Technologie v našich životech – jak moc nám skutečně pomáhají?

Last Updated on 27. 1. 2026 by Lucie Klabanová

Minulý týden se v Berlíně jako každý rok konala IFA – veletrh elektroniky a spotřebičů zaměřený hlavně na technologické inovace.

Každý rok se firmy předhánějí, kdo ukáže úžasnější technologie. Virtuální realita, chytré domácnosti, umělá inteligence. Jak lákavé to je, že všechno na co pomyslíte, za vás někdo udělá. Kolik času a síly vám takový pomocník ušetří.

Zamýšlíme se ale nad tím, jestli to kýžené “usnadnění” není taky jen virtuální?

V honbě za zjednodušením často vymýšlíme složité aplikace, systémy, jejichž vývojem se stráví neskutečné množství času a utratí hromady peněz a nakonec je vše tak překombinované, že nám příliš nepomáhají.

Velká část jich ale skutečně ve výsledku přínos má.

Před pár lety, když jedna z firem představovala první chytrou domácnost, říkala jsem si proč by někdo chtěl ovládat světla v domě hlasem. Viděla jsem to jako hodně vzdálenou budoucnost, něco jako scénu ze hollywoodského sci-fi filmu. :-)  Dnes si některé věci bez aplikací a dálkového ovládání neumím představit – třeba domácí alarm ovládám téměř výhradně přes telefon.

Ale někdy se ptám, nehraju si už moc často?  

Každý z nás tráví hodiny používáním smartphonu. Spoléháme na mobilní aplikace, které za nás řeší řadu problémů. A pak když nám náhodou dojde baterka, jsme “namydlení”. Jako já  nedávno – vyčerpala jsem data a najednou mi přestal fungovat Waze a já nevěděla kam jet. I přesto, že jsem tu trasu jela už několikrát.

Komunikujeme na sociálních sítích, posíláme si zprávy, emaily. Skvělé, pokud jsme od sebe daleko. Když sedíme od sebe pár metrů, je to trošku na pováženou. Jasně, hýbat prsty po klávesnici je určitě menší “dřina” než se zvednout a dojít do vedlejší kanceláře. 

A navíc – papír snese všechno. Ale říct něco upřímně do očí je pro nás těžké. Koukněte třeba na článek Upřímnost a otevřenost – „nosí se to” vůbec v pracovních vztazích? nebo Umíte doopravdy poděkovat?.

Jako se vším platí, že trénink dělá mistra. Pokud se přestaneme učit s lidmi mluvit, prostě to zapomeneme. Není to škoda?

Přečetli jste knihu Dana Browna Počátek? Ta je sice čistou fikcí, ale dle mého poukazuje na důležitý bod umělé inteligence. Lidskost. Etika. Tu do robotů neumíme dostat. Zatím.

Nechci tu vést vědeckou diskusi na téma škodlivosti technologií. To už učinili mnozí jiní. Spíš se sama zamýšlím nad tím, kde je pro mne ta správná hranice. Jako se vším, je dobré hledat “zlatou střední cestu”.

Nakonec ale musíme akceptovat, že žijeme v technologické době, vše co je “smart” je součástí našich životů, každý rok víc a víc. Pokud tedy jsme součástí této společnosti, musíme se s tím naučit žít a alespoň trochu s nimi držet krok.