Všechny překážky, které musí pracující matky překonat

Délka: 7 min

(For english version of the post click here.)

Jednou přijde den, kdy většina chytrých, talentovaných žen přehodnotí nejen své priority, ale celý život. Je to chvíle, kdy se z nich stanou mámy. 

Nestávají se z nich ale jiní lidé. Nezhloupnou (i když o „vykojeném mozku” slyším až příliš často :-)), ani neztratí pracovitost či své schopnosti. 

Bohužel, i když se snaží své já, ať už soukromé či pracovní, zachovat i spolu s mateřstvím, narazí často na překážky. Spoustu překážek. 

Nepochopení

Ty ženy, které jsou úspěšné v zaměstnání, mají vybudovanou zajímavou kariéru, se hned na začátku setkají s nepochopením. 

„Proč jsi těhotná zrovna teď?! Vždyť máš tak dobře našlápnuto.” 

Lidem, kteří to nezažili, se to těžko vysvětluje. Mateřství je biologická potřeba. Vůbec nesouvisí s potřebou seberealizace. Jsou to dvě oddělené věci. Spojuje je jen to, že se setkají ve vašem životě. V určitou chvíli se mateřství stane důležitější součástí života. Ale to neznamená, že ostatní zmizí. U někoho více, u někoho méně jsou ostatní věci upozaděny. Prozatím. 

Pamatuji si na den, kdy jsem v práci oznámila, že budu mít dítě.

„No nazdar!”

Tak přesně tohle jsem chtěla slyšet. Copak je to smrtelná nemoc? 

Na dobu, kdy jsem se vrátila do práce nevzpomínám ráda. Všechna odpoledne a často i večery byly na na manželovi, protože babičky máme daleko. Já i manžel jsme dělali na plný úvazek, ale já měla kolem sebe lidi, kteří mateřství nechápali. Rádi dělali naschvály, obcházeli mě, když já už tam v 18 hodin nebyla. Vydržela jsem rok a pak jsem tuhle práci opustila. Nestálo mi to za to, ani dobré peníze mi to nevynahradily.

Obří nával zodpovědnosti

Jakmile se z ženy stane matka, její pocit zodpovědnosti rapidně roste. I tehdy, byla-li spíše flegmatický typ, teď je z ní zodpovědná osoba. Postarat se o bezbranné dítě je takový nával zodpovědnosti, jaký nelze slovy popsat. Tahle zodpovědnost s sebou často přináší i pocit důležitosti. U žen, které měly nižší pocit sebe-hodnoty, se může s novou situací vše změnit. 

Když jsem poprvé odcházela do kanceláře na několik hodin bez mého pár týdnů starého syna, připadala jsem si hrozně nervózní. Asi jako bych doma zapomněla peněženku s doklady. A víte co se stalo? Nic. Za pár hodin jsem byla zpět a dítě spokojeně spalo u babičky stejně jako když jsem odcházela. Problém nebyl na jeho straně, ale na mé. V mé hlavě. Příště už to bylo o poznání snazší.

Nejistota, jestli to zvládnou

Každá máma ji potká. Nejistotu. Strach z neznámého. Můžete přečíst milion názorů, zkušeností, situací ostatních matek, ale nic vás nepřipraví na to, co musíte zvládnout VY. Vaše situace je vždy JINÁ. Možná podobná, něčemu, co jste slyšela, ale vždy unikátní. Navíc čekání na konfrontaci s realitou trvá hodně dlouho. Devět měsíců, abych byla přesná. To je hodně dlouhá doba, pokud necháte strachy pěkně vás svírat víc a víc. 

Mezi námi, každá máma to nakonec nějak zvládla. Některá hůř, jiná líp. Nejlépe si s tím poradí ty, které vědí, že to nějak půjde. A když ne tak, pak třeba jinak. 

