Tak, a je ze mě blogerka! Proč vlastně? A co všechno musí bloger umět?

Last Updated on 14. 11. 2022 by Lucie Klabanová

Přátelé se mě ptají: “Jak jsi k tomu přišla, že jsi začala blogovat?” A taky: “Nejsi na to už stará?” (No tak tu druhou otázku nechám radši bez komentáře. :-) )

Věc se má tak. Důvodem je moje práce. Hned z několika úhlů pohledu.

Jednak, jak je asi zřejmé, čerpám většinu inspirace právě v práci. Je to nekonečný přísun toho, co by mohlo fungovat jinak, lépe. Doteď jsem to pořád dokola opakovala šéfovi a kolegům, tak teď se o to dělím i s vámi. Třeba to oceníte více než oni. ;-)

Druhak moje aktuální náplň práce je z velké části analytická a technická. Té kreativity je v ní na můj vkus dost málo a tak moje pravá mozková hemisféra začínala vysílat signály, že ji ta levá trochu “válcuje”. A to se mi nelíbilo. Vlastně mě to dělalo i dost nešťastnou. A to já prostě neakceptuji bez reakce.

A třeťak se ráda učím nové věci. Nerada v něčem stagnuji. A tak nějak mi přišlo, že o online marketingu toho vím příliš málo, na to v jaké době žijeme a kam se to celé posouvá.

A pak se mi nachomýtnul do cesty jeden kurz: podnikanizplaze.cz.

A bylo to.

Nepřeháním, když říkám, že psaní blogu je pro mě opravdovým potěšením. To je taky odpověď na otázku, kde na to beru čas. Je to pro mě koníček, moje priorita, a tak přesně jak učím ve svém kurzu 12 tipů, jak mít čas pevně ve svých rukou si čas prostě najdu.

Nějak jsem „vychytala“ momenty, kdy mám to slavné “flow” (tento výraz jsem si vypůjčila od pana Mühlfeita, ale pak jsem zjistila, že to je asi obecně známý pojem, protože o tom teď všichni mluví. :-)) a pak prostě sednu, ani nevím jak a článek je na světě.

S e-booky a kurzy je to trošku větší svízel. Nejsnadnější je najít téma. To většinou získám od vás, podle toho, na co se mě ptáte nejvíc.

Ale samotná jejich tvorba je už větší oříšek. Ač jsem člověk hodně strukturovaný, což je pro tvorbu e-knih a online kurzů teoreticky naprosto ideální, tvořím je tak nějak chaoticky. Poznamenám si nejprve body, co mě k tématu napadají, pak se je snažím nějak poskládat a vytvořit osnovu. Nakonec ale stejně píšu jakési samostatné články a teprve při psaní mě napadá, kam se to vyvíjí a jak to vlastně celé propojit. Ale je to fakt dřina! Mám se hodně co učit. A tak smekám před všemi kolegy, kteří tohle dokážou levou zadní (je někdo takový vůbec? ;-) ).

Ale zpátky k blogování. Nedávno se mě kamarádka zeptala, kolik času mi zabere jeden článek. Ono se to má tak, to samotné napsání článku je to nejsnazší. Alespoň pro mě (v tomto by mi řada spolužáků z výše zmíněného kurzu asi oponovala). Tak vám tady pro zajímavost napíšu, co všechno jsem se musela naučit, resp. začít učit, abych mohla být “ta už brzy slavná” blogerka. :-)

Jen pro upřesnění bych ráda uvedla, že většinu níže uvedených pojmů jsem dříve sice již slyšela, ale jejich skutečný význam a náročnost jsem před pár měsíci ani netušila.

A abych to nějak uzavřela.

Rozhodně se u blogování nedá začít nudit, protože vždycky objevíte něco, co jste ještě nevěděli, nebo vám sociální sítě či google roboti změní pravidla a vy se učíte zase všechno jinak. Žádné „zakrňování“ nehrozí.

Doba je rychlá, všechno se mění, vyvíjí neskutečným tempem. Blogování je takový tréninkový nástroj, jak chytit ten správný rytmus doby a držet s ní krok. Pokud máte proto správné nadšení, je to prostě “pecka”! ;-)