Nadšení je základní ingrediencí úspěchu

Last Updated on 14. 11. 2022 by Lucie Klabanová

V poslední době se hodně inspiruji od různých úspěšných osobností. Ať už je to poslechem řady zajímavých podcastů (pokud neznáte, koukněte na Proti proudu nebo Deeptalks), čtením rozhovorů nebo sledováním různých diskusních pořadů v televizi.

Dozvídám se, jak hrozně zajímavé lidi máme kolem sebe a vůbec nám to nedochází (alespoň mě ne). Řada z těchto lidí, kteří mi byli donedávna neznámí, má unikátní pohled na svět. Každý ten svůj. Krása rozmanitosti.

Ale víte v čem jsou stejní? Mají neskutečné nadšení. Nadšení pro ten svůj projekt, pro to, čím se zabývají. I pro život samotný. Tihle lidé nikdy nemluví stylem: “Hmm, jooo…. nooo…” Pokud se jich zeptáte na to, v čem jsou dobří, začnou s vášní líčit, čím prošli, co zkazili, co se jim povedlo. Cítíte z nich radost, že mohou mluvit o své vášni a někomu to předat.

Existuje hromada lidí, kteří mají skvělé nápady a myšlenky. Ale velká část z nich se nakonec v tom daném oboru neprosadí. Proč? Myslíte, že ta myšlenka je nedokonalá? Každý nápad je vždy nedokonalý. Na začátku nevíte, co všechno vás potká, a tak nemůžete být dokonale připravení.

Je to jako každá cesta.

Když jsem se před mnoha lety při pobytu na Novém Zélandu rozhodla vydat spolu s přáteli na trek Tongariro Alpine Crossing, bylo mi jasné, že to nebude snadné. Ale šla jsem do toho s nadšením, protože tu nádhernou krajinu, jaká je tam nahoře, nikde jinde neuvidím. A tak jsem se nadchla. A taky připravila: správné boty, dost teplého oblečení, jídlo a pití.

První hodina – dvě byly skvělé, užívala jsem si. Pak mě ale začaly bolet nohy. Nadšení opadlo. A pak začalo být ještě hůř. Nevzala jsem si kšiltovku a slunce strašně pálilo. I nahoře bylo velké teplo (na sněhu), takže jsem většinu cesty vláčela teplé oblečení v ruce. Za chvíli mi kůže začala rudnout, protože ozónová díra udělala své a já jsem se i přesto, že jsem se namazala, začala “připalovat”. A došla mi voda. V první třetině.

To bylo dno.

Co mě dovedlo do cíle? Co mi pomohlo vrátit nadšení a dotáhnout tuhle cestu k úspěšnému konci? (Krom toho, že se nešlo vrátit ;-) )

Pro mě to byla v první řadě vidina krásných fotek. To byl můj cíl a záměr. Taky mi hodně pomohli kamarádi, nejen že mi dali vodu a půjčili opalovací krém, ale hlavně mě celou cestu bavili, abych přišla na jiné myšlenky. Navíc měli stejný cíl, a to je ideální kombinace. A tak se mi podařilo sama sebe přesvědčit, že se musím soustředit na tu cestu. Že ta cesta je cíl. Každé místo za dalším vrcholkem odkrylo nepopsatelné výhledy a přidalo další fotku do mého alba. Koncentrovala jsem se jen na to co je teď a to kam chci dojít a přestala jsem řešit, co je mezi tím, kolik toho mám ještě před sebou. A tak to šlo dalších šest hodin.

Nakonec jsem to “dala”. Spálená, dehydrovaná a “nohy ušoupané až u kolen”.  :-) Poté, co jsem si večer prohlédla nafocené snímky jsem se hodně tvrdě a dobře vyspala. :-)

Takhle je to se vším v životě, do čeho se vrhneme. Na začátku se proto nadchneme. Nadšení ale není vždy tak snadné si udržet. Dříve nebo později se změní v rozčarování, jakési procitnutí. Je to pohyb po té známé křivce: nahoru – dolů.

Jak si tedy uchovat nadšení? Jak se odrazit ode dna té křivky?

Až se dostanete dolů na dno, připomeňte si PROČ jste se do toho pustili. Vytvořte si z toho svůj osobní cíl. (Stanovit si své cíle vám pomůžu ve svém kurzu 12 tipů, jak mít čas pevně ve svých rukou.)

Obrňte se trpělivostí. Ano, asi to bude dost “bolet”. Jako všechno v životě, co za něco stojí. Buďte trpěliví a vytrvalí.Vzpomeňte si, že tohle je jen část cesty a protože jste “na dně”, už to může být jen lepší.

Udržujte fokus. Mějte své nadšení soustředěné na ten daný projekt. Udělejte si ze svého cíle prioritu. Ve svém kurzu píšu o tom, že nadšení není totéž co priority. Můžete mít hromadu skvělých nápadů, ale nemůžete všechny realizovat naráz. Potřebujete znát své priority v daný moment a na ty se soustředit.

Přizvěte parťáka, který sdílí váš cíl. Pokud máte kolem sebe lidi, kteří mají stejný cíl jako vy, pravděpodobně se budete v daný okamžik každý nacházet v jiném bodě křivky. Můžete si tak pomoct a jeden druhého vzájemně podpořit. Ostatně i obecně platí: “ve dvou se to lépe táhne.”