
Last Updated on 10. 4. 2026 by Lucie Klabanová
Záchvaty štěstí. Tak tomu u nás doma říkáme. Tomu pocitu vděčnosti za to, že můžeme. Jak dobře se máme. Většinou přichází v nečekaných, obyčejných chvílích. Když sedíte na letišti, čekáte na svůj odlet, koukáte na letadla a pijete to předražené kafe, prostě protože můžete.
Tak takhle nějak začal výlet na Lanzarote, další z Kanárských ostrovů, který jsme po Fuerteventuře, Gran Canarii i Tenerife navštívili.
Ubytovaní jsme byli v hotelu THB Flora ve městě Puerto del Carmen, sotva 10 minut od letiště. Díky drobnému triku, který jsem našla na Instagramu u jiných cestovatelů, se nám podařilo získat fajn pokoj s výhledem na bazén i na moře, který jsme ocenili v těch málo okamžicích, kdy svítilo slunce. Protože počasí nám tentokrát opravdu nepřálo. Na Kanáry touto dobou jezdíme už pár let pravidelně, ale tentokrát byla i nám, kteří přijeli z mrazivého Česka, zima.
To nás ale nemůže odradit od výletování a objevování ostrova, spíš naopak.
Po snídani hned druhý den ráno jsme vyrazili na první výlet. Jak už víte z předchozích blogů, já velmi preferuji ranní dobu pro cestování, protože tou dobou většina turistů ještě spí a některá úchvatná místa tak máte sami pro sebe.
Cesty jsou na Lanzarote veskrze dobré, a i když v některých úsecích úzké, podobně jako jinde v kopcovitých oblastech Španělska, mimo sezonu tu zas tolik aut nepotkáte. Díky tomu vám stačí nějaké „pidiauto“ z půjčovny. Já jsem jako vždy volila Goldcar. (To není spolupráce, mám jejich službu Key&Go vážně ráda a jsem s ní moc spokojená. I přes vyšší cenu mi to bohatě vynahradí časová úspora.)
Krásná pláž, ideální pro surfaře, se nachází na severozápadním pobřeží. Ráno tu bylo klidno, surfaři teprve vylézali z karavanů zaparkovaných na parkovišti přímo u pláže.
Pak jsme vyrazili do nedalekého města Haría, které jsme si jen v krátkosti prošli. Bylo tu poměrně mrtvo, a tak jsme pro „místňáky“ vychutnávající si svou ranní kávu v baru byly docela atrakcí.
Poté už jsme vyrazili na jedno z nejhezčích vyhlídkových míst na Lanzarote. Navigace nás vedla velmi fotogenickou a taky dost úzkou cestou podél pobřeží, odkud se nabízelo nespočet skvostných výhledů. Bohužel jsem si to jako řidička až tak neužila. O to víc jsem si to pak vychutnala ze samotného Miradoru, u kterého je dostatečně velké parkoviště připravené na obrovské množství návštěvníků.
Vstupné jsme zakoupili na místě a vydali se do budovy Miradoru, kterou navrhl César Manrique, což je pro Lanzarote klíčová postava a potkáte se s ní i na řadě dalších míst.
César Manrique
César Manrique je asi nejznámější jméno spojované s Lanzarote. Je to člověk, díky kterému Lanzarote dnes vypadá tak, jak vypadá. Byl malíř, sochař, architekt. Ale hlavně vizionář.V 60. letech, když na ostrově začal turistický boom, začalo se hodně stavět. I tady tak mohly vyrůst výškové hotely jako na jiných Kanárských ostrovech. Ale Manrique tehdy řekl ne. Místo toho prosadil díky svým vlivům na místní vedení ostrova nízkou zástavbu, bílé domy se zelenými nebo modrými okenicemi, ochranu krajiny a kromě jiného i zákaz billboardů.
Budova Miradoru je skutečně krásně architektonicky zasazená do skály, na které stojí, a vnitřní prostory využívají kontrast bílých nerovných zdí, dřeva a kamene.
Samotné výhledy na „río“, tedy úzký úsek moře mezi Lanzarote a sousedním ostrovem La Graciosa, připomínající řeku, jsou naprosto dechberoucí. Tady už ale na nás bylo dost lidí, tak jsme se moc dlouho nezdrželi a pokračovali dál.
Odpoledne se nám na chvíli podařilo využít bazén v hotelu a vychutnat si sluníčko. Jedinkrát.
Po červených útesech vede několik turistických tras, například až k Laguna Verde, a z každých pár kroků se vám naskytne nádherný výhled na moře, skály a vlny tříštící se o ně.
O pár kilometrů dál od El Golfo najdete nádherný skalní útvar, do kterého jsou jemně vbudované cestičky. Díky nim se dostanete do míst, kde se v hloubce pod vámi tříští vlny o lávové útesy a voda šplouchá „komínem“ až na vás. Přes jejich hluk pak neslyšíte vlastního slova. Je to vážně zážitek.
Po cestě se určitě zastavte na parkovišti s výhledem na saliny v Laguna de Janubio. Na místě je i restaurace, takže si můžete výhled vychutnat u kávy. Jestli lze saliny navštívit, popravdě nevím, protože my jsme tuhle zkušenost už prozkoumali na Fuerteventuře.
Další turisticky oblíbené místo, kde už možná budete mít trochu problém zaparkovat kvůli davům turistů, je vyhaslý kráter sopky vzniklý při erupci v letech 1730 až 1736, k němuž se dostanete krátkou procházkou a můžete se podívat i dovnitř, protože je na jedné straně roztržený původně vytékající lávou. Po cestě můžete zkoumat různobarevné horniny vzniklé sopečnou činností.
La Geria je oblast, kde se na Lanzarote pěstuje víno. Ano, i na sopečné půdě ostrova, kde málo prší, i když nám pršelo až dost 😀, se dá pěstovat víno. Je to možné díky sopečnému popelu, který zadržuje vláhu, a speciálním půlkruhovým zídkám kolem sazenic, které chrání víno před větrem.
Přírodní park Timanfaya je vlastně sopečným územím. Do parku si kupte vstupenku předem. My jsme to neudělali, a i když jsme tam byli mezi prvními, stálo nás to víc peněz než online a navíc se platilo jen hotově. Žádná kasa tam nebyla a vybírali to rovnou ti, co řídili provoz na silnici. Počítejte s tím, že je to asi nejnavštěvovanější místo na ostrově, takže se obrňte trpělivostí. Auto necháte na hlavním parkovišti a po parku vás pak proveze autobus po takzvané Ruta de los Volcanes. Zajímavosti vám v autobuse přehrají v několika jazycích.
Pokud vám počasí na Lanzarote nebude přát stejně jako nám, je to fajn výlet s dětmi. Akvárium je docela pěkné a ukázky byly zajímavé. I tak jsme byli za hodinu venku.
V Costa Teguise se pak můžete projít po promenádě, dát si drink v některé z pobřežních restaurací a vychutnat si španělskou pohodu.
Hlavní město Lanzarote nenabízí nic extra. Ale pokud máte chvíli čas a chcete se projít jeho uličkami, podívat se do obchůdků nebo posedět v kavárně či restauraci, je to taky fajn destinace.
Co ale nevynechejte, je plane spotting na letišti. Letištní dráha na Lanzarote začíná hned u promenády, která vede podél letištního plotu, naváděcí světla jsou až do moře a letadla tu máte opravdu na dosah ruky. Pozor na vítr od letadel!
Jeskyně je ve skutečnosti lávový tunel, do kterého se můžete osobně vydat. Rozhodně si kupte lístky předem, na místě se koupit nedají. Kupují se na určitou hodinu, tak si dejte pozor, abyste dorazili včas. Místa na parkovišti jsou omezená jen pro ty, kdo lístky mají. Uvnitř jeskyně vás čeká zajímavý výklad a mimo jiné se dozvíte, že jeskyně, tedy onen lávový tunel, ústí u moře v místě, kde je dnes Jameos del Agua. A taky vás tam čeká jedno překvapení. 😉
Jedná se v podstatě o vyústění lávového tunelu, kde se nachází i jezírko s unikátními albínskými kraby. Zajímavá na tomto místě je ale zejména architektura zde vybudovaných staveb, které nesou stejně jako řada dalších staveb autogram architekta Césara Manrique. V muzeu, které je součástí vstupenky, pokud máte kompletní vstup, se o něm i dozvíte více.
Další krásná pláž dál na sever od Jameos del Agua.
Puerto del Carmen je vyhlášeným letoviskem se spoustou hotelů, barů, restaurací, obchodů a krásnou písečnou pláží. Procházky i nákupy si tady určitě užijete dosyta.
Další vyhlášené letovisko na Lanzarote. My jsme sem zajeli čistě na výlet, prošli se po přímořské promenádě a dali si drink na sluníčku, kterého jsme měli tak málo, přímo u přístavu.
Kousek od Playa Blanca se nachází jedna z nejhezčích pláží na ostrově. Dostanete se sem po zpevněné cestě mezi skalnatým přírodním územím. Je tu i brána, takže je možné, že v sezoně budete za vjezd platit. Mimo sezonu byl vjezd zdarma.
Nakonec nezbylo než se s Lanzarote rozloučit a z letadla mu zamávat.
Všechna místa, která jsme navštívili, jsem si uložila do mapy.cz a tady ji s vámi sdílím:
Pro další krásné fotky z Lanzarote koukněte na Instagram mé bývalé kolegyně a talentované fotografky Moniky.