Motivace aneb vždy hledejte odpověď na otázku PROČ

Last Updated on 14. 11. 2022 by Lucie Klabanová

Znáte ten pocit, že se vám opravdu, ale opravdu do něčeho nechce. No jasně že znáte! Máme to všichni. Ten pocit je vlastně obraným mechanismem našeho organismu, abychom nedělali něco zbytečně. Otázka je spíš, co s tím?

Včera večer jsem měla na plánu jeden nezáživný úkol, který ale bylo opravdu nezbytné udělat – konkrétně potřebovala jsem doladit některé dokumenty na blogu dle GDPR (uaaa, fakt nuda) :-). A tak jsem začala hledat výmluvy. „Ještě je čas dva týdny.“ „To mi bude trvat dvě hodiny, než přečtu všechna doporučení.“ „Teď se mi fakt nechce.“ A tak dál.

Mám veškeré potřebné informace k dispozici, a tak když to udělám teď nebudu na to muset myslet a budu se moct soustředit na něco kreativního, co mě baví. Třeba psaní nového článku na blog. ;-) A tak jsem se do toho pustila…

Motivace jsou faktory, které směřují naše chování a jednání k dosažení určitého cíle. (volná citace z wikipedia.org) Takže začněme od konce, od cílů. To nejdůležitější je vždy, za každé situace vědět, PROČ něco děláme, za jakým účelem, co je našim cílem. Je o mnoho složitější dělat něco, aniž bychom věděli proč. Nemluvě o tom, že často si bez jasného záměru můžeme vytvořit nějaký náš, fiktivní, který je například odlišný od toho skutečného, který od nás třeba očekává šéf nebo rodina a pak se veškerá aktivita může ubírat jiným směrem, než by bylo záhodno.

Důkladněji se o pracovních i osobních cílech i o tom, jak si je ujasnit a stanovit rozepisuji v online kurzu 12 tipů, jak mít čas pevně ve svých rukou.

Co nás motivuje v soukromém životě? Proč děláme některé koníčky, věci, které nás baví. Většina lidí mluví o štěstí. Abychom byli šťastní a spokojení.

Já například naprosto přesně vím, proč chodím tancovat. Když po náročném tréninku na konci lekce zatančím třicet vteřin dané choreografie a vidím se v sále v zrcadle, mám (s velkým použitím fantazie pro vylepšení zrcadleného výkonu) ;-) skvělý pocit, že jsem něco dokázala. Dá se to považovat za štěstí.

Tim Ferriss ve své knize Čtyřhodinový pracovní týden považuje štěstí za vágní pojem, který se navíc „dá koupit spolu s lahví vína“, a tak mluví spíše o vzrušení. Ano, proč ne. Děláme-li něco s chutí a máme z toho radost, tak bezpochyby vzrušení prožíváme.

Touha po vzrušení, nebo chcete-li štěstí, se tedy dá považovat za souhrnný pojem motivace.

A jak je to v pracovním světě? No přeci úplně stejně!

Samozřejmě, primární důvod, proč chodíme do práce, je výplata. (více o tom v minulém článku: Práce a zase jenom práce?)

Ale tento důvod zmizí, jakmile práci získáme a výplatu máme jistou (samozřejmě do té doby, než se pod námi „houpe židle“) ;-) Co nás skutečně motivuje k tomu, abychom pracovní činnosti dělali dobře, nebo ještě lépe? Ano, mohou to být také peníze, pokud nám šéf například nabídne mimořádnou prémii za určitý projekt. Z mého pohledu i zkušenosti jsou ale peníze od určité hranice příjmu velmi krátkodobým, ba zcela nefunkčním motivátorem.

Daleko efektivnější jsou osobní motivátory, které nám přinášejí spokojenost, štěstí, vzrušení. Osobní proto, že každý má jiné. Někdo potřebuje pohladit ego tím, že bude vychvalován před plénem. Někdo ocení, pokud mu umožníme pracovat do čtyř, aby mohl odpoledne trávit s rodinou. Jiný člověk naopak potřebuje cítit neustálý tlak, protože se jeho pocit dobře odvedené práce pak násobí. Možností a jejich kombinací je milion.

Toto jsou základní chybné předpoklady řady šéfů o motivaci:

• Každý je jako já. To, co motivuje vás, vůbec nebude fungovat na někoho jiného. A naopak.
• Někoho nelze motivovat. Omyl. Motivovat někoho je složitější a časově náročnější než motivovat někoho jiného. Je potřeba přistupovat ke každému individuálně.
• Pokud můj podřízený odejde, je to moje prohra. Není. Někdy si prostě firma a určitý zaměstnanec nesednou.
• Všechny motivují náročné úkoly. Manažeři si myslí, že čím výše bude pomyslná laťka, tím více budou motivovat své podřízené. Ale dokázat něco, jen proto abych to dokázal, není základ motivace. Důležitá je jeho spokojenost.
• Zkusil jsem to a nefunguje to. Každá změna je zprvu složitá. Je to vystoupení z komfortní zóny. Proto když zkoušíte něco nového, možná přijde nejprve nevole a zhoršení. Je potřeba být trpělivý a konzistentní.
• Tento druh motivace vyžaduje příliš mnoho času. Ano, šéf musí věnovat hodně času svým lidem, zjišťování, jací jsou, jaké mají hodnoty. Ale dělá to proto, že skvěle fungující tým převezme velkou řadu jeho zodpovědností a ušetří mu tak jeho čas v budoucnu.

Pokud vás zajímá, jaké chyby nedělat jako šéf, stáhněte si e-book zdarma: 9 tipů, jak být skvělým šéfem zde>> a zjistěte více.

Hlavním motorem motivace v práci (nejen tam) je komunikace. Pokud spolu se šéfem nebo kolegy nebudete mluvit otevřeně, nikdy si neporozumíte. Většinu lidí dobře formulovaný feedback, ať už pozitivní nebo negativní, motivuje k lepším výkonům. A pochvala je navíc nejen motivátorem, ale také odměnou. Měla by být ovšem zcela upřímná a nenucená.

Nemáte-li, ptejte se. A pokud vlastně nikdo nezná odpověď na tuto otázku, tak to prostě nedělejte. Eliminujte. Ale o tom o tom už více v mém online kurzu.