Proč nejsou obavy z mentoringových setkání na místě? Rozhovor, který vás přesvědčí, že mentoring stojí za to vyzkoušet.

Last Updated on 16. 12. 2024 by Lucie Klabanová

Všichni kolem vás mluví o mentoringu, ale sami jste se k němu ještě neodhodlali? Možná si nejste jistí, jestli by mentoring pomohl i vám, nebo je to jen zbytečně promarněný čas. Vyzpovídala jsem tři ze svých mentees, tři velmi inspirativní mladé dámy, které se rozhodly podělit se o to, co od mentoringu očekávaly, z čeho měly obavy a co jim setkání přinesla.

Již od počátku jsem hrdou mentorkou v mentoringovém programu Fakulty mezinárodních vztahů na VŠE, jakožto mojí alma mater. V roce 2019 jsem se přidala, abych nabídla své zkušenosti a pomohla mladým lidem odstartovat svou kariéru. Nyní už se považuji za součást skvělé komunity mentorů a mentees, která za ty roky vznikla.

Zapojila ses do mentoringu v rámci Alumni Mentoringu na Fakultě mezinárodních vztahů na VŠE. S čím jsi do programu šla? Jaká byla očekávání? 

Aneta: 

Na začátku jsem od toho moc nečekala, jen jsem se chtěla vyptat na nějaké kariérní možnosti. Ve škole tu možnost moc nemáme, s rodiči to úplně probírat nejde, protože je to vždy tak nějak zabarvené, a proto jsem chtěla probrat tohle téma s někým, kdo má jiný nezávislý pohled na věc. 

Urania:

Jelikož jsem letos nastoupila do prvního ročníku magisterského studia na VŠE, byl pro mě Alumni Mentoring na mé fakultě jasnou volbou. Full-time pracovní život se neodvratně blíží, a chtěla jsem na něj být co nejlépe připravená. Těšila jsem se nejen na cenné rady a zkušenosti, které mi program přinese, ale i na příležitost poznat inspirativní lidi, s nimiž bych se jinak možná nesetkala.

Michaela:

Do programu Alumni Mentoringu jsem se přihlásila s cílem získat cenné rady a zkušenosti, které mi pomohou na začátku mé kariéry. Doufala jsem, že získám podporu při plánování své kariéry a získám rady, které mi pomohou se vyhnout začátečnickým chybám. Očekávala jsem, že se s mentorkou, kterou mi přidělí, dokážu otevřeně bavit o svých plánech, ambicích i obavách.

Je něco, čeho si se na začátku mentoringových sezení bála? 

Aneta:

Ani ne, jsem extrovert a moc mě takové věci netrápí. :-) Určitě tam od začátku byl respekt k někomu, kdo je dál než já, zkušenější, s delší praxí, ale strach to nebyl.

Urania:

Rozhodně. Měla jsem strach, že pro mentorku budu ztrátou času a že z mé strany nebudu mít co přinést – obávala jsem se, že nebudu schopná nabídnout zajímavé otázky nebo diskusi, která by mentoring posouvala. Tyto pochybnosti mě trochu znervózňovaly, než jsem si uvědomila, že právě proto je tu mentoring, abych se učila a rostla

Michaela:

Před začátkem mentoringu jsem měla přirozené obavy o to, jak bude spárování mentor-mentee fungovat. Byla jsem zvědavá, koho mi přiřadí, a zda si s tímto mentorem budeme rozumět. 

Jak na tebe zapůsobilo první setkání? 

Aneta:

Hned od začátku jsem si osobnostně sedly, to je pro mě moc důležité. Je potřeba, aby mezi mentorem a menteem bylo dobré provázání, protože spolu řeší věci velmi otevřeně. To je důležité, aby se na každé setkání obě strany těšily. 

