Je Omán hitem cestovatelské sezóny nebo je to jen nafouknutá bublina?

Last Updated on 22. 2. 2024 by Lucie Klabanová

Přelom ledna a února je pro mě každoročně náročným obdobím. Nedostatek slunce i nemožnost věnovat se „zimnímu spánku“ zaútočí na mou psychiku, a tak je nejvyšší čas vyrazit za sluncem.

V posledních letech jsme většinou zamířili do Spojených Arabských Emirátů. Poté co nám ale zavřeli náš oblíbený hotel v Ras al Khaima, jsme pořád nemohli najít novou oblíbenou lokalitu. A tak jsme se rozhodli letos vyzkoušet něco úplně nového.

O Ománu v mé cestovatelské bublině mluvila spousta lidí, ale nikdo z nich tam ještě nebyl. Pak se začaly objevovat články a texty o tom, jak je to neobjevený klenot arabského světa – krásná, bezpečná a pro Evropany otevřená země. Tak jsme si řekli: „Proč to nevyzkoušet.“

Dovolenou jsme vybírali už dlouho dopředu, vzhledem k tomu, že jsme se termínově potřebovali trefit do jarních prázdnin, nechtěla jsem nic nechat náhodě. Takže když na mě na podzim začala útočit všudypřítomná reklama cestovní kanceláře Blue Style, specialisty na Omán (jejich slova), hledala jsem u nich. Ostatně jejich nabídka hotelů byla (alespoň v té době) určitě nejširší.

Tahle zimní dovolená pro mě je hlavně odpočinkem, hledám tedy vždy krásné místo s nejvyšším komfortem. Velmi pečlivě procházím fotky i recenze – špatných zkušeností už mám za sebou dost a proto jsem při výběru poměrně pečlivá.

Nakonec jsme mezi nabízenými zvolili hotel Wyndham Garden Mirbat vzdálený od letiště v Salalah na jihu Ománu cca hodinu jízdy. Byla to dobrá volba?

Hotel 5*

Hotel je klasickým resortem, uprostřed ničeho. To bylo přesně to, co jsem chtěla – prostor pro odpočinek. Z fotek ovšem vypadal výrazně zelenější než ve skutečnosti byl. Vím, že je v těchto zemích voda vzácná, nicméně v celém resortu jsme našli sotva jednu kvetoucí květinu a pár zelených keřů. Nicméně to by jistě vynahradilo velké množství prostoru v celém areálu hotelu – ať už společných prostor nebo velikost pokoje. (V Ománu je vůbec všude hodně prostoru.)

Některé dny zamořoval hotel nepříjemný zápach z kanalizace. První den jsem si myslela, že je to pouze nějaká porucha odpadu. Ale bohužel se situace opakovala, dokonce jeden den obtěžoval zápach i jídelnu v době večeře. Vážně zážitek. Takže spíš odhaduji, že to je problém celkově špatného provedení odpadních vod z hotelu.

Pokoje

Bohužel hotel na nás hned v úvodu „vyzkoušel“ taktiku, s kterou jsem se také již setkali – ubytovali nás v pokoji neodpovídajícím tomu, za který jsem zaplatila. Už jsem zmínila, že jsem od této dovolené chtěla pouze relax a komfort, proto jsem si připlatila za rodinnou suitu s výhledem na moře. Dostali jsme prostorný pokoj, ale s „výhledem“ na bazén, bez balkónu a otevíracích oken. Proč jsem dala „výhled“ do uvozovek? Protože okno bylo tak špinavé, že ani ten bazén téměř nebyl vidět.

Na recepci se se mnou odmítli bavit. Nejen o problému s pokojem, kdy mě striktně odkázali na schůzku s delegátem následující den. V podstatě mi recepční nebyli ochotni sdělit ani základní informace. Trochu (hodně) nezvyklé v pětihvězdičkovém hotelu. Na ochotu recepčního personálu odpovídat na dotazy hostů velmi dbá i většina hotelů bez řádky hvězd. Tak tady asi ne.

