Nepleťte si nedostatek času s nedostatkem vůle a nejasnými prioritami

Last Updated on 24. 6. 2024 by Lucie Klabanová

V poslední době mám pocit, že nestíhám nic pro tenhle blog. Prostě nemám čas. Každý to tak někdy cítíme.

Ale ruku na srdce, je to opravdu nedostatek času?

Už pár dní o tom přemýšlím. Mrzí mě, že se nevěnuji psaní, které mi vždycky dělalo radost. Mrzí mě, že slýchám míň poděkování za fajn time management a leadership tipy. A tak sama na sobě analyzuji, jak to s tím časem je.

A světe div se! Došla jsem k tomu, že to není nedostatek času. Rozhodně ne. Hodinku, dvě týdně  bych si rozhodně našla. Jednoduše třeba tak, že bych místo surfování po sociálních sítích sedla ke svému iPadu a začala psát.

Je to nedostatek vůle. Chuti se do toho pustit. Pořád to vnitřně oddaluji a myslím, že jen hledám výmluvu, jako třeba, že dnes už jsem moc unavená. Což leckdy i jsem, ale zase na druhou stranu při lepším plánování a omezení nepotřebných činností bych určitě byla schopná tuhle činnost vrátit do pravidelnosti mého týdne.

Kolik věcí v životě je prostě o tom ZAČÍT. 

Někdy věci oddalujeme, a pak když začneme, jsme mile překvapeni, jak nám to jde od ruky. Bojíme se do něčeho pustit, a pak zjistíme, že to chtělo jen ten první krok.

V time managementu je práce sama se sebou velmi důležitá. Každý z nás má tendenci zabřednout do kolečka všedních životů, prostě jet tak, jak ho povinnosti tlačí. Je to totiž jednoduché, nemusí se o tom přemýšlet.

Ale právě to zamyšlení se je to podstatné. Ten čas, kdy si plně začneme uvědomovat PROČ něco děláme. Kdy se sami sebe ptáme znovu a znovu, jestli to chceme dělat. A odpověď na tyhle otázky se může v čase dost zásadně měnit.

Jsem přesvědčená, že to je důvod, proč je tolik lidí v podstatě nešťastných. Jedou v kolečku, do kterého vstoupili dobrovolně, ale svádí to na okolnosti. Nejsou dost odhodlaní na to, aby si uvědomili, že to, jak se mají, je v jejich rukou. Štěstí není něco, co nám spadne do klína. Je to něco, na čem musíme pracovat, každý den. Je to stav mysli.

Moje mentee ke mě často přijdou s problémem, že nestíhají. Chtějí ode mě pomoct s plánováním jejich dne, organizací aktivit. A leckdy i čekají, že jim nějak zázračně pomůžu zkrátit čas potřebný na jejich aktivity.

Pak je hodně překvapí, když se jako první zeptám na jejich hodnoty, jejich priority. „Máte osobní vizi?“, je jedna z mých prvních otázek. Možná mají na začátku někdy pocit, že si spletly kurz, nebo mentora. :-)

A tak se snažím trpělivě vysvětlovat, že time management vedoucí ke spokojenosti, ne jen stíhání víc věcí, je postavený na základech dobré znalosti sebe sama. Svých potřeb, hodnot i priorit.

A pokud jste si doteď mysleli, že když se v téhle oblasti věnuji mentoringu, mám v tom vždycky jasno, tak teď jste doufám pochopili, že tak to rozhodně není. Život je taková fajn houpačka. :-) Každý z nás se ocitá v různých fázích. Jak se říká: „Jednou jsi nahoře, jednou dole.“

Co se ale liší u lidí celkově spokojených a úspěšných je jejich vědomí toho, že na sobě nesmí přestat pracovat. Uvědomění si toho, když spadnou do situace, kdy už na svá přesvědčení a vize zapomněli, že je potřeba si je zopakovat. Nebo třeba upravit, předělat.

Ale je to práce, která nikdy nekončí. Je to pořádná dřina.

Co je na práci na sobě jiné, než třeba v práci v zaměstnání? Rozhodně se vyplatí. Milionkrát. Odměnou vám totiž budou chvíle pocitu spokojenosti, štěstí. Naučíte se je vnímat a prožívat. Možná jim budou předcházet složité časy, situace nekomfortu. Ale o to víc si jich pak budete vážit. Jen za tmy září hvězdy.

Tak jak jste na tom aktuálně vy? Nepotřebujete si trochu zopakovat svoje hodnoty a vize? Pokud jste na to připraveni a uvítáte na téhle cestě parťáka, jsem tu pro vás.