
Čas na čaj
„Zase jdu pozdě,” pomyslela si a hodila kabelku přes rameno, zatímco brala do ruky bundu z věšáku v rohu kanceláře. Sama nevnímala, že její podpatky na chodníku zběsile rychle klapou. Jen jí projelo hlavou, že je to k vzteku, že musí nosit do práce tyhle nepohodlné boty, protože v keckách by se jí na tramvaj utíkalo o hodně snáz. Nevšímala si lidí, které míjela. Rychle...