Takže jsme první noc strávili ve smradlavém (opravdu v takto vlhkém prostředí nedokážete vyvětrat pokoj bez možnosti otevírání oken, ani když jsme nechali otevřené dveře na chodbu) pokoji, s hučící klimatizací, díky které jsme celou noc nespali.

Druhý den se nám po několikeré urgenci podařilo dostat pokoj, jaký jsme si zaplatili. I když až po bezpředmětných diskusích, že hotelové rodinné suity nemusí mít balkón, což mě logicky vůbec nezajímalo a doporučila jsem delegátovi, aby cestovní kancelář Blue Style informoval o chybně uvedených popisech na webových stránkách. Konečně jsme se tak mohli usadit na balkóně s výhledem na moře.  

Alkohol v Ománu

To, že se v Ománu nepodává ani neprodává alkohol jsme věděli a pečlivě si nastudovali, v které hodiny si dle nařízení sultanátu o výjimkách pro hotely budeme moci dát alespoň sklenku vína. Bohužel i když jsme měli časový harmonogram u sebe (skoro každý den jsou hodiny pro povolené podávání alkoholu jiné) ani tak jsme se sklenky vína nedočkali celé 4 dny. Prý problémy se zásobováním. Oficiálně svedené na problémy s dopravou spojené se situací v Jemenu.

Jídlo

Jídlo servírované formou bufetu bylo ucházející kvality, nicméně pořád stejné. Nejlepší samozřejmě bylo jídlo místní, například hummus, ryby. O výběru ovoce nelze ani mluvit – dva druhy melounů, nakrájený pomeranč, nic víc. Ostatní nestojí ani za zmínku.

Služby

Ve všech recenzích jsem se dočetla, jak jsou zaměstnanci hotelu příjemní a nápomocní. No. Usměvaví? Rozhodně! Nápomocní? Ani omylem.

O přístupu recepčních při jakémkoli dotazu jsem se už zmínila výše. Nechci jim křivdit, hotel byl v době naší návštěvy opravdu plný, určitě měli hromadu práce. No, ale to měli i ve spoustě hotelů kde jsem byla v minulosti taky a nikdy jsem se nesetkala s tím, že na jednoduchou otázku (V kolik je snídaně?) mě odkáží na delegáta. Také jsme se od recepčních nedozvěděli, kde se a v kolik hodin se vydávají ručníky, kde je fit centrum a další informace. Vše až od delegáta. Ehm.

Barman u plážového baru nestíhal absolutně vyřizovat objednávky, a to ani v době, kdy se nepodával alkohol. Prostě jsme na jednu kolu čekali i deset minut.

Služba v restauraci nestíhala odklízet talíře ze stolů po odchozích hostech a to ani v době, kdy byla jídelna téměř prázdná. Na drink k obědu jsme občas čekali i poté, co jsme dojedli. Někdy beze slova k našemu stolu přistoupili a sebrali příbor z prázdného místa – asi jim jinde chyběl.

Obecně bylo všeho v hotelu málo: Málo stolů k sezení (ano, jednou se nám stalo, že jsme přišli na večeři a neměli si kam sednout!), málo příborů, málo skleniček (ty už pak přestali dávat, asi je pro ně v pořádku pít kolu u večeře z plechovky), málo lehátek u bazénu i u moře.

Lehátka u bazénu a u moře zdarma? Ano, ale musíte si přivstat.

V tomto hotelu zákaz „rezervace“ lehátek nečekejte. Chcete lehátko u bazénu? Dejte si na něj ručník už v sedm ráno. Po osmé už nemáte šanci. Co na tom, že tam pak celý den nejste. Jeden den dokonce u moře musela skupina lidí ležet na písku, protože došly lehátka (prostor na pláži ne, toho bylo víc než dost). To už jsem dlouho v hotelu této úrovně nezažila. Naopak, skvělé hotely striktně dodržují zákaz obsazování lehátek, pokud tam nejste. Pak se většinou i velmi plný hotel krásně prostřídá (co si budeme povídat, v tomto prostředí nikdo nevydrží ležet celý den u moře či u bazénu). Opravdu ubohé.

Klientela

Hotel byl příjemně evropský. Místních Arabů jsme v hotelu za týden viděli jen pár, a viditelně byli ubytovaní ve vilkách bokem od hotelu. Což bylo asi v jejich zájmu, protože v hotelu se arabské tradice rozhodně nedodržovali. Klientům asi zapomněli říct, že přijít na večeři v v tílku a v sukni sotva zakrývající zadek je v arabských zemích považováno za nevhodné. Takže ještě že tak.

Většina klientů byla ze třech zemí: Česka, Itálie a Polska. Italové měli vlastní restauraci i další prostory a taky několik animátorů, kteří se jim na pláži věnovali. Poláci zde převzali roli tradičně zaujímanou Rusy (kteří tu naštěstí nebyli) – já jsem tady pán a všichni mě musí slyšet. Nemám ráda generalizování, vím, že vše je o lidech, ale takto to z venku působilo. Bohužel.

Cestovka

Výhodou toho, že hotel byl z velké části obsazený klienty cestovní kanceláře Blue Style bylo, že byl na místě delegát, který v hotelu i bydlel, i to, že služby byly časově přizpůsobené zájezdu. Velmi kladně kvituji to, že první den v době pozdního příjezdu (měli jsme přílet v deset hodin) na nás v hotelu počkali s večeří i to, že opět vzhledem k pozdnímu odletu byl posunutý check out na třetí hodinu.

Delegát, česky mluvící Egypťan, byl velmi ochotný i nápomocný. Tím arabským stylem, ale nakonec vždy pomohl. A kvituji i jeho smysl pro humor. 😉

Celkově musím říct, že služby cestovní kanceláře a to od počátku nákupu až po organizaci hodnotím velmi dobře. Vše co mělo být zařízeno bylo, měla jsem pocit, že nás dobře informují i se starají.

Země

Slunce

Slunce, jehož paprsky jsem sem primárně jela čerpat, bylo dost. Trochu mě zaskočilo, že je opravdu silné. Nikdy jsem nezažila, že bychom se spálili, i když jsme byli velmi dobře namazaní opalovacími krémy a v podstatě seděli celý den ve stínu. Až tady. Zkrátka doporučuji si dávat dvojnásobný pozor, mazat se dvakrát tolik, než jste zvyklí.

Moře a pláž

U hotelu byla písečná pláž s místy skalisky. Díky tomu tady byl bohatý podvodní život, ideální pro milovníky šnorchlování. Viděli jsme hromady ryb, krabíků i krabů, chobotnic a rejnoků (ty naštěstí jen když je místní rybáři harpunou ulovili a odnášeli si je) a poslední den mě potěšila želva, která si se mnou zaplavala.

Turistické atrakce

Už jsem zmínila, že jsme byli na jihu Ománu. Hlavní město i většina cestovatelsky atraktivních míst se nachází spíše na severu, což jsem si pro tentokrát nechala ujít. Naštěstí, jak se ukázalo, protože jsem se potkala s dámami, která prvních pár dní strávili na severu v rámci cesty Ománem. A co čert nechtěl, většinu času pršelo, což ovšem v Ománu znamená, že je vše zavřené, protože absence dešťové kanalizace dělá ze silnic řeky. Takže byla jejich cesta i tak dost osekaná.

Kadidlovníky

Kadidlo z Ománu je jedním z nejvzácnějších a nejdražších na světě. Proto jsme si v rámci dost drahého výletu (nato, že benzín stojí cca 10Kč)  pořízeného od cestovky udělali výlet do místa, kde se tyto stromy pěstují – Wadi Davkah. Prohlédli jsme si, jak probíhá proces získávání kadidla, tedy ztvrdlé pryskyřice z tohoto stromu – proces to není vůbec rychlý. Trvá totiž několik měsíců, než strom začne dávat to pravé vzácné a voňavé kadidlo, které si pak můžete pořídit jako vykuřovadlo, nebo se přidává do různých kosmetických přípravků.

