Nedostdobrá(ctví) – kamarádka, kterou nechcete

Last Updated on 21. 9. 2021 by Lucie Klabanová

Znáte ji? Tu “kámošku”, co dá o sobě slyšet vždycky, když se něco nepovede úplně přesně podle vašich představ? A hned začne: “Na to nemáš! Lepší bude, když se na to rovnou vykašleš, holka, protože to je stejně jenom ztráta času. To prostě nedopadne dobře.”

A tak dál.

Jo jo, já ji znám moc dobře. Před pár dny měla zase příležitost se ozvat, hodně nahlas. A mlela si své pořád dokola. A ve mě byla čím dál menší dušička. Celá jsem se scvrkávala a už už jsem jí dala za pravdu.

Pocity, že nejsme dost dobří, že něco nezvládneme nebo neumíme zažívá každý z nás. Navenek to možná vypadá, že někdo je nemá. Ale má je opravdu každý. Někdo více, někdo méně. Ale hlavně každý tenhle strach vyjadřuje jinak. Někdo třeba tím, že navenek vypadá, že si je naprosto jistý a tohle se ho vůbec netýká.

A co tedy s tím, když už vás tahle nezvaná kamarádka navštíví?

Ptejte se sami sebe. Analyzujte.

Proč se cítím tak mizerně?

Proč mi můj vnitřní hlas nakukává, abych všechno hodila za hlavu?

Proč přemýšlím o tom, že se na vše vykašlu?

Je potřeba identifikovat odkud tento strach přichází. Co je důvodem, že se objevil. Která situace ho vyvolala.

Jako v mém případě. Zúčastnila jsem se jedné soutěže se svým blogem a neumístila jsem se. A najednou přišel strach. Co když je to všechno zbytečné? Co když jen ztrácím čas a nikoho to nezajímá? Co když nemám na to psát pro druhé, ale jen sobě do šuplíku?

A pak jsem si vzpomněla na pár reakcí od mých čtenářů. Ten pocit, kdy mi někdo řekne: “V tom článku si to trefila.”

A “kamarádka” už najednou nekřičela, ale jen šeptala.

A tak jsem si řekla, že jedna soutěž není vše. Že je příliš brzy na to soudit, jestli se celá tahle moje idea vyplatí nebo ne. Že to prostě nemůžu vzdát tak brzy, aniž bych někam došla a viděla kam. Najednou jsem byla racionální. Možná trochu zklamaná, ale odhodlaná udělat víc, abych třeba příště uspěla.

A pak jsem si v duchu své víry, že vše se děje z nějakého důvodu, říkala: „Proč jsem asi měla zažít tenhle nepříjemný pocit, ten strach?” A myslím, že mi měl ukázat, že je potřeba být trpělivější. No, trpělivost zrovna nepatří mezi mé silné stránky. :-) Ale nemůžu přeci soudit, dřív než dojdu na “konec”. A tak musím vydržet, zkoušet, dělat chyby, učit se a znovu zkoušet.

Tuhle lekci jsem si asi měla odnést.

A kamarádka “nedostodbrá(ctví)” byla ta tam.

Snad to “dám”! Držte mi palce. :-)

(Mimochodem, kdyby vás zajímalo, které projekty byly úspěšnější než ten můj, koukněte na tento odkaz: https://podnikanizplaze.cz/plazova-sin-slavy-2018/ je tam spousta opravdu inspirativních blogů.)