Nezapomínejme spolu mluvit, aneb proč povýšení schopného člověka může být velká manažerská chyba

Last Updated on 2. 1. 2025 by Lucie Klabanová

Je velmi příjemné, když se můžete chlubit tím, že pracujete pro firmu, která umí podpořit zaměstnance v jejich růstu. Která oceňuje vaše schopnosti a nasazení. V takové firmě se vám nestane, že po x letech stejné práce dojdete do fáze, že už dávno nevíte proč to děláte a jedete jen na automat. 

Pracovat pro takovou firmu je super. 

Jenže až příliš často se setkávám s tím, že ono „šoupání” mezi pozicemi, často povýšení, se dělo bez toho, aniž by se s dotyčným někdo pobavil o jeho představách o budoucnosti nebo o tom, co ho v práci baví a co ne. Většina takových přesunů je pak odsouzena k nezdaru. 

Buď dotyčný odejde sám, zkrátka proto, že ho práce na nové pozici nebaví, protože mu nesedí tým nebo šéf. A nebo je v nějakém časovém horizontu „odejit”, protože v téhle práci není dobrý. To že byl dobrý předtím, což byl často důvod pro jeho přesun, je v tu chvíli jaksi zapomenuto. Chyba pro obě strany. Zaměstnavatel ztrácí kvalitního člověka s pocitem, že je nekvalitní a spolu s ním i cenné know-how. Zaměstnanec odchází demotivován, důvody, pro které pro tuto firmu pracoval rád jsou přepsány negativním pocitem ze situace.

Na tento nešťastný způsob povyšování (nebo i jen přesouvání) jsem upozorňovala také v mém e-booku a mluvím o tom i v novém online kurzu. Ovšem před pár dny mě překvapilo uvědomění, že sama dělám stejnou chybu! 🙈

Stalo se to i mě. Povýšili nebo přesunuli mě bez projednání předem. Už několikrát v mojí kariéře. A nedávno znova. Nepřekvapilo mě to. Nevykolejilo. (No, možná na chvíli ano, než jsem si to v sobě srovnala.) Ale jak jsem o paradoxu celé situace začala přemýšlet, zjistila jsem, že i já jsem v několika případech v rámci týmu tuhle chybu udělala. No nazdar! (Ale aspoň umím přiznat chybu 😅)

Jste manažer? Neopakujte tuhle chybu.

Pokud jste manažer a máte tým lidí s kterým pracujete, zkuste se zamyslet, jestli i vy jste někdy někoho nepřesunuli na pozici, kam vlastně nechtěl. 

Ono je to totiž snazší, než se zdá. Myslíme si, že své lidi známe, že s nimi v práci trávíme spoustu času a tak víme, co chtějí. Takže to povýšení pro ně bude přeci příjemným překvapením. 

Možná, ale… 

• Nesoudíte náhodou podle sebe? Neříkáte si, že v jeho pozici by jste tohle ocenili? To jste ale vy, ne oni. 
• Možná jste se o něčem podobném bavili před rokem, dvěma. Nezměnila se ale jejich životní situace (i soukromá)? To by totiž mohlo ovlivnit i to, co chtějí v tuto chvíli.

Co se stane, když tohle nevychytáte? 

Dotyčný bude z dané situace spíše rozladěný, ztratí motivaci a drive, což byly pravděpodobně faktory, kvůli kterým jste ho chtěli povýšit. 

A to je přesně opak toho, co očekáváte. 

Postavil naopak vás někdo před hotovou věc? Povýšení za dobře odvedenou práci?

Ano, jste zaměstnanec. Ano, nechcete působit nevděčně. Ano, možná vám to do jisté míry polechtalo ego. 

Ale opravdu to chcete? 

• Ptejte se sami sebe – je to, to co chci? Proč ano a proč ne? Slavné sloupečky + / – jsou v tuhle chvíli to pravé. 
• Zaměřte se na strach. Pokud se jedná o novou pozici, často nás přepadá nejistota či strach, zda na to máme. Zda nás to nebude stát všechen volný čas, než se to naučíme. Strach je fajn, ale jen do té míry, dokud se jím nenecháte ovládat. Pokud je příčinou všech mínusů jen strach, racionálně si to sami sobě vysvětlete. 
• Až budete mít jasno, mluvte o tom s nadřízeným nebo HR. Buďte otevření, dejte na stůl svá ALE i pochyby. Nebojte se klást požadavky a podmínky. Je mnohem lepší, když bude tohle jasné hned od začátku, než když se to váš šéf dozví za půl roku. To už může být pozdě pro obě strany. 
• Pokud usoudíte, že teď o to povýšení opravdu nestojíte, otevřeně svou zpětnou vazbu komunikujte. Vysvětlete své racionální důvody.

A jsem zpátky u gró problému. Nedostatek komunikace. Je tak jednoduché do něj spadnout. Všichni jsme zavaleni úkoly, projekty, jedeme bez zastávky. Horko těžko se snažíme najít alespoň pár hodin na soustředěnou práci. S vypětím všech sil si udržujeme jakýs takýs work-life-balance. 

A na mluvení často není čas. 

Chyba. 

Na té pak stavíme další chyby. 

Takže zastavit, nadechnout. A občas jen sedět a naslouchat. A neustále na sobě pracovat.

Otevřeně spolu mluvit je skvělým řešením i předcházením všemožných problémů. Včetně tohoto.

A jak to máte vy: stalo se vám, že vás někdy povýšili nebo přesunuli bez předchozí domluvy? Udělalo vám to radost, nebo spíš ne? Podělte se v komentářích.