Černí velbloudi

Velbloudy jsme viděli i z balkonu našeho hotelu – prostě se volně žijící velbloudi procházejí po všudypřítomné pustině. V Ománu ale žijí také černí velbloudi, což je světový unikát. Návštěvu jejich farmy jsme si tedy nemohli nechat ujít. Překvapilo mě, jak mají velbloudí miminka hebkou srst a jak jsou mazlivá 😊. Ochutnali jsme i velbloudí mléko, které je sladší a řidší, než to kravské a údajně je velmi zdravé. My jsme raději jen usrkli, přeci jen jsme si nebyli jistí, co by to udělalo našemu zažívání.

Západ slunce v poušti

Západ slunce na poušti má svůj specifický rozměr, který nikde jinde nezažijete. I když nejbližší poušť Rub Al Khali byla od nás vzdálená 3 hodiny cesty, vydali jsme se prožít tenhle zážitek. Pozorovat neustále se přesýpající písek, měnící se duny, a všechny barvy, které zapadající slunce vykouzlí. Dát si s tímto pohledem čaj (Ománci pijí černý, hojně slazený, případně s mlékem) a prostě být. Dokonce jsme i odpustili, že duny všude kolem byly obležené dalšími turisty, které sem přivezli jejich cestovní kanceláře.

#realOman

Chtěla jsem si udělat obrázek o tom, jak vypadá skutečný život v Ománu pro jeho obyvatele, takže jsme vyrazili na obhlídku blízkého přístavního městečka Mirbat. Už jsem zmínila, že v Ománu je dostatek prostoru, proto jsou všechny obce stavěné víc do šířky než do výšky, jak můžete znát právě ze SAE.

Mirbat nám, myslím, dal nahlédnout do reality života dost jasně: chudoba a nepořádek. To jsem viděla v uličkách. I když je Omán považován za bezpečnou zemi, při procházce městečkem jsem si zrovna bezpečně nepřipadala. Asi umím chápat, že se na skupinu bílých Evropanů (nemluvě o blonďatých dětech) místní chtějí podívat – že třeba zpomalí auto, nebo vyjdou ze dveří, aby nás mohli okouknout. Nicméně v některých zapadlejších koutech jsem měla poměrně obavy a když můj syn pronesl větu: „Hele, oni mají zbraň.“, radši jsem se neotáčela a přidala do kroku na rušnější ulici.

A jak bych tedy zhodnotila návštěvu Ománu? Z mého pohledu se skutečně jedná trochu více o právě tu marketingově přifouknutou bublinu, spíš než klenot východu. Pro přírodní cestovatelé, kteří nechtějí luxus, ale naopak vidět realitu arabského světa má Omán jistě cenu – teď, dokud není turisticky tak aktivní.

Pokud ale jako já, hledáte jen relax se vším komfortem a vysokou kvalitou služeb, raději jeďte do Emirátů. Jak jsem už před několika lety popisovala, přesto že se mi tam tehdy moc nechtělo, stále jsou pro mě na jedné z nejvyšších příček poskytovaných služeb v poměru k ceně. Za cenu, kterou jsme zaplatili za Omán, bychom měli o řád kvalitnější služby i komfort skutečně pětihvězdičkového hotelu. I podobná místa k návštěvě (např. poušť) jsou taky v SAE mnohem zajímavější.

Na druhou stranu to hodnotím pouze ze svého omezeného pohledu, z malé části Ománu, kterou jsem viděla. Určitě existují lidé, kteří ze stejných míst přijedou nadšení. A taky,  Omán je teprve na začátku. Kdo ví, kde budou za pár let. Pokud chytnou stejný drive jako SAE, určitě je brzy ve všech otázkách turismu doženou.