Urania:

Naše první setkání proběhlo v coworkingovém prostoru, což pro mě bylo něco nového a zprvu trochu zastrašujícího. S Luckou jsme se však poznaly už na oficiálním zahájení programu, kde jsme se hned daly do řeči a navzájem se trochu poznaly. Díky tomu jsem z osobního setkání neměla žádné obavy – právě naopak. Nakonec jsme spolu strávily více času, než jsme plánovaly, protože se nám otevřela spousta zajímavých témat. Setkání mě velmi bavilo, a už se moc těším na další!

Michaela:

První setkání pro mě bylo velmi příjemným překvapením. Jakmile jsme začaly mluvit, nervozita, kterou jsem před setkáním cítila, okamžitě opadla. Konverzace byla naprosto přirozená a přátelská, jako kdybychom se s Luckou znaly už dlouho. Už po několika větách jsem měla pocit, že máme spoustu společného. Po prvním setkání jsem se cítila motivovaná a nadšená, že jsem se do tohoto mentoringového programu zapojila. 

Co ti mentoring přinesl? Co bylo nejvíc přínosné? 

Aneta:

Dostala jsem jinou perspektivu. Díky rozhovorům, jsem se na spoustu věcí dokázala podívat víc racionálně, získat nadhled. Konkrétně je to třeba diskuse nad některým zaměřením pro mou budoucí kariéru, které jsem z počátku striktně odmítala a po rozhovoru s tebou mi vlastně přijde jako docela zajímavé. 

Skvělé jsou příklady praktických zkušeností od mentora.  Není to jen teorie, proto se dobře poslouchají rady. Když to mentor popíše na základě vlastní zkušenosti, kdy dokáže vysvětlit, co přesně se dělo, je to něco úplně jiného, než když nás něco učí ve škole. Je to zkrátka praxe. To jsem právě chtěla, někoho, kdo už má zkušenosti a bude ochoten se o ně podělit. Z toho pak ostatně pramení i ten zmiňovaný respekt. 

Michaela:

Nejvíc přínosné pro mě bylo to, že jsem měla možnost konzultovat své kariérní plány a rozhodnutí s někým, kdo má bohatší zkušenosti. Lucka mi otevřela nové perspektivy, ať už šlo o konkrétní praktické rady, nebo o přístup k profesnímu rozvoji. Navíc jsem díky mentoringu začala mnohem víc věřit v to, že mám schopnosti dosahovat svých profesních cílů, a že bych se neměla bát přijímat výzvy.

Kam ses od té doby posunula? Co ses naučila? Co děláš dnes jinak? 

Aneta:

Já jsem se nikdy nebála říct svůj názor, ale díky mentoringu jsem se naučila ho líp vysvětlit, přemýšlet nad tím, aby ho druhá strana přijala tak, jak chci. Taky jsem se přestala bát pouštět do některých věcí, které se “nemají”, třeba změnit práci, když už mi ta stávající nic nedává. 

Michaela:

Od té doby se mi podařilo dosáhnout několika důležitých milníků. Dokončila jsem studium, nastoupila jsem do své první práce, a poté jsem změnila zaměstnání, což bylo pro mě důležité rozhodnutí, které jsem udělala s větší sebedůvěrou, než bych byla schopná předtím. 

Jaké máš dlouhodobé cíle? 

Aneta:

Pořád se posouvat, nezůstat na místě, nespokojená. Dodělat školu, dál se učit se něčemu novému, aby práce nebyla nuda. 

Urania:

Mými dlouhodobými cíli je především posouvat se kariérně a budovat pevné základy pro svou profesní dráhu. Ráda bych také úspěšně dokončila tento Alumni Mentoring program. Mám v plánu vyjet na Erasmus, abych získala další zkušenosti ze zahraničí a obohatila svůj pohled na různé kulturní a profesní přístupy.

Dále bych si chtěla zlepšovat a udržovat své znalosti cizích jazyků – angličtiny, španělštiny, japonštiny a řečtiny – které jsou pro mě důležité jak v osobním, tak profesním životě. Také bych se ráda dál rozvíjela v rámci ESN, kde nyní působím jako event manager. Mým cílem je zde pokračovat a přebírat další odpovědnosti, protože tato práce mi umožňuje získávat cenné zkušenosti v organizaci akcí a práci s lidmi.

