Jóga, meditace, detox – článek, jaký byste od mě možná nečekali

Last Updated on 29. 11. 2022 by Lucie Klabanová

_{(For english version of the post click here.)}

Před pár lety jsem na jedné akci potkala kamaráda, vysokoškoláka, podnikatele a celkově dle škatulek dnešního světa úspěšného člověka, kterého jsem delší dobu neviděla. Na první pohled jsem poznala, že je něco jinak a tak jsem si nadšeně nechala celou historii jeho přerodu vyprávět. 

Pamatuji si, že z něj čišela nějaká vnitřní radost, kterou jsem neuměla popsat a která navíc mezi unavenými, uhoněnými manažery působila trošku nepřístojně. Možná tomu napomáhalo i jeho barevné oblečení, které v záplavě šedivých kostýmků a tmavých kravat na bílých košilích docela vynikalo.

Když mi ale začal povídat o tom, jak denně cvičí jógu, jak si každé ráno najde čas na meditaci, jak prodal svou úspěšnou firmu, aby se mohl věnovat jiné, z mého pohledu velmi nejisté aktivitě, docela jsem nechápala. Ale přeci jen mi to jeho viditelné vnitřní štěstí někde v mysli utkvělo. 

„Ezo“ nebo něco, co možná pochopím až později?

Od té doby se mi v životě “ezo” věci začaly objevovat čím dál více. Tu jsem narazila na kamarádku, z které se stala “bláznivá jogínka”, potkala se s člověkem, který se mi (tehdy marně) snažil vysvětlit sílu meditací a spousta dalších drobných situací, které v té době ještě nedávaly smysl. 

Doopravdy to odstartoval až jeden kolega, s kterým jsem se denně potkávala v práci. Považovala jsem ho za věčného stěžovatele, řekla bych až trošku morousa. Z ničeho nic (popravdě asi to nějakou chvíli trvalo, ale mě to přišlo jako lusknutím prstu) se z něj stal usměvavý pozitivní člověk. Vyprávěl mi o jedné knize, která změnila jeho život: Tajemství od Rhondy Byrne. 

A tehdy to začalo. Říkala jsem si: když to takhle mohlo změnit jeho, musím to aspoň vyzkoušet. Knížku mi půjčil. Přečetla jsem ji. A připadala mi jako docela slušná blbost. Ale co kdyby? A tak jsem to vyzkoušela. 

Tehdy jsem do práce jezdila autem v nejlepším případě 50 minut, v horším až dvě hodiny a totéž zpátky domů. Přes celou Prahu. Po cestě jsem měla zhruba dvacítku semaforů. Pravděpodobnost, že projedete všude na zelenou, neexistuje. 

A přesto jsem to ten den projela. Všude zelená. Když jsem zaparkovala před domem, chvíli sem seděla v autě a koukala do prázdna. Mozek mi pracoval na plné obrátky a stejně jsem tomu odmítala uvěřit. 

Ať už tomu chceme nebo necheme věřit, věda to prostě potvrzuje. Energie myšlenek je důležitá pro to, co se nám v životě děje. 

Tehdy jsem začala jinak přemýšlet, fungovat a měnit svůj život. 

Samozřejmě, nic nejde z razu na ráz. Všechno chce čas a v neposlední řadě taky hodně praxe. Ale přesně jak to říká autorka v úvodu filmu podle knihy Tajemství, začala jsem si přitahovat do života spoustu inspirativních lidí, knih i filmů. 

Ale proč vám to všechno vlastně vyprávím. 

O tom, jak je jóga užitečná jste už určitě slyšeli. I o tom, že byste měli každý den meditovat. Hmm, ale kde na to sakra vzít čas? 

Jak jsem vytvořila nový návyk?

Takhle jsem to měla řadu let. Až do nedávna. Něco se ve mě zlomilo a já která si nedávám žádná novoroční předsevzetí, jsem si přeci jen jedno dala – cvičit jógu. Cíl byl čistě praktický – zbavit se bolesti zad nezbytně doprovázející můj sedavý styl života a doplnit aerobní cvičení pořádným protažením.

Abych si tento návyk vytvořila, použila jsem tzv. Buzer lístek z knihy Petra Ludwiga Konec prokrastinace. (Mimochodem to je jeden z nástrojů, který používám stále a každý měsíc sleduji své pokroky ve změně některých návyků.)

A tak se jóga dostala úspěšně do mého denního plánu. 

Meditace – jak těžké je nemyslet.

A pak jsem se dostala k meditacím. “Našla si mě” 21 denní výzva hojnosti Deepaka Chopry. Šla jsem do ní, protože jsem slibovala, že mi konečně začnou “něco říkat” meditace. Po třech dnech mě to tak pohltilo, že jsem ustála i úkol, který většina lidí prostě vzdala. 

Do té doby jsem o meditaci smýšlela jako o usínání v sedě. Teprve teď mi došlo, jak strašně náročné meditovat je. Jak nám myšlenky neustále proudí hlavou, jen co je odsunete, přiřítí se z druhé strany. Nějakým záhadným způsobem se mi ale po pár pokusech podařilo dostat do stavu, který neumím slovy popsat. 

Zažívám při něm velmi příjemné pocity – lehkost, spokojenost, štěstí… všechno pozitivní v jednom obrovském hrnci. Zkrátka něco, co nelze předat a musí se zažít na vlastní kůži. 

A pak jsem někde zavadila o Wima Hofa a jeho metodu. Aplikovat jeho speciální dýchání a každodenní studenou sprchu už byla vlastně docela hračka. 

A v neposlední řadě přišel čas na detox. Jasně, není náhoda, že na mě ze sociálních sítích útočilo jedno doporučení kokosového detoxu za druhým. Prostě to přišlo ve správnou chvíli. Nechala jsem vše pár týdnů uzrát a pak šla po hlavě i do něj. 

Hodina navíc? Už si umím přivstat.

Dnes vstávám o hodinu dřív, jen proto, abych celý tenhle svůj ranní rituál – jóga, Wim Hof dech, studená sprcha – v klidu zvládla. Stojí mi to za to. A rozhodně bych každému doporučila přesně tohle vyzkoušet.

Co mě to naučilo? 

Co mě celá tahle cesta, která mimochodem trvala v podstatě deset let, naučila? 

Ale abych byla zcela upřímná, nemám ani dnes recept na každou situaci. Pořád mě spousta hloupostí zbytečně vytočí, pořád někdy přemýšlím, co mám dělat teď a co potom, pořád mám špatné dny a musím se z toho “vyhrabat”. Dnes už je to ale snazší, rychlejší, efektivnější. Cítím, že mám (většinu času) nadhled, umím chápat širší souvislosti. Když se mi děje něco nečekaného, špatného, neřeším jen ŽE se to děje, ale hledám PROČ: Co mi to má ukázat? Co mě to má naučit? 

Ale co je hlavní – cítím se lépe. A ono o tom to nakonec vlastně celé je. Žijeme proto, abychom byli šťastní. Tak dělejme to, co nás šťastnými činí. 

PS.: A pokud byste chtěli nějaké tipy na to, co zmiňuji v článku, tak tady pár odkazů. (Dodávám, že nic z toho není dohodnutá spolupráce, prostě jen to, s čím mám dobrou zkušenost.)

• Detox
• Jóga
• Wim Hof dýchání, Wim Hof metoda

K přečtení:

• Tajemství
• Mnich, který prodal své ferrari