(For english version of the post click here.) Všechny „korporátní krysy” si často stěžují: „To jsou furt nějaký pravidla, můžu jen tohle, musím vyplňovat lejstra a nechávat je schvalovat…” Pravidla, procesy, limity. Zaklínadla korporátních pracovníků. Ale co když pravidla ve firmě nejsou? Jsme malá firma, tak na co pravidla a „policies”. My se přece nějak domluvíme. Být spravedlivý...
„Omlouvám se, ale fakt nemám čas!“ Jak často tuhle větu slýchám. A přitom je tolik nepřesná, skoro bych řekla, že je to lež. Čas je daná veličina, kterou všichni „využíváme“ a všichni jí máme stejně. A je na nás, jak s ní naložíme. Zní to prostě a jasně. Ale jak s tím pracovat v každodenním životě? Může se to zdát snadné: prostě...
(For english version of the post click here.) Že pro nás často není snadné říkat věci na rovinu, je fakt. Popravdě, nevím proč tomu tak je, možná je to výchovou či prostředím, ve kterém žijeme, ale cítím, že to tak většina lidí prostě má. Včetně mě. Každé otevřené popovídání si s lidmi, zejména těmi z práce, je menším...
(For english version of the post click here.) Před pár lety jsem na jedné akci potkala kamaráda, vysokoškoláka, podnikatele a celkově dle škatulek dnešního světa úspěšného člověka, kterého jsem delší dobu neviděla. Na první pohled jsem poznala, že je něco jinak a tak jsem si nadšeně nechala celou historii jeho přerodu vyprávět. Pamatuji si, že z něj čišela nějaká vnitřní...
(For english version of the post click here.) Když se vás zeptám: “Kdo byl nejlepší šéf, jakého jste kdy měli?”, co mi odpovíte? A proč? Schválně, dejte si chvilku a zamyslete se… Povím vám teď tři příběhy mých nadřízených. Šéfka, co mě naučila nezavírat dveře Jedna moje šéfová, říkejme jí třeba Jana, byla žena ve středním věku,...
(For english version of the post click here.) V dnešní době máme neomezené možnosti spolu komunikovat. Nemusíme řešit, jak jsme od sebe daleko. Můžeme spolu z druhého konce světa mluvit jako bychom seděli vedle sebe. Moderní prostředky dělají z celého světa jeden “obývák”. Ale neztrácíme právě kvůli tomu schopnost spolu komunikovat? Umíme správně posoudit, kterou formu komunikace použít...
(For english version of the post click here.) Každý den ráno většina z nás vstane a jde do kanceláře. Tam strávíme nejméně osm hodin (ne-li více) – tedy velkou část dne. To je vlastně víc, než kolik strávíme denně s rodinou. Všichni jsme lidé, mezi lidmi vznikají vztahy. Každý jsme jiný, proto i vztahy mezi různými lidmi jsou různé. Ale...
(For english version of the post click here.) Pořád se s tím setkávám. Se strachem. S obavou postavit se k tomu čelem a přiznat všem a hlavně sám sobě, že tohle prostě neumím. Že tohle jsem pokazil. Že jsem se spletl. Jako by to bylo něco, co se trestá smrtí. Sama si dobře pamatuji ten pocit. Ponížení, marnost, nicotnost....
aneb co dělat, když už nechcete každý den dělat, co vás nenaplňuje Většina z nás pracuje ráda. Jen malá část lidí by primárně uvítala nic nedělat. Ono totiž nedělat nic znamená nejen nudu, ale také spadnutí do kruhu věčného pocitu ne-dost-dobráctví, neužitečnosti a zbytečnosti. Důležitější je, CO chceme dělat. Ono totiž nestačí dělat cokoli. Pokud budete umělce nutit...
Pravidelně každé ráno se svého čtyřletého syna ptám, co chce ke snídani. Když to moje mamka zaznamenala poprvé, řekla mi, ať se ho neptám a prostě mu naservíruji, co je. Že prý jsem moc benevolentní. Je pravda, že rozhodnout se mezi borůvkovým a meruňkovým jogurtem je v jeho případě otázka několika drahých ranních minut. :-) Určitě by pro...
Lucie Klabanová
