Last Updated on 13. 1. 2025 by Lucie Klabanová
Řím byl na našem bucket listu už nejméně dva roky. Já jsem ho navštívila naposledy před více než deseti lety a nastal čas ukázat ho i následující generaci. Pořád je totiž na mém žebříčku na naprosté špičce mezi evropskými metropolemi.
Párkrát už jsem i došla do fáze hledání letenek a ubytování. Nakonec mě ale vždy odradila cena. Proto mě tolik překvapilo, když mě při vyhledávání dva týdny před Vánoci na období mezi svátky, které je tradičně jedno z nejdražších v rámci celého roku, vyskočily letenky za pár korun právě do Říma. Rychlý pohled na ceny ubytování na booking.com, které mě taktéž překvapily množstvím možností i příjemnými cenami, a v tu chvíli bylo rozhodnuto.
Letenky jsem sice vyhledala přes Skyscanner, ale osobně nikdy nenakupuji prostřednictvím těchto stránek, koupila jsem je tedy rovnou u Wizzair. U nízkonákladovek musíte počítat s tím, že letenka je sice levná, ale snaží se vás „pumpnout“ na všem okolo. Kupříkladu u tohoto letu Wizzair bylo v ceně jen malé příruční zavazadlo (40x30x20cm) a každý další kufr jste museli doplatit za nemalé peníze. Dost dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem přijala výzvu: Vejdeme se ve dvou lidech do kufru maximálně 10kg! Zpětně to hodnotím jako skvělou školu, protože mě to donutilo více přemýšlet o tom, co skutečně potřebujeme. A věřte, nic nám nechybělo, spíš stále ještě přebývalo. 😊
Ubytování si při naprosté většině našich cest vybírám přes booking.com,. Používám ho už přes 15 let a za tu dobu a v tom počtu rezervací se vyskytlo jen málo problémů, a i ty mi vždy pomohli vyřešit k mé spokojenosti. Takže prostě jistota je jistota. Navíc recenze jsou mi velmi dobrým pomocníkem, uznávám, že už jsem náročný cestovatel a mám vyšší nároky, a proto je pečlivě čtu, abych věděla, co očekávat. Mnohokrát mi pomohli předejít překvapení, které by mě možná rozhodilo a mohlo mi zbytečně znepříjemnit jinak super pobyt. (Třeba když víte, že cesta k ubytování je opravdu krkolomná a prašná, jako se mi to stalo v ubytování u Malagy, a rozhodnete se, že to stojí za ten výhled, nejste nemile překvapeni hned na začátku.) I já sama v naprosté většině hodnocení píšu, abych pomohla dalším cestovatelům.
Taky si velmi ráda vybírám ubytování s kuchyní, protože si rádi uvaříme sami. Rodiny s malými dětmi vědí, že zajištěné jídlo nemusí být vždy výhra (protože děti chtějí jíst zásadně jindy a něco jiného než se jim nabízí) a já moc ráda vařím a umím z pár surovin vykouzlit plnohodnotné jídlo. Navíc v Evropě zkrátka všude najdete supermarkety často s lepší kvalitou potravin než u nás, z který něco uvařit je vlastně radost. Sehnat apartmán ve městech nebývalo úplně snadné, ale je vidět, že k tomuto způsobu tíhne čím dál víc cestovatelů a tak jsme bez problémů našli ubytování hotelového typu, ale s apartmánovým vybavením v dochozí vzdálenosti od Vaticanu: Morin 10 Rome Exclusive Suites.
Kromě skvělé lokality, dobré dostupnosti metrem a služeb recepce měl pokoj i kuchyň. Poměr cena výkon byl na to, že jsme Řím navštívili v největší sezoně, velmi dobrý. Nicméně „exclusive“ v názvu je tak trochu nadsazené. Jedná se o zrekonstruovaný dům ve staré zástavbě, ve vnitrobloku (vstup je sice z ulice, ale apartmány jsou ve vnitrobloku), takže velkou výhodou je ticho. Žádný ruch z ulice k vám nepronikne. I když oblast sama o sobě je poměrně klidná, trošku stranou od největšího římského shonu. Ubytování bylo prostorné (myslím, že i větší, než říkal popis), nicméně to má i své nevýhody. V zimě totiž nečekejte, že vám bude teplo. Klimatizací zkrátka velký prostor nevytopíte. Takže nezapomeňte svetr. Bačkory nám poskytlo ubytování 😉
Kuchyň sice v apartmánu byla, ale o vybavení se nedá moc mluvit. Na vaření tam byl jen jeden jediný hrnec, o pánvičce asi nikdy neslyšeli a dokonce chyběl i klasický nůž, o soli a pepři jste si mohli nechat zdát. Moje prozřetelnost a skvělý léty propracovaný seznam k balení mě naštěstí přiměly tyto základní věci přibalit. Kapslový kávovar mi byl v apartmánu taktéž nanic, protože jsem nedostala ani kapsli. Naštěstí velmi dobré kafe si v Itálii dáte za menší peníze než v Praze na každém rohu a v kteroukoli denní hodinu, takže to úplně problém není.
Výhodou bylo, že tím, že se jednalo o hotel, tak jste se za A) nemuseli někde dobývat do neznámého bytu ala AirBnB (historky o popletených dveřích si můžete poslechnout třeba od Kovyho tady>> ) a za B) fungoval pravidelný úklid. Což je teda věc, kterou já vůbec nepotřebuji (narovinu, nerezový dřez jsem jim vrátila lépe umytý, než mi ho při příjezdu předali, asi deformace z povolání 😇), ale pro delší pobyty to může být příjemné.
Do Říma jsme odlétali hned ráno po Štědrém večeru. Původně jsem si myslela, že budeme na letišti sami, ale spíš opak byl pravdou. 😊 Ač nízkonákladový let, vše probíhalo v pořádku a přiletěli jsme na čas.
Z letiště Fiumicino se do centra můžete dostat několika způsoby: Taxíkem, autobusem nebo vlakem. Já jsem si možnosti nastudovala předem tady>> a došla jsem k závěru, že vzhledem k pohodlí mi stojí za to, využít vlak Leonardo Express. Ten jsem použila i v minulosti a byl vždy čistý, rychlý, odjíždí několikrát za hodinu a cena za něj není až tak vysoká, pokud jako já cestujete s dítětem do 12 let, které má cestu zdarma v doprovodu dospělého (pozor, limit pro cestování dětí zdarma je u různých dopravců jiný!).
Lístky jsem koupila v automatu přímo u vchodu do nádraží na letišti. Automatů je tam hodně, takže i když u nich spousta turistů dlouhé minuty zkoumá a váhá, nezabere vám to víc než pár minut. Pohodlně zaplatíte kartou. Jen myslete na to, že pokud máte děti, musíte i ty do nákupu zadat, vyjede vám pro ně lístek, na který se dostanou automatickými branami do terminálu a i ve vlaku ho kontrolují.
Tímto vlakem jste na hlavním nádraží Termini cca za půl hodinky a můžete vyrazit dál. Já jsem hned na Termini před vstupem do metra zakoupila „lítačky“ na celé 3 dny BIT Roma 72h. Jednak jsem nechtěla být omezená nějakým dobíjením kreditu nebo řešením, kdy a kam můžu nastoupit, a druhak mám doma blázna do cestování autobusy. Je to podle mého nejpohodlnější a za tu cenu to stojí. Lístek je to jen obyčejný, stejný jako lístek na 1 cestu, nečekejte nějakou plastovou kartičku, takže pozor, ať ho neztratíte.
Platí na všechny autobusy a metro v Římě, do metra ho musíte vždy přiložit u vstupu, v autobusech jsou jakési elektronické validátory. Je to trošku matoucí, protože některé lístky se strkají dovnitř a jakoby se štípnou. To jsou ale jednorázové lístky zakoupené předem. Tyhle předplacené se přikládají k elektronickému kolečku zepředu. Pokud se správně validují, pípne vám a zasvítí zelené světýlko a na displeji se objeví „convalido“. Někdy bývá trochu problém se k takovému terminálu dostat, když jsou autobusy narvané. Ale nezkoušejte jezdit autobusy načerno, i my jsme narazili na revizory.
Metrem jsme tedy dojeli do ubytování, kde jsme odložili zavazadla, vzali si jen to potřebné a vyrazili zpátky k metru. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že až do půl páté metro nejezdí! Bylo totiž 25.12., což je pro Italy hlavní den Vánoc a metro mělo zkrátka odpoledne přestávku. Díky appce CityMapper, kterou rozhodně doporučuji ve všech městech (už jsem ji zmiňovala například v Paříži) jsme zjistili, že autobusy jezdí a tak jsme se vmáčkli do prvního, samozřejmě přeplněného, autobusu a vyrazili poznávat památky.
Řím je plný památek na každém kroku. Klidně můžete jen tak brouzdat uličkami a vždycky po pár minutách narazíte na něco, o čem stojí zato dozvědět se víc. Můžete mít samozřejmě nastudované různé průvodce, ale já jsem na celou tuhle cestu využila umělou inteligenci. Před cestou jsem si od ChatGPT nechala připravit seznam toho, co nevynechat a základní fakta, vše s ohledem na to, že cestuji s dítětem a chci ty informace předat jemu. A pak jsme si vždy u každé památky přečetli to základní a ptali se na další věci, které nás u toho napadali a zajímali nás. Dozvěděli jsme se toho opravdu hodně a i já jsem zjistila několik překvapivých věcí, ač to byla už má čtvrtá návštěva Říma. Některé z těchto informací najdete i v textu níže.
Starověcí Římané měli tři hlavní jídla: snídani (ientaculum), oběd (prandium) a bohatou večeři (cena). Na rozdíl od dnešní italské kuchyně jedli hodně obilovin, luštěnin a ovoce. Maso bylo spíše luxusem. Římané si oblíbili omáčku garum, která byla vyrobena z kvašených ryb. Byla to taková jejich verze kečupu. 😉Bohaté hostiny se často odehrávaly vleže na pohovkách a trvaly hodiny. Hosté jedli rukama, ale používali i lžíce a nože. Římané milovali sladkosti. Používali med jako hlavní sladidlo, protože cukr tehdy neznali.
Děti se učily číst, psát a počítat na voskových tabulkách. Bohatí rodiče si najímali učitele nebo posílali děti do soukromých škol. Římská abeceda je základem té naší. Všimněte si nápisů na památkách a zkuste je přečíst. Chlapci se učili rétoriku, aby mohli později vstoupit do politiky. Dívky se většinou vzdělávaly doma a učily se péči o domácnost.
Veřejné lázně (thermae) byly důležitou součástí života. Lidé tam nejen umývali tělo, ale také diskutovali, obchodovali nebo relaxovali. Lázně měly šatny, teplé a studené bazény, masérny i tělocvičny. Římané používali olej místo mýdla. Olej si rozetřeli po těle a pak ho seškrábali kovovým nástrojem zvaným strigilis. Kanalizace v Římě byla tak dobře navržená, že se některé části dodnes používají. Bohatí Římané nosili přenosné „nočníky“, které otroci vynášeli. Veřejné toalety byly společné, bez oddělení.
Římané milovali hry, od gladiátorských zápasů po závody vozů. Pro obyčejné lidi byly zábavy zdarma, aby si císař získal jejich podporu. Gladiátoři byli často otroci nebo zajatci, ale někteří se stali tak slavnými, že je lidé obdivovali jako dnešní sportovce. V závodech vozů byly oblíbené čtyři týmy – červený, modrý, zelený a bílý. Diváci fandili svému týmu stejně vášnivě jako dnes fotbalovým klubům. Děti si hrály s hliněnými figurkami, káčami a míčky. Archeologové našli i deskové hry podobné dnešním „Člověče, nezlob se“.
Římané nosili tuniky a tógy. Tóga byla symbol občanství – otroci a cizinci ji nesměli nosit. Povšimněte si soch – tógy jsou na nich často složitě skládané. Čím delší tóga, tím vyšší byl společenský status jejího nositele. Římané nosili sandály nebo boty z kůže. Bohatí lidé si je zdobili drahými kameny.
Římská armáda byla jedním z důvodů, proč se říše tak rozrostla. Vojsko bylo perfektně organizované a vojáci byli dobře vycvičení. Legionáři nosili brnění zvané lorica segmentata a štíty scutum. Římané používali taktiku „želva“, při které vojáci přikrývali sebe i ostatní štíty ze všech stran. Armáda si s sebou stavěla opevněné tábory, které později často přerostly v města – například York v Anglii.
Hrad byl původně postaven jako mauzoleum pro císaře Hadriána kolem roku 139 n. l. Během staletí ale změnil účel. Ve středověku se stal součástí římských hradeb, pevností i papežským útočištěm. Papežové sem prchali před nebezpečím tajnou chodbou „Passetto di Borgo“, která hrad spojuje s Vatikánem. Na vrcholu se nachází socha anděla , který se podle legendy zjevil nad hradem v roce 590, když skončila morová epidemie.
Hrad sloužil i jako vězení – Michelangelo Merisi da Caravaggio, slavný malíř, tu byl uvězněn.
Hrad je taky spojený s Danem Brownem, protože v jeho knize „Andělé a démoni“ je to klíčové místo děje. Ve filmu je pak i hojně vidět zajímavý interiér, zejména dlouhá točitá chodba, která vede na věž s vyhlídkou. My jsme si návštěvu tentokrát odpustili.
Původně nazývaný Aeliusův most (Pons Aelius), byl postaven císařem Hadriánem v roce 134 n. l., aby spojil Řím s jeho mauzoleem (dnešní Andělský hrad). Dnes je slavný nejen svou historií, ale především barokními sochami andělů, které byly přidány na příkaz papeže Clementa IX. v 17. století.
Sochy byly vytvořeny na základě návrhů slavného sochaře Giana Lorenza Berniniho, který byl pověřen papežem v roce 1668. Dva anděly vytvořil Bernini osobně, ale většinu z nich dokončili jeho žáci, například Ercole Ferrata a Antonio Raggi. Každý anděl drží předmět spojený s Kristovým utrpením během Ukřižování (Arma Christi). Most tak slouží jako jakási „křížová cesta“ a připomíná věřícím Kristovu oběť.
Přehled soch:
Anděl | Předmět v rukou | Symbolika |
Anděl s křížem | Dřevěný kříž | Připomíná Kristovo ukřižování. |
Anděl s bičem | Bič | Symbol utrpení během bičování před ukřižováním. |
Anděl s korunou z trní | Koruna z trní | Trnová koruna, kterou Kristus nesl na hlavě. |
Anděl s hřebíky | Tři hřebíky | Použité k přibití Krista na kříž. |
Anděl s nápisem „INRI“ | Cedule s nápisem „INRI“ | Zkratka latinského „Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum“ (Ježíš Nazaretský, Král židovský). |
Anděl s šátkem | Šátek Veroniky | Symbolizuje Veroničin šátek, na kterém zůstal otisk Kristovy tváře. |
Anděl s kopím | Kopí | Kopí, které probodlo Kristův bok. |
Anděl s houbičkou | Houbička | Namočená v octu a nabídnutá Kristu na kříži. |
Anděl s plaketou | Plaketa „Ecce Homo“ | Pilátova slova: „Hle, člověk!“ |
Anděl s žezlem | Třtina jako žezlo | Parodie na krále při Kristově ponížení. |
Vatikán je duchovním centrem katolického světa. Je to nejmenší stát na světě, ale má vlastní poštu, banku, dokonce i švýcarskou gardu. Chrám sv. Petra stojí na místě, kde měl být pohřben apoštol Petr, první papež. Michelangelo nejen maloval strop Sixtinské kaple, ale navrhl i kupoli chrámu sv. Petra.
Křesťanství v Římě zprvu šířilo tajně, než císař Konstantin Veliký legalizoval křesťanství Ediktem milánským v roce 313.
Sv. Petr, jemuž je chrám ve Vatikánu zasvěcený, byl podle legendy ukřižován hlavou dolů.
Podle legendy zvané Quo Vadis Petr původně plánoval uprchnout z Říma během pronásledování křesťanů za císaře Nera. Na cestě z města však údajně potkal Ježíše a zeptal se ho: „Quo vadis, Domine?“ (Kam jdeš, Pane?). Ježíš mu odpověděl: „Jdu do Říma, abych byl znovu ukřižován.“ Petr pochopil, že by neměl utíkat, a vrátil se do města, aby čelil svému osudu. Když byl Petr zatčen a odsouzen k ukřižování, údajně požádal své popravčí, aby ho ukřižovali hlavou dolů. Řekl, že není hoden zemřít stejně jako jeho Pán. Jeho ukřižování bylo tedy odlišné, což podtrhlo jeho pokoru a víru.
Návštěva Vatikánu včetně Chrámu Sv. Petra byla v době naší návštěvy zdarma. Vydali jsme se cestou přes katakomby, kde je také hrob Sv. Petra, což byl dost davový zážitek (i přes ranní hodinu). Dlouhých 15 minut jsme stáli v těsném davu, protože z katakomb se do chrámu vchází po úzkém schodišti. Pokud nejste silně věřící, doporučuji tuto část vynechat a zamířit přímo do chrámu.
Koloseum bylo postaveno za císaře Vespasiana a dokončeno jeho synem Titem v roce 80 n. l. Původně se jmenovalo Flaviovský amfiteátr. Konaly se tu gladiátorské zápasy, divadla i rekonstrukce bitev. Císaři tak ukazovali svou moc a bavili lid.
Gladiátoři nebyli vždy otroci, někteří byli slavní a dobrovolně bojovali. Koloseum mělo zatahovací plachtu, která chránila diváky před sluncem. Pod arénou byl systém chodeb a klecí, kde se držela zvířata i gladiátoři.
Tady otázky, která nás napadly při návštěvě a odpovědi od ChatGPT:
Proč jsou v Koloseu díry?
Znovupoužití kovu (spolia): Koloseum bylo původně postaveno z travertinových bloků, které byly spojeny železnými nebo bronzovými svorkami. Tyto svorky držely masivní kamenné bloky pohromadě. Po pádu Římské říše bylo Koloseum zčásti opuštěné a jeho materiály byly často odváženy pro jiné stavby (například baziliky a paláce). Kovové svorky byly vyjmuty, roztaveny a znovu použity, což zanechalo díry, které dnes vidíte.
Zemětřesení a rozpad: Díry byly také důsledkem postupného rozpadání Kolosea. Například během středověku a renesance došlo k několika zemětřesením, která narušila stabilitu stavebních bloků. Bez kovových spojů zůstaly některé části zranitelnější.
Použití Kolosea jako „lomu“: Koloseum bylo v pozdějších dobách považováno za zdroj stavebního materiálu. Mnoho jeho kamenných bloků bylo odstraněno pro stavbu římských paláců, kostelů a dokonce i baziliky sv. Petra. Díry ukazují, kde byly kovové spojky odňaty při rozebírání kamene. Koloseum nebylo vždy památkou, jakou známe dnes – po pádu Říma si lidé brali jeho části na stavby jiných budov. Železné svorky, které tu kdysi byly, jsou důkazem římského inženýrského mistrovství, protože pomáhaly udržet tuto obrovskou stavbu stabilní.
Koukáme do podzimní části Kolosea. K čemu to bylo?
Podzemní část Kolosea, kterou právě vidíte (tzv. hypogeum), byla klíčovým prvkem římských her a poskytovala zázemí pro fascinující, ale často kruté spektákly, které se odehrávaly na aréně nad ní. Hypogeum je dnes částečně odkryté, takže můžete vidět jeho složitou strukturu. V době římských her byla tato část zakryta dřevěnou podlahou a pískem (odtud slovo „arena“ – latinsky harena = písek). Hypogeum bylo dvoupatrové podzemní zařízení plné chodeb, místností, klecí a mechanismů. Sloužilo jako zákulisí, kde se připravovaly a organizovaly hry v aréně. Držení zvířat: Hypogeum obsahovalo klece pro divoká zvířata, jako byli lvi, tygři, sloni nebo medvědi. Zvířata byla držena v těsných prostorách a speciálními výtahy byla vyvážena na povrch arény. Příprava gladiátorů: Gladiátoři čekali na své souboje v místnostech pod arénou. Kulisy a překvapení: Systém výtahů a ramp umožňoval z podzemí rychle dopravit kulisy, rekvizity nebo nečekané „překvapení“ do arény, což hry činilo ještě dramatičtějšími. Scénky mohly například simulovat džungli, moře nebo bitevní pole. Překvapivé efekty: Římané milovali efekty – zvířata mohla náhle „vyskočit“ z podlahy arény, což diváky ohromovalo a přidávalo na napětí.
Jak fungovaly výtahy a mechanismy? Speciální dřevěné výtahy byly poháněny lidskou silou (obvykle otroky). Výtahy mohly přepravovat zvířata nebo velké objekty přímo do středu arény přes padací dveře. Mechanismy byly tak promyšlené, že mohly během okamžiku proměnit arénu a dodat zcela nové kulisy.
Kolik pater celkem má tahle stavba?
Koloseum má celkem čtyři patra, která jsou jasně viditelná, a každé mělo svůj specifický účel.
První patro (dolní arkády): Tvořeno masivními toskánskými sloupy. Bylo vyhrazeno pro senátory, římskou elitu a další vysoce postavené občany. Místa v této části nabízela nejlepší výhled na arénu. Vchodové brány na tomto patře byly očíslované a zdobené, aby každý věděl, kudy vstoupit. Některé z nich byly vyhrazeny pro císaře a jeho doprovod.
Druhé patro: Zdobeno jónskými sloupy, elegantnějšími než ty na prvním patře. Zde seděli bohatí měšťané a obchodníci. Vzhledem k hierarchii římské společnosti se sedadla uspořádávala podle společenského postavení – čím nižší třída, tím dále od arény.
Třetí patro: Korintské sloupy, které byly zdobnější než předchozí styly. Toto patro bylo určeno pro běžné občany, tzv. plebs. Plebejci, kteří tu seděli, neměli tak dobrý výhled jako bohatí občané, ale stále mohli sledovat dramatické zápasy.
Čtvrté patro (podkroví): Toto patro bylo postaveno později a mělo menší arkády s otvory, kde byly dřevěné trámy, které držely konstrukci velaria – obří plátěné střechy, která poskytovala stín. Zde stáli nejchudší občané, otroci a někdy i ženy, které byly obecně segregovány od mužských diváků. Čtvrté patro mělo také speciální výklenky, kde byly umístěny stožáry držící plachtu. Tato plachta byla obsluhována námořníky, kteří byli vyškoleni v ovládání lan a napínání plátna.
Celková kapacita: Koloseum mohlo pojmout asi 50 000–80 000 diváků, což z něj činí jedno z největších divadelních zařízení starověku. Hierarchické rozdělení míst odráželo římskou společenskou strukturu.
Od kdy je Koloseum považováno za turistickou památku resp. kdy bylo zpřístupněno turistům?
Koloseum bylo zpřístupněno turistům jako historická památka postupně od 18. století, kdy si lidé začali uvědomovat jeho význam pro kulturu a dějiny. Po pádu Římské říše bylo Koloseum postupně opuštěno a používalo se jako lom na stavební materiál. Část budovy byla přeměněna na pevnost a dočasné obydlí pro šlechtické rody, například rod Frangipani. V roce 1349 poškodilo Koloseum silné zemětřesení, což vedlo k dalšímu rozebírání kamenných bloků. V 18. století papež Benedikt XIV. prohlásil Koloseum za místo posvátné, protože se věřilo, že zde umírali křesťanští mučedníci. Byly vztyčeny kříže a konaly se tu náboženské obřady, což památku ochránilo před dalším ničením. Od 19. století se začaly provádět archeologické výzkumy a restaurátorské práce. Papež Pius VII. (počátek 19. století) zahájil stabilizační práce na stěnách Kolosea. Archeologové začali odkrývat hypogeum a další části stavby. Od poloviny 19. století bylo Koloseum postupně zpřístupněno veřejnosti jako historická památka. Stalo se populární mezi cestovateli během doby Grand Tour, kdy mladí Evropané navštěvovali klasické památky Itálie. Ve 20. století se Koloseum stalo symbolem Říma a světové kultury. V roce 1980 bylo zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO. V roce 2007 bylo vyhlášeno jedním z „Nových sedmi divů světa“.
Fontánu navrhl Nicola Salvi v roce 1762. Byla to oslava vody – vedla sem akvadukt Aqua Virgo, který zásoboval Řím vodou už v roce 19 př. n. l. Akvadukty byly důmyslné inženýrské stavby, které přiváděly vodu z hor do měst.
Legenda: Házení mincí do fontány začalo, protože věřili, že to zajišťuje návrat do Říma. Mince padají do speciální sběrné nádoby a každoročně se z fontány vybere až 1,5 milionu eur, které jdou na charitu.
Dobré ráno. Jsme u fontány di Trevi a zajímalo by mě něco ohledně soch které jsou na fontáně.
Dobré ráno! Fontána di Trevi je plná symboliky a její sochy mají fascinující příběhy. Neptun (Poseidon): Uprostřed fontány stojí bůh moře Neptun (v řecké mytologii Poseidon). Jede na mušli tažené dvěma mořskými koňmi (hippocampi), kteří symbolizují proměnlivost moře – jeden je klidný, druhý neklidný. To ukazuje, že moře může být buď mírumilovné, nebo bouřlivé. Tritoni: Mořští bohové (tritoni) vedou mořské koně. Jeden táhne neklidného koně, druhý klidného, což zdůrazňuje sílu přírody a harmonii, kterou přináší Neptun. Po stranách Neptuna jsou dvě ženské sochy: Hojnost (Abundantia) drží roh hojnosti plný ovoce a symbolizuje bohatství přírody. Zdraví (Salubrity) má džbán, ze kterého teče voda. Je symbolem čistoty a zdravého života. Reliéf nad sochou Hojnosti ukazuje scénu, kde římský generál Agrippa schvaluje stavbu akvaduktu Aqua Virgo, který přiváděl vodu do Říma a zásoboval i fontánu. Reliéf nad sochou Zdraví zobrazuje mladou dívku, která ukazuje vojákům zdroj vody. Tento pramen je základem akvaduktu Aqua Virgo.
Co je ta budova za fontánou?
Za Fontánou di Trevi se nachází Palazzo Poli, elegantní palác, který tvoří úchvatné pozadí celé fontány. Jeho historie a propojení s fontánou je zajímavé: Palazzo Poli byl postaven v 16. století a prošel několika přestavbami. V 18. století byl upraven tak, aby se stal součástí kompozice Fontány di Trevi. Při stavbě fontány bylo částečně zbořeno původní průčelí paláce, aby fontána lépe vynikla. Palác je typickým příkladem římské barokní architektury, harmonicky propojené s fontánou. Jeho jemné linie a symetrie podtrhují dynamiku fontány a dodávají jí majestátní vzhled. Dnes je v části Palazzo Poli Istituto Nazionale per la Grafica (Národní institut grafiky). Instituce se specializuje na uchovávání a vystavování rytin, tisků a grafických děl.
Úplně na hoře nad fontánou i nějaký erb s Anděli. co znamenají?
Ano, přesně tak! Nad Fontánou di Trevi, na vrcholu Palazzo Poli, je velký erb, který drží dva andělé. Tento erb má významnou symboliku a vztahuje se k osobě, která se zasloužila o stavbu fontány. Erb patří papeži Klementovi XII. (vládl v letech 1730–1740), který financoval stavbu fontány. Na erbu najdete symboly rodu Corsini, ze kterého Klement XII. pocházel. Tento erb zdůrazňuje jeho roli mecenáše projektu.
Co na erbu vidíme?
Tři malé kopce a lilie: Tyto symboly patří rodu Corsini a představují jeho sílu a urozený původ. Klíče a tiára: Tyto symboly papežské moci ukazují, že Klement XII. byl římským papežem. Andělé: Dva andělé po stranách erbu jsou ochrannými duchy fontány a zdůrazňují božskou podporu projektu. Umístění erbu na vrchol fontány ukazuje, že papež byl tím, kdo dal celé stavbě autoritu i finanční podporu. Andělé nesoucí erb dodávají kompozici vznešenost a ukazují spojení mezi božstvím (Neptunem) dole a duchovní mocí papeže nahoře.
U Fontana di Trevi jsme byli celkem 3x, ale když jsme tam byli ráno kolem osmé hodiny, měli jsme ji v podstatě sami pro sebe, takže jsme měli čas i prostor na veškeré dotazy pro ChatGPT. Rozhodně doporučuji i vám k ní zajít ráno.
Forum bylo centrem římského života – trhy, soudy, politická shromáždění i slavnostní průvody. Zákony vytesané do bronzových desek (Dvanáct tabulí) tu byly veřejně vystaveny. V roce 44 př. n. l. tu byl zavražděn Julius Caesar.
Slavný Vítězný oblouk Tita připomíná jeho vítězství v židovské válce a zničení Jeruzaléma.
Na fóru stál chrám bohyně Vesty, kde kněžky udržovaly posvátný oheň – symbol ochrany města.
Pro mě je k této památce vhodné pořídit tuto knihu, kterou mám už od předchozí návštěvy, ale pořád ji v okolí koupíte:
Díky ní máte mnohem lepší představu, jak vlastně celé prostranství vypadalo, kde se konali jaké akce.
Jeden praktický tip: toto je jedna z památek, do které můžete vstoupit z několika vchodů. U hlavního vchodu budete určitě čekat ve frontě (prohlížejí batohy atp.), ale my jsem (čistě náhodou) objevili vchod z druhé strany, přes Fori Imperali, kde doslova nikdo nebyl.
Jeden ze sedmi pahorků, na kterých byl postaven Řím. Legenda říká, že právě tady dvojčata Romulus a Remus, zakladatelé Říma, vyrůstali s vlčicí. Palatin byl později plný nádherných paláců bohatých Římanů. Možná najdete místo, odkud prý Romulus sledoval stavbu městských hradeb.
Další ze sedmi pahorků, mnohem méně známý než Palatin. Na jeho vrcholu je krásná a voňavá pomerančová zahrada, a také se z ní naskýtá úžasný výhled na Řím. S největší pravděpodobností se tu nebudete přetlačovat s davy turistů a můžete si tu chvíli sednout a při západu slunce rozjímat.
Pantheon byl postaven v roce 126 n. l. za císaře Hadriána na místě staršího chrámu z dob Marca Agrippy. Původně to byl chrám věnovaný všem římským bohům, ale v 7. století byl přeměněn na křesťanský kostel, což ho zachránilo před zničením. Obrovská kopule je mistrovským dílem římského stavitelství. Je největší nevyztuženou betonovou kupolí na světě a její střední otvor (oculus) je široký 8,2 metru. Oculus symbolizuje spojení nebe a země.
Nápis na průčelí: „M. AGRIPPA L. F. COS. TERTIUM FECIT.“ Znamená: „Marcus Agrippa, syn Lucia, postavil (tento chrám), když byl potřetí konzulem.“ Hadrián zachoval nápis jako poctu Agrippovi. Podlaha je vypouklá, takže voda z deště, která dovnitř Oculem nateče, stéká do skrytých kanálů. Uvnitř je hrobka slavného renesančního umělce Raffaela.
I tady si od ChatGPT nechte popsat jednotlivé portály a hrobky, pokud vás detaily budou zajímat.
Jedna praktická rada: Dovnitř se chodí 3 vchody. Uprostřed je vstup pro předem zakoupené vstupenky a vpravo i vlevo jsou dva vchody pro ty, kteří chtějí vstup platit na místě. Pokud uvidíte frontu jen na jedné straně, nenechte se zmást a jděte na druhou, stejně jako my. Ušetříte pár zbytečných minut ve frontě.
Toto náměstí stojí na místě starověkého stadionu císaře Domitiana z 1. století n. l. Stadion sloužil pro atletické závody a jeho oválný tvar je dodnes patrný. Římané náměstí někdy zaplavili vodou a pořádali tu „vodní bitvy“. Kostel svaté Anežky (Sant’Agnese in Agone) byl postaven podle legendy na místě, kde byla sv. Anežka vystavena nahá jako trest, ale její cudnost byla zázračně ochráněna.
Náměstí dominuje Fontána čtyř řek (Fontana dei Quattro Fiumi) od Gian Lorenza Berniniho. Fontána představuje čtyři hlavní řeky čtyř tehdy známých kontinentů. Každá socha symbolizuje jednu řeku a kontinent, kterým protéká:
Řeka Nil (Afrika): Socha má zakrytou hlavu. To symbolizuje, že pramen Nilu byl v Berniniho době neznámý. Pozorně si všimněte lva poblíž, který je dalším symbolem Afriky.
Řeka Ganga (Asie): Socha drží pádlo, což naznačuje splavnost této řeky. Ganga symbolizuje bohatství a přístupnost asijského kontinentu.
Řeka Dunaj (Evropa): Socha ukazuje na erb papeže Inocence X., který fontánu financoval. Dunaj představuje Evropu jako centrum křesťanství.
Řeka Río de la Plata (Amerika): Socha zobrazuje muže vyděšeného hadem. To symbolizuje obavy Evropanů z tehdy neznámých a neprozkoumaných částí Jižní Ameriky. Vedle něj je hromada mincí, která symbolizuje bohatství Nového světa.
Uprostřed fontány stojí obelisk pocházející ze starověkého Egypta, což má připomínat univerzální moc Říma a jeho schopnost spojovat celý svět.
Kdo byl Bernini?
Bernini byl nejslavnější sochař a architekt barokní doby. Pracoval pro několik papežů a jeho styl byl dramatický, expresivní a plný pohybu. Na začátku nebyl vybrán pro tento projekt, protože papež Inocenc X. ho neměl v oblibě. Bernini však vytvořil model fontány, který papeži „náhodou“ ukázal jeho přítel, a Inocenc X. byl tak ohromen, že Berninimu zakázku přidělil. Berniniho umění se snaží přiblížit k dokonalosti přírody – všimněte si, jak realistické jsou detaily svalů a emocí na tvářích soch. Každá socha vypadá, jako by ožívala, což je typické pro baroko. Fontána byla postavena v roce 1651. Místní lidé však zpočátku kritizovali vysoké náklady na její stavbu. Traduje se, že Bernini a jeho rival Francesco Borromini, který navrhl kostel sv. Anežky na Piazza Navona, si „vyměňovali urážky“ skrze sochy. Socha Río de la Plata údajně zvedá ruce jako gesto „ochrany“ před padajícím kostelem, což ale není historicky podložené.
Co znamená kůň vedle Ameriky
Kůň vedle sochy, která symbolizuje řeku Río de la Plata (Ameriku), má více vrstev významů a hraje důležitou roli v celkové kompozici fontány. Energie a divokost Nového světa: Kůň představuje nezkrocenou energii a sílu přírody, kterou Evropané vnímali jako charakteristiku tehdy nově objevené Ameriky. Je to symbol svobody a zároveň nebezpečí, které Evropa spojovala s tímto kontinentem. Spojení s vodou: Kůň má vztah k vodnímu bohu Neptunovi a mytologii. Na fontáně je zobrazen jako dynamický prvek, který ztělesňuje pohyb a životní sílu řeky Río de la Plata. Zvířata na celé fontáně (včetně lva u Afriky a delfínů) slouží k propojení živlů přírody s jednotlivými řekami. Evropané a koně v Americe: Kůň také připomíná příchod Evropanů do Ameriky, protože koně byli na tento kontinent přivezeni právě španělskými a portugalskými kolonizátory. Stali se klíčovou součástí života původních obyvatel i evropských osadníků.
I sem jsme dorazili ještě před devátou a veškerý rozhovor s ChatGPT jsme vedli při posezení na jedné z laviček, kde jsme v klidu mohli zkoumat detaily soch. Osobně jsem při žádné předchozí návštěvě takto do detailu nešla a informace mi v danou chvíli, při pohledu na fontánu, přišly velmi zajímavé. A možná je to i tím, že jsem knihu Andělé a démoni zhltla jedním dechem teprve před pár lety. 😉
Náměstí bylo původně vstupním bodem do Říma z Via Flaminia. Ve středověku to bylo místo veřejných poprav. Náměstí vévodí egyptský obelisk z doby faraona Ramesse II. Obelisky přivezli Římané z Egypta jako symbol své nadvlády. Tento je starý více než 3000 let. Piazza je symetrická – dva kostely (Santa Maria dei Miracoli a Santa Maria in Montesanto) vypadají podobně, ale nejsou identické. Jeden je širší než druhý. Na náměstí vedou slavné tři cesty: „Trident“ – Via del Corso, Via di Ripetta a Via del Babuino.
Z náměstí jsme se vydali do kopce, směrem k Villa Borghese, odkud je na náměstí krásný výhled.
Španělské schody byly postaveny v 18. století, aby spojily Španělské náměstí s kostelem Trinità dei Monti na jejich vrchu. Název pochází od španělského velvyslanectví, které sídlilo poblíž. Schody jsou místem setkávání – kdysi tu lidé posedávali a klábosili, dnes se tu hlavně fotí turisté. Na jaře jsou schody vyzdobeny květinami a vypadají jako zahrada.
Pod schody se nachází fontána „Barcaccia“ navržená Berninim a jeho otcem. Je to loď, která prý připomíná skutečnou loď vyplavenou na náměstí při záplavách.
Španělské schody jsme navštívili 2x, jednou večer, po cestě z Piazza del Popolo, kdy jsme měli problém vůbec sejít po nich dolů. Další den ráno jsme pak na schodech byli v podstatě sami.
Památník byl postaven na počest Viktora Emanuela II., prvního krále sjednocené Itálie. Stavba začala v roce 1885 a trvala více než 40 let. Na památníku se nachází obří socha Viktora Emanuela na koni a hoří tu věčný oheň u hrobu neznámého vojína jako symbol všech padlých vojáků. Italové přezdívají památníku „psací stroj“ kvůli jeho tvaru.
Nahoře na památníku můžete navštívit vyhlídkovou terasu, z které je na Řím krásný výhled. Bohužel nyní už nelze zakoupit vstupenku pouze na terasu, jak tomu bylo v minulosti, a vzhledem k tomu, že muzea památníku nás příliš nezajímala, tak jsem si tuto dvacetieurovou investici i výhled tentokrát odpustila.
Podle legendy papež Liberius měl sen, ve kterém mu Panna Maria ukázala místo, kde má být bazilika postavena – na kopci Esquilinu napadnul uprostřed srpna sníh. Bazilika je jednou ze čtyř hlavních papežských bazilik. Při vykopávkách pod bazilikou byly nalezeny zbytky římských domů.
Uvnitř můžete obdivovat zlatý strop vyrobený ze zlata přivezeného z Ameriky, i starobylé mozaiky, které vyprávějí příběh Panny Marie.
Trastevere znamená „za Tiberou“. Tato čtvrť byla domovem římských obyvatel neitalského původu, například Syřanů a Židů, už ve starověku. Postupně se stala pestrou směsí kultur.
Kostel Santa Maria in Trastevere je jeden z nejstarších kostelů v Římě. Byl postaven ve 3. století a jeho mozaiky ze 12. století vypadají jako z pohádky.
Čtvrť je spletí úzkých dlážděných uliček, které naznačují, jak asi vypadala starověká římská města – byla chaotická a plná života.
My jsme se Trastevere prošli jen tak nazdařbůh a dali jsme si tady skvělou italskou pizzu i buffalo mozzarellu.
Porta Pia je jednou z nejvýznamnějších bran v římských hradbách a má fascinující příběh spojený s historií města, architekturou a sjednocením Itálie.
Porta Pia byla navržena geniálním renesančním umělcem a architektem Michelangelem Buonarrotim.
Postavena byla v roce 1561–1565 na příkaz papeže Pia IV. (odtud její jméno). Nahradila starší bránu (Porta Nomentana), která byla v té době již nevyhovující. Michelangelo se zde zaměřil na estetiku a obranné prvky, přičemž vytvořil elegantní, ale funkční návrh. Měl zde uplatnit své inženýrské schopnosti, což bylo důležité, protože Řím stále čelil hrozbám útoků.
Brána kombinuje prvky renesanční architektury s klasickým římským stylem. Výzdoba zahrnuje symboly papeže Pia IV., například jeho rodinný erb – tři hory s hvězdou nad nimi. Původní Michelangelův návrh však nebyl zcela realizován a některé části byly dokončeny až po jeho smrti.
Porta Pia sehrála klíčovou roli během událostí v roce 1870, kdy bylo ukončeno papežské vlády nad Římem a město bylo připojeno k Italskému království. Dne 20. září 1870 prošla italská armáda touto branou během tzv. Průlomu u Porta Pia (Breccia di Porta Pia). Italské dělostřelectvo vytvořilo otvor v hradbách vedle Porta Pia, což umožnilo vojákům vstoupit do Říma. Tato událost symbolizovala sjednocení Itálie (Risorgimento). Dodnes je tato událost připomínána a 20. září je v Itálii významným historickým datem.
Původní Michelangelova brána je doplněna dalšími částmi, které byly přidány v pozdějších letech. Na vnější straně brány je pomník připomínající události roku 1870, včetně dělového otvoru vytvořeného při průlomu.
Co znamenají nápisy nad sochami vedle brány?
Nápisy nad sochami vedle Porta Pia jsou latinská hesla, která mají symbolický a náboženský význam. Jsou úzce spjaty s posláním církve a papežské moci, a jejich význam lze přeložit následovně: „Ornat et fovet“. Překlad: „Ozdobuje a chrání.“ Toto heslo odkazuje na roli církve a papeže jako těch, kdo pečují o věřící a zdobí svět Boží slávou. „Ozdobuje“ znamená, že církev obohacuje svět nejen duchovně, ale i kulturně, například uměním, architekturou a vzděláním. „Chrání“ odkazuje na církevní podporu a péči o věřící, podobně jako pastýř chrání své stádo. „Regit et tuetur“. Překlad: „Vládne a ochraňuje.“ Toto heslo zdůrazňuje autoritu papeže a církve v duchovní i světské sféře. „Vládne“ znamená, že papež je duchovním vůdcem a zastupuje Boha na zemi. „Ochraňuje“ vyjadřuje ochrannou roli církve před zlem a v boji za spravedlnost. Tato hesla odrážejí mocenskou a duchovní roli papeže a církve v době, kdy byla Porta Pia postavena. Zdůrazňují papežskou autoritu a její povinnost vést a chránit lid, a zároveň poukazují na církev jako patrona krásy a vzdělání.
Pomník který stojí naproti porta pia má na sobě z boku vyobrazený vojenské události. Co symbolizují?
Pomník naproti Porta Pia, známý jako „Pamětní obelisk Porta Pia“ (Monumento alla Breccia di Porta Pia), připomíná důležitou historickou událost z roku 1870, kdy italská armáda prolomila papežské hradby a připojila Řím k Italskému království. Reliéfy a vyobrazení na stranách pomníku symbolizují klíčové aspekty této vojenské operace a její význam. Pomník byl postaven v roce 1920, při příležitosti 50. výročí průlomu u Porta Pia. Na vrcholu obelisku je bronzový kříž, což připomíná historické spojení Říma s katolickou církví, přestože se jednalo o porážku papežských vojsk.
Co by to bylo za cestu do Říma bez zmrzliny! Samozřejmě si ji můžete dát na každém rohu, ale pokud chcete tu nejlepší (na světě – můj názor) a navíc za skvělou cenu, zajděte do Gelateria Fassi. Jedná se o zmrzlinárnu založenou už v roce 1880 a je tak jednou z nejstarších v Itálii. Můžete si tu vybírat z nepřeberných možných příchutí. Rozhodně doporučuji nedržet se klasik, které znáte, i když ani ty vás rozhodně nezklamou, ale vyzkoušet něco netradičního. Moje nejmilovanější jsou rýžová a pistáciová. I když je „Palazzo del Freddo“ trochu mimo turistické trasy, vyplatí se vám sem zajet. My jsme tu byli každý den a skamarádili se s prodavači, kteří byli moc fajn. 😊
Věřte nebo ne, cestování s dětmi a rodinou vás (nejen) o leadershipu učí opravdu hodně. Třeba:
No a přesně tyhle věci potřebuje každý dobrý manažer a šéf, aby se vyvaroval nejčastějším manažerským chybám. Jak na to se dozvíte v mém online kurzu.
Říká se: „Vidět Řím a umřít“. Ač původně to v téhle okřídlené hlášce byla Neapol, Řím si to možná zaslouží ještě víc, protože je plný příběhů, památek a událostí, které ovlivnily svět. Díky téhle návštěvě s osobním průvodcem ChatGPT jsem se i já dozvěděla spoustu zajímavých příběhů, ať už historicky podložených, nebo legend. Byla to zábava. Takže díky a Arrivederci, Roma!
Fotky jako vždy všechny mé vlastní, focené na iPhone 12 ©