Pravidla, procesy, limity – jsou jen k vzteku?

Last Updated on 8. 10. 2024 by Lucie Klabanová

Všechny „korporátní krysy” si často stěžují: „To jsou furt nějaký pravidla, můžu jen tohle, musím vyplňovat lejstra a nechávat je schvalovat…”

Pravidla, procesy, limity. Zaklínadla korporátních pracovníků. 

Ale co když pravidla ve firmě nejsou? 

Jsme malá firma, tak na co pravidla a „policies”. My se přece nějak domluvíme. 

Být spravedlivý a fér

Možná. Do té doby, než si vyberete nové auto kvůli končícímu leasingu a šéf vám řekne, že je moc drahé, protože vaše předchozí bylo levnější. 

Asi ano (víte vůbec kolik stálo to předchozí?). Ale proč kolega na pozici o dva hierarchické stupínky níže má auto o 30% dražší? Jasně, přejete mu to, asi tam byl nějaký důvod pro výjimku. Ale opravdu vám to přijde fér? I v hloubi duše? 

Jsem člověk s možná netradičně vysokou potřebou spravedlnosti (od malička), ale tak jako tak si myslím, že uvnitř tuhle potřebu má každý z nás. Lidi prostě nemají rádi nespravedlnost. 

Ale vždyť věci jako třeba hodnota auta nebo cena leasingu jsou interní informace, schvalují je jen dva lidi ve firmě, ostatní se to nedozví. Opravdu si myslíte, že si to lidi neřeknou? Že si nevšimnou, jakým autem kolega jezdí? 

Je to svoboda? 

Nebo nespravedlnost? 

Pravidla jsou pro většinu lidí omezení, ale zároveň jistota. I když si na ně možná stěžují a často „remcají”, nakonec vždy vědí, na čem jsou. Kam až můžou zajít. A vědí, že to platí nejen pro ně. 

Proto jestli se ptáte, proč byste třeba ve vaší malé firmě měli stanovovat pravidla, a sepisovat předpisy, tady je pár důvodů: 

• jasně daná pravidla podporují férovost
• Můžete dopředu dobře předvídat, třeba si velmi přesně spočítat náklady.
• Vyhnete se nepříjemným dotazům „Proč on a já ne?” 
• Když někdo bude „remcat”, pořád máte skvělý argument, že tak to mají všichni. 

Posouvat hranice – už děti nám to ukazují

Abych použila své oblíbené přirovnání k výchově dětí. Když děti necháte dělat, co chtějí, bez toho, aby měly nějaká pravidla, budou testovat, posouvat hranice. A v určitou chvíli budete muset zasáhnout. A pak pro vás bude o mnoho složitější a náročnější vysvětlit jim proč teď tohle musejí, když předtím nemusely. 

Třeba když nedáte konkrétní čas, kdy je potřeba jít do postele. Budou posouvat čas, zkoušet, kam až je necháte zajít. Až už prostě únavou zařvete, ať koukají jít spát. Vy budete naštvaní, že jsou dlouho vzhůru a ráno budou na facku, oni nebudou chápat, proč musejí jít už spát, když včera mohly jít, až když se jim samotným chtělo… 

I svobodné firmy mají pravidla

A co se samotné tvorby pravidel a procesů týče – proč na to nejít jako to dělají některé svobodné firmy. Nemusíte přeci přijít a říct: Bude to takhle. Udělejte si na dané téma brainstorming se všemi dotčenými kolegy. Zeptejte se jich, jak by to navrhovali oni. Zaprvé budete pravděpodobně překvapeni, že se nedočkáte žádných přemrštěných požadavků, ba naopak, možná získáte zajímavé nápady. A pokud přijde na přetřes něco, co víte, že je nereálné, prostě jim vysvětlíte důvody. 

Otevřená komunikace je to, co pravidlům a procesům dodává skutečný smysl. Mění nařízení v bezpečné hranice. A z něčeho nechtěného se stane věc žádoucí, která vše zpřehledňuje a zároveň zefektivňuje.