způsobem jako lidé ve firmách, kde probíhají týmové porady a tak podobně. Většina věcí od fakturací, přes obchod až po psaní článků je celá na mně. To determinuje způsob, jakým se vše chystá a plánuje. Píšu si většinou agendu do excelové tabulky, kde si odškrtávám, co je pro nadcházející vydání už hotovo. Stanovuji si tam termíny, do kdy to musí být. Když se blíží uzávěrka a je potřeba za věci vzít, tak si píšu i konkrétní hodinu, do které musím článek dopsat. To zamezuje tomu, abych si chodil dělat do kuchyně neustále kávu a prokrastinoval.

Co je u tebe nejčastější příčinou toho, že se zpozdíš, nedodržíš svůj plán?

Může to být souběh nějakých okolností. Určité téma se ukáže složitější. Musím někam neplánovaně odjet a podobně. Dost je to také způsobeno tím, že jsem závislý na dodání podkladů od dalších lidí. A popravdě spíš menší část lidí zadané termíny dodržuje. Po covidu se situace ještě výrazně zhoršila. Přijde mi, že přechod na home office v případě lidí, kteří nebyli na práci z domova zvyklí, přinesl větší laxnost.

Jak si udržet schopnost plánovat, když v tvé profesi je spousta událostí, které nemůžeš naplánovat. Třeba když se objeví nějaká nová zpráva, kterou je třeba hned zpracovat, zjistit informace a sepsat? Jak zůstat flexibilní a přitom dodržet plán?

Je to jednoduché. Nemám pracovní dobu. Vím, že se teď hodně píše o tom, že si máme stanovit přesnou pracovní dobu, že nemáme odpovídat na e-maily mimo ni apod. Já ale funguju úplně naopak. Jsem z podnikatelské rodiny – táta od devadesátých let dělal na zakázku zahrady, máma provozovala česko-francouzskou cestovku. U nás doma bylo běžné, že táta o víkendu jezdil na zakázky. Máma zase byla x týdnů pryč, protože byla na zájezdu s klienty. Pracovalo se, kdy bylo třeba, přičemž mi bylo od mala vštěpováno, že povinnost je na prvním místě. V tom jsem vyrůstal a to jsem si s sebou odnesl, takže když musím, vstanu ve 4 ráno, abych natáhl pracovní dobu. Jsem spíš skřivan, takže mi nevadí vstát brzy. Nerad pracuji večer nebo do noci, ale když je to nutné, podstoupím to. Jsem typ člověka, který když si čte před spaním na mobilu zpravodajství a ten telefon drží v tu chvíli v ruce a přijde mu e-mail, tak nechápu, proč bych na to neměl hned odpovědět. Proč bych to měl nechávat na ráno? Prostě to hned odbavím. Stejně tak mě nijak neobtěžuje brát telefon nebo odpovídat na maily na dovolené. Je to ale spojené s tím, že já zkrátka svoji práci beru jako hobby. Pro mě odpovědět na pracovní mail je na stejné úrovni, jako když se kamarádi domlouvají o víkendu na tom, že půjdou na hokej. Nerozlišuji mezi tím. To mi dává flexibilitu, takže bez ohledu na to, co se děje, jaká nepředvídatelná věc nastane, přizpůsobím svoji pracovní dobu situaci.

Stává se ti, že je „konstelace“ tak špatná, že musíš svůj plán úplně předělat a úkoly odložit?

Samozřejmě se to stává. To bych musel být robot a ne člověk. Ale v případě toho, co dělám, jde spíš o dílčí věci. Číslo časopisu vydat musíme, počet vydání na rok je daný. Maximálně se může stát, že se vydání zpozdí, což se popravdě řečeno děje skoro pořád, protože firem, které s námi spolupracují, je už snad 25. Dát se všemi celou věc dohromady, je mnohem složitější než v začátcích, kdy s námi dělalo třeba 5 firem z oboru. Dělám ale maximum pro to, abychom v nějakém stanovém okně číslo vydali. To se v naprosté většině případů podaří. Zkrátka mám v termínech zakomponovanou rezervu.

Je něco, co tě na tvé práci fakt nebaví, ale musíš to dělat? Odkládáš to na poslední chvíli?

Jsem bytostný odpůrce byrokracie. Obtěžují mě kontrolní hlášení a DPH a podobné věci. Chápu, proč je to nutné, proč to stát chce, ale já osobně jsem člověk, která zastává názor, že se každý má postarat sám o sebe. Nikdy jsem nebyl v zaměstnaneckém poměru, od 18 dělám na sebe a nikdy jsem nebyl na úřadu práce a podobně. Nic od státu nechci a nechci, aby mě stát obtěžoval. A toto jsou věci, které mě obtěžují. Stejně jako jakákoliv další byrokracie. Do těchto věcí se opravdu s nadšením nehrnu.

Prokrastinuješ někdy? A jaké jsou tvé guilty pleasures v prokrastinaci?

Jasně, že ano. Já ani nepovažuji prokrastinaci za nějakého démona, jak se to teď často řeší. V rozumné míře mi přijde prokrastince vlastně prospěšná, protože si třeba u Playstationu nebo nějakého krátkého sitcomu vyčistím hlavu. Třeba mezi články. Je ale pravda, že jsem disciplinovaný v tom, že si zahraju nějakou hru 20-30 minut a pak to vypnu bez ohledu na to, v jaké fázi hry jsem, a jdu něco dělat.

Řešíš tedy work-life-balance? Jak se k tomu stavíš?

Myslím, že již z předchozích odpovědí vyplývá, že příliš ne. Moje práce je můj život. Nemám práci jako nějakou otravnou povinnost, kterou musím dělat, abych zaplatil jídlo a elektřinu. Moje práce a můj život splývají dohromady.

Osobně musím před Luborem a jeho organizovaností smeknout. I když s ním v některých bodech nesouhlasím, hezky to ukazuje, že to funguje tehdy, když si člověk najde přesně to, co vyhovuje jemu. V tomto rozhovoru mi krásně potvrdil to, jak důležité je plánovat, mít zodpovědnost vůči vlastnímu plánu a hlavně milovat to, co dělám. Protože když člověk tráví většinu dne tím, co ho opravdu baví a naplňuje, všechno to tak nějak dává smysl.