Když se ocitneme na křižovatce…

Last Updated on 21. 9. 2021 by Lucie Klabanová

Kolikrát denně řidič přijede na křižovatku? Dá přednost a jede dál. Většinou bez přemýšlení, protože ví, kam směřuje.

Škoda že v životě to tak snadné není. Zejména proto, že když se dostaneme na tu pomyslnou životní křižovatku, někdy vlastně nevíme, kam chceme jet, kam směřujeme. A musíme se tedy zastavit a nejprve najít odpovědi. A to někdy není snadné.

Kdykoli se v životě ocitnu na rozcestí, snažím se nejdřív ocenit to, že tam jsem. Není skvělé, že teď mám možnost volby? Někteří nedostanou šanci si vybírat.

Pak je dobré se ohlédnout. Která cesta mne sem dovedla? Proč? Jak moc mne bavilo po ní jít? Možná je právě tohle přesně ta cesta, která je pro mne ta pravá a stačí prostě pokračovat rovně.

Někdy ale přemýšlíme o všem ještě daleko před křižovatkou. Víme, že přijde a snažíme se vymyslet, co je nejlepší. Ale ono to nejde. Nejde, protože ještě neznáme vše, co ke svému rozhodnutí potřebujeme. Nevíme, jak bude samotná křižovatka vypadat. Možná očekáváme dvě odbočky, ale oni tam ve skutečnosti budou čtyři. Možná jedna z cest bude příliš do kopce a zrovna teď se nám nechce šplhat někam nahoru. Nepředvídejme. Nechme věci plynout. Až dojdeme doprostřed, bude snazší udělat finální rozhodnutí.

A když už se rozhodneme? Neohlížejme se. Věřme, že jsme udělali dobře, kráčejme kupředu s vidinou nových zajímavých věcí, které nás čekají.

Další křižovatka není daleko.