Facebook zatracovaný i milovaný. Aneb proč už se nebojím, že o mně všechno vědí.

Last Updated on 21. 9. 2021 by Lucie Klabanová

(For english version of the post click here.)

Nedávno jedna známá řešila, jak to udělat, aby se jejím příbuzným či známým nezobrazovala upozornění o některých jejích aktivitách na Facebooku.

Donutilo mě to přemýšlet, jak to je s naším soukromím v dnešním světě. Proč někomu vadí, co o něm druzí vědí.  

Zhruba před dvěma lety jsem Facebook aplikaci kompletně smazala z telefonu a dala si detox od sociálních sítí (v té době jsem jiné nepoužívala, kromě Linked IN). Prostě jsem si chtěla zkusit, jestli můžu normálně žít bez toho, aniž bych konzumovala informace touto cestou, jestli na tom nejsem závislá. Nestalo se vůbec nic. Za čtyři měsíce jsem si na něj vzpomněla asi třikrát a otevřela si ho v prohlížeči v počítači. Samozřejmě Google jsem ale používat nepřestala, ba naopak, možná jsem googlovala o to víc.

Když jsem si Facebook aplikaci pak nainstalovala zpátky, uvědomila jsem si, že to, že jsem dlouho nekonzumovala pro mne zajímavý obsah taky znamená, že se mi zobrazují jen nezajímavé věci a začíná mě to nudit. A tak jsem začala pozorovat, jak Facebook, jako jedna z nejznámější umělých inteligencí funguje.

Facebook se totiž “učí” z vaší interakce. Tzn. Když budete jen koukat na to, co máte na zdi, je pravděpodobné, že vás obsah bude nudit.

Reklamy a podobné příspěvky

Spousta lidí si mi stěžuje, že jim Facebook ukazuje hromadu reklam. To i mně. Ale protože na Facebooku interaguji s tím, co mě zajímá, ukazuje mi reklamy nebo příspěvky tomu podobné. A ty jsou pro mě často zajímavější, než co dělal někdo, koho mám ve svých přátelích ten den odpoledne. A jsou to často pro mne informace mnohem přesnější než takové, které bych si vygooglovala.

Čím více se na Facebooku věnujete jen tomu, co vás zajímá a baví, tím méně na své zdi či v upozorněních uvidíte to, co považujete za “brak”.

Když mi někdo vypráví, jak tam všichni řeší akorát bulvár a tak dál, já jen nevěřícně koukám, protože nic takového já osobně z Facebooku nevnímám.

Před pár lety jsem kompletně přestala sledovat zprávy v televizi. To jakou formou byly podávány mne prostě natolik znechutilo, že jsem je zrušila. Facebook se tehdy stal jedním z mých hlavních informačních zdrojů. Od úzké skupiny lidí, mých přátel, se o tom důležitém vždy dozvím. Mám šanci si udělat svůj vlastní názor na základě faktů. Navíc na to získám i jejich názor (nikoli názor toho kdo platí televizi). Protože když už někdo něco sdílí, většinou si za tím opravdu stojí (přeci jen to vyžaduje určitou aktivitu navíc, není to jen pasivní a tím pádem je to i “prověřené”).

Tady je pár možná málo známých faktů o Facebooku:

• Každý člověk je oprávněn mít na Facebooku pouze jeden osobní profil. Ten by navíc měl mít pod svým vlastním jménem, aby nedocházelo k omylům. Pokud má někdo víc profilů či používá přezdívky nebo falešná jména (a takových je), je to jednoznačně proti pravidlům. (https://www.facebook.com/legal/terms => 3. Vaše závazky vůči Facebooku a naší komunitě)
• Většina firem či projektů si zakládá takzvanou fan page – stránku (jako třeba moje k projektu). Jedná se o veřejnou stránku, kterou administruje určená osoba. Administrátor může jakoukoli diskusi na stránce moderovat (například mazat příspěvky). Tím, že ji lajknete, projevujete zájem o toto téma. Ale zdaleka to neznamená, že vám odteď Facebook bude posílat upozornění na jakýkoli update na této stránce. V posledních letech byl dramaticky snížen organický dosah stránek, dnes je v řádu jednotek, maximálně deseti procent. Pokud chce firma zvýšit dosah některého příspěvku na své fanoušky, musí příspěvek zasponzorovat.
• Alternativou k fan page jsou skupiny – ty vznikly za účelem sdružování lidí s podobnými zájmy a jsou primárně určené k diskusi. Existují tři varianty:
  • veřejná – její smysl mi trochu uniká, protože vlastnosti jsou velmi podobné fan page
  • soukromá – tuto skupinu může někdo vyhledat například na základě zájmů, ale přijetí do ní vyžaduje schválení administrátorem.
  • tajná – tuto skupinu není možné vyhledat, nové členy můžou navrhovat a přidávat jen stávající členové.

V počátku měly skupiny o dost vyšší organický dosah než fan page.  Nyní je už i zde hodně snížen. Obecně lze ale ve skupinách více než na fan page vše ovlivnit interakcí. Tzn. Pokud vás téma skupiny zajímá a rádi si čtete příspěvky, ale nikdy jste nic nelajkli ani neokomentovali, bohužel časem zcela přestanete upozornění dostávat a třeba vám unikne nějaký zajímavý obsah.

A teď k tomu soukromí.

Opravdu si myslíte, že v dnešní době, které se říká “connected”, ještě někdo něco neví?

Chcete soukromí, anonymitu? A máte chytrý telefon? Tak ho spláchněte do záchodu.

Ať už je to dobré nebo špatné, žijeme v digitální době. Každá doba s sebou přináší pozitiva i rizika – stejně tak tato. Máme se lépe než kdy dříve, máme neskutečné možnosti získávat informace o čemkoli (a já nejen ve svém e-booku říkám, že informace jsou základ), ale s tím je spojená i nezbytná ztráta anonymity.

Osobně jsem se tomu všemu dlouho bránila. A pak mi došlo, že jestli chci žít v pohodě v tom světě v jakém žiju, musím to akceptovat jak to je. A přijmout to.

Proto když jsem se vrátila k používání sociálních sítí, rozhodla jsem využít je ve svůj prospěch. Získat z nich víc, než co mi berou.

Dnes trávím na Facebooku denně pár minut jako konzument. Ale hodně se změnilo, jaké informace konzumuji. Získávám totiž to, co potřebuji pro svou práci, pro to, co mě zrovna zajímá, jaké mám koníčky. A “brak” odpadl. Protože jsem aktivnější a nechávám Facebook dobrovolně učit se o mě to, za čím si stojím.

(Tím vás chci podnítit, abyste mne nejen sledovali na Facebooku nebo ve skupině, ale také aktivně komentovali a lajkovali i přidávali vlastní příspěvky. Jedině tak si zajistíte přísun nejen upozornění na mé posty, ale také podobné informace na vlastní zdi. No a samozřejmě mi tím pomůžete šířit můj blog ;-) )

Na druhou stranu já rozhodně nikdy nezapomínám používat kritické myšlení – na sociálních sítích ještě o mnoho více. Protože samozřejmě, že nástroj jako je Facebook může být (a víme, že v minulosti byl) zneužit. Přesto, když jsem nedávno slyšela tento podcast: Facebook’s role in Brexit – and the threat to democracy by Carole Cadwalladr nefascinovalo mě ani tak to, že i v této oblasti byl nejspíš vliv Facebooku zneužit nebo to, že tuto odvážnou novinářku mocní zkoušeli zastrašit. Ale to, jak se mohou lidé nechat tak snadno zmanipulovat strachem.

Kritické myšlení a hledání faktů je to, co Facebooku a lidem, kteří ho chtějí zneužít sebere moc.

Možná je to můj pohled naivní a měla bych se pořád bát. Ale mě nebaví žít ve strachu. A tak jsem to prostě vzala tak, jak to je teď. Co bude zítra, uvidíme.