U mě nepřicházelo v úvahu, abych se vrátila na původní místo. Dostala jsem ale nabídku na jinou práci, úplně novou pozici. Bylo to těžké. Nevěděla jsem, co budu přesně dělat, musela jsem překonat ten pocit: „vůbec nic nevím a neumím”. Navíc se k tomu přidala nejistota spojená s úvazkem na dobu určitou.

Neochota okolí akceptovat, že to zvládnou

Pokud jste jako já měly představu, že i při mateřství budete dál pracovat a nevzdáte se všeho, co jste vybudovala, pak se taky potkáte s neochotou akceptovat, že byste to vůbec mohla zvládnout. 

„To prostě nepůjde. To nezvládneš.”

Jak tohle může někdo vědět? Neměla bych to nejlépe vědět já? 

A možná mají pravdu. Třeba nastanou okolnosti, že nebudu moct být dobrá máma a zároveň pokračovat v práci, kterou mám ráda. To dopředu nevím. Ale kvůli tomu to mám raději vůbec nezkoušet? 

Time management

Že jste dříve neřešila, jestli budete v práci o hodinu víc? Tak teď záleží na každé minutě. Stává se z vás mistr time managementu. Plánování vám bylo na hony vzdálené? Teď pořizujete diář i elektronický kalendář. Bez precizní organizace času se mámy, které chtějí dělat i něco dalšího, prostě neobejdou. 

A jen tiše posloucháte své bezdětné svobodné kolegy, kteří si stěžují, jak nic nestíhají a ještě ani nemají čas jít si zacvičit. 

Pro mě byl po návratu do práce největším problémem time management. Neměla jsem kolem sebe nikoho, kdo by mohl pohlídat a zároveň jsem s dětmi chtěla být. Proto jsem zvolila možnost nočních směn, v té době to byla nejlepší možnost. 

Pocit, že jsou pořád v poklusu

I když jsou maminky opravdovými mistry plánování, stejně se dostaví pocit, že pořád někam spěchají. Že si ani na chvíli nesednou. Ještě tohle, pak rychle tamto. 

Tohle je pro většinu z nich opravdová výzva. Najít si alespoň malou chvilku, kdy NIC nemusí. Kdy si sednou a jen jsou. Nejtěžší je to v začátcích, když se bojí dát dítě z ruky, protože co kdyby je zrovna potřebovalo. 

Já mám skvělého šéfa, ale i tak nějak chvíli nechápal ten koncept mého zkráceného úvazku. Často přišel, že se mnou potřebuje na pět minut mluvit a já jsem pak dvacet minut poslouchala něco, co mi klidně mohl říct až další den, zatímco já jsem už měla být na cestě do školky. Musela jsem se naučit být asertivnější. A taky se smířit s tím, že když budu pracovat na částečný úvazek, nebudu moct pracovat na těch nejhezčích a zároveň časově nejnáročnějších projektech.
Po skončení mateřské pro mě byl obrovský šok to ranní chvátání. Každé ráno jen honem honem, neumyté hrnečky a talířky od snídaně musely počkat až do večera. Dlouho mi trvalo si zvyknout. 

Časy spolu neladí

Vy si přesně všechno naplánujete, jak to bude fungovat, pomalu na minuty. A pak změníte školku a zjistíte, že tahle zavírá v 16:30. Ouha. Vaše pracovní doba je do pěti. 

S tím se smiřte – oficiální pracovní doba školek je málokdy sladěná s běžnou pracovní dobou většiny firem. Protože proč by se školky měly přizpůsobovat potřebě svých klientů, že? Některé soukromé ústavy možná, ve státní ani náhodou. Bez flexibility pracovní doby to nepůjde. 

Mimochodem to platí o všem, co se vás začne týkat – návštěvy lékařů, zájmové kroužky dětí atd. 

Hlavní problém byl se školkou. Najít takovou, která by pokryla aspoň část úvazku. Takže jsme kombinovali babičky, hlídací paní a soukromou školku. Občas to bylo fakt hