Last Updated on 21. 9. 2021 by Lucie Klabanová
(For english version of the post click here.)
Že pro nás často není snadné říkat věci na rovinu, je fakt. Popravdě, nevím proč tomu tak je, možná je to výchovou či prostředím, ve kterém žijeme, ale cítím, že to tak většina lidí prostě má. Včetně mě. Každé otevřené popovídání si s lidmi, zejména těmi z práce, je menším či větším vystoupením z komfortní zóny. Ale jak se říká, trénink dělá mistra, proto rozhodně není od věci trénovat tak často, jak jen můžeme.
Jedna forma otevřenosti vám v takovém tréninku pomůže úplně skvěle – pochvala.
Pochvala je totiž otevřené vyjádření něčeho, co se líbí vám a zároveň to bude příjemné i pro druhou stranu. Co si budeme povídat, oproti kritice je tato forma otevřenosti rozhodně o dost snazší dávat i přijímat.
Proto chvalte hodně. Součástí pochvaly může být i poděkování, ale taky samotné ocenění. Každý člověk se čas od času potýká s pocitem ne-dost-dobráctví a jakákoliv pochvala je vlastně důkazem, že „to není tak zlé”. Je potvrzením, že to, co děláme, děláme dobře. Že to někdo jiný ocení. Že vidí hodnotu našeho času nad danou činností strávenou.
Vzpomněli jste si na ten velký projekt loni, kdy jste kolegu opravdu ocenili?
Super, ale chválit byste měli každý den!
Že není za co?
Takhle bych mohla pokračovat. Každý den najdete spoustu drobných i větších důvodů někoho pochválit, poděkovat mu a ocenit ho. V práci i mimo ni. Musíte jen mít oči otevřené a trochu zpomalit, aby vám ty momenty neutekly.
Pokud jste manažer, nadřízený, možná vás napadá, že chválit není třeba. Jste šéf, máte tedy autoritu a očekává se, že vaši podřízení budou dělat co mají. Tak proč byste je za jejich práci měli ještě chválit?
Určitě víte, že mít dobré lidi v týmu není úplná samozřejmost. Pokud už nějakou dobu tým vedete, zjistili jste, že vybrat ty správné lidi není snadné. A když už je máte, přicházejí ještě těžší úkoly: udržet si je a nedovolit jim ztratit motivaci.
Pochvala je úžasně motivační. Většina externí motivace nefunguje, ale pochvala je jiná. Každý člověk přirozeně touží být oceňovaný, nějakým způsobem důležitý, Ale jak se tak může cítit, když z ničeho nepozná, že tomu tak je? Pochvala je takový spouštěč jeho vnitřní motivace – pocitu, že to má smysl.
Pokud chcete fungovat maximálně efektivně, potřebujete si ke svým spolupracovníkům (nejen podřízeným) vytvořit vztah. Potřebujete, aby viděli, že když už od nich vyžadujete pomoc, kooperaci, že ji také oceníte.
V zaměstnání má každý často pocit, že to či ono by možná měl dělat někdo jiný, nebo že by celý proces měl fungovat trochu jinak. Tím, že oceníte, že i přesto to kolega udělal, je tenhle pocit nespravedlnosti zmírněn a celkové uspokojení z vykonané práce větší.
V neposlední řadě je důležitý dopad na nás, na ty co chválí. Každý člověk má v sobě jistou dávku altruismu a dělat radost nám dělá radost. Jakmile zaznamenáte, že jste někoho dalšího potěšili, sami zažijete příjemný pocit. A ten je návykový. :-)
Jako u většiny věcí platí, že není pochvala jako pochvala. Rozhodně nezapomínejte na základní pravidla, jak chválit:
Jestli jste dočetli až sem, tak zkuste takovou týdenní výzvu. ;-) Dejte si závazek, že ode dneška alespoň jednou denně někoho pochválíte. Ať už je to za drobnosti nebo větší věci. Trénink dělá mistra, trénujte.
Zvládnete-li to celý týden dodržet, určitě mi dejte vědět, jestli jste zaznamenali nějaké změny ve svém životě či v okolí. Možná budete překvapeni. ;-)
Dejte like mojí stránce na facebooku a neuteče vám žádný další článek: