Lucie KlabanováLast Updated on 27. 1. 2026 by Lucie Klabanová
Samotné rozhodnutí začít psát blog bylo snadné. Rozhodla jsem se v autě. Při řízení člověk vymyslí spoustu věcí. A mně se v hlavě honila spousta myšlenek, které mi tam zasadila nedávno dočtená knížka. Všechno, co v životě „potkáme“, má nějaký důvod a ovlivňuje nás to. Naučila jsem se poslouchat vnitřní hlas, nebo šestý smysl, nebo jak tomu chcete říkat, protože ten často říká to, co máme na srdci. Proto někdy dělám rozhodnutí dřív, než mi mozek začne říkat, že to vlastně nejde.
Jako třeba psaní blogu. Nikdy jsem netoužila být blogerkou. To je přeci výsada jiné generace. Navíc mě celá ta doba odhalování sebe na veřejných internetech není po vůli. Jsem v některých věcech sice pokrokově smýšlející, ale v tom, jak žít, jsem dost staromódní.
Na druhou stranu jsem ale vždycky chtěla psát. A nějak se začít musí. Tak jdu do toho, jak se říká, „po hlavě“ :-)
Každá příručka o tom, jak správně psát blog, říká, že musíte najít zajímavé téma. A tak o čem by ten blog vlastně měl být? O tom jsem přemýšlela v tom autě. A byla to dlouhá cesta… a nakonec je to jasné.
Bude o jednoduchosti.
Protože v jednoduchosti je krása.
Než začnete soudit: Porozumění jako cesta k lepším vztahům i vlastní spokojenosti
Tolerance. No tak ta zrovna nepatří mezi mé vrozené vlastnosti. 😅 Ale…
Leadership a zmrzlina v Římě: Jak mi AI dokázala, že vzdělávání na cestách může být zábava pro děti i pro mě
Řím byl na našem bucket listu už nejméně dva roky. Já jsem…
-
-
-
Benátky: ticho, voda a příběhy mezi kanály 26. 1. 2026
-
-
-
-
-