Michaela:

Mým hlavním cílem je najít rovnováhu mezi pracovním a osobním životem, která mi umožní udržet si nadšení pro práci a pokračovat v osobním růstu, ale zároveň se věnovat rodině, přátelům a cestování.

Co bys vzkázala někomu, kdo přemýšlí, jestli jít nebo nejít do mentoringu? 

Aneta:

Nebojte se vystoupit z komfortní zóny. Můžete se dozvědět něco nového, nebo si potvrdit věci, které už možná víte, ale když to zazní z druhé strany, bude to snazší přijmout. 

Pro ty, kdo nemají jasno v tom, co vlastně v životě chtějí a mají tendenci si stěžovat, jak jde svět proti nim, tak se odhodlat, zvednout se a něco se sebou dělat. 

Pro introverty, kteří mají strach o sobě mluvit, je to taky skvělé, protože s mentorem po několika setkáních vznikne hlubší vztah a mentor je pak takovým “bezpečným ostrovem”, který vás provede. A je vždycky lepší slyšet názor na některé věci od někoho, kdo má už z praxe vlastní zkušenost, než jen od kámoše, který se snaží dobře poradit. 

Michaela:

Mentoring bych rozhodně doporučila každému. Je to skvělá příležitost, jak získat cenné rady od někoho, kdo už podobnými situacemi prošel a může vám ukázat cesty, které by vás jinak ani nenapadly. Mentoring je způsob, jak urychlit svůj profesní růst, aniž byste museli procházet stejnými chybami a těžkostmi, které jiní už zažili.

Jaké jsou tvé aktuální výzvy? Co teď nejvíc řešíš? 

Aneta:

V práci asi to, abych si udržela dobrý balanc, aby mě práce bavila, ale zároveň mě úplně nepohltila, protože mám pořád další povinnosti ve škole a taky si chci udržet mentální zdraví. Přeci jen je to dost náročné časově i mentálně a musím na sobě v tomhle ohledu pracovat, abych to vybalancovala a dokázala se i dostatečně zregenerovat. 

A jinak se pořád snažím hledat cesty, jak se nepřestat učit něco nového. 

Urania:

Moje aktuální výzvy se točí hlavně kolem hledání práce v oblasti event managementu nebo ESG, což je zároveň i moje vedlejší specializace. Zároveň se snažím zvládnout skloubení školy, práce, své pozice v ESN a osobního života, což někdy naráží na časové limity a často mám pocit, že nestíhám. Také bych se ráda naučila nezanedbávat osobní život a najít prostor pro své koníčky a čas s blízkými, který někdy kvůli studiu a práci odsouvám. K tomu všemu řeším dilema mezi srdcem a hlavou, kdy se musím rozhodovat mezi tím, co mě láká, a tím, co je racionálně výhodné. No zkrátka toho není nikdy málo.

Michaela:

Pracuji v designové agentuře, kde kromě každodenní práce se začínám podílet na dlouhodobých plánech agentury. Což zahrnuje možnost zavést a optimalizovat pracovní procesy, podílím se také na tvorbě strategických plánů, což je pro mě nová výzva, protože se musím učit vidět širší obrázek a přemýšlet o dlouhodobých cílech firmy. 

Ráda bych dámám poděkovala za odpovědi i za skvělou spolupráci, která byla přínosem také pro mě, a popřála jim hodně úspěchů v profesním i soukromém životě. Jsem opravdu pyšná, jak velký kus cesty ušly a bude mi ctí je i nadále na jejich cestách sledovat a třeba i trochu provázet.

Věřím, že jste v rozhovoru našli odpovědi na veškeré otázky, které možná k mentoringu máte. A jestli ne, můžete se podívat ještě do článku: Proč je opravdu dobré mít svého mentora a není to jen trendy výstřelek a nebo si rovnou můžete sami vyzkoušet, jestli by vám mentoring pomohl na vaší životní cestě, v rámci půl hodiny mentoringu se mnou zdarma.