Last Updated on 28. 11. 2022 by Lucie Klabanová
Nedávno mě přepadl docela negativní pocit. Poslouchala jsem kolegyni, jak si stěžuje na fungování a způsob práce jiné kolegyně a dlouze mi vyprávěla, co jí na tom vlastně vadí.
Pak plynule přešla do stížnosti na dalšího kolegu, ohledně jiných věcí.
A tak jsem si říkala, proč my lidi máme vlastně tendence stěžovat si někomu o třetích osobách?
Nechci použít slovo pomlouvání, protože v tom vidím ještě prvek nepravdy, což u stížností většinou není – tedy odhlédneme-li od osobního zabarvení stěžovatele.
Vždyť stěžovat si na Frantu Pepíkovi je jako házet hrách na zeď. Nebo máme snad pocit, že se to nějak vyřčením našeho pocitu zlepší? No ano, uleví se nám, na chvíli. Ale situaci to nevyřeší.
Nedávno jsem četla, že šéf je tak dobrý, kolik nepříjemných rozhovorů denně absolvuje. Na tom vidím velký kus pravdy. Vždyť když všechno funguje, a nejsou zrovna žádné problémy, je dobrým šéfem každý. Ale takový stav nikdy nevydrží dlouho. A teprve pak se ukáže, jak zvládne problém. Podle mě to ale platí pro každého, nejen šéfy.
S největší pravděpodobností je hlavní příčinou strach. Jako v řadě věcí v životě i tady nám strach brání udělat to nejpřirozenější – promluvit si o problému přímo.
Na to, jak bojovat se strachem, zde dnes nechci dávat návod. Pokud jste viděli mé video 3 knihy, které si prostě musíte přečíst, v té poslední, Tajemství, určitě inspiraci najdete.
Prosím buďte k sobě v práci otevření a mluvte o tom, co vám vadí. Můžete tím ve většině případů situaci zlepšit, jen v málo případech to povede ke zvětšení problému.
Pár rad jak na to:
Pokud dodržíte těchto pár pravidel, bude každá taková otevřená diskuse přínosem pro vás i pro kolegu.
Dejte like mojí stránce na facebooku a neuteče vám žádný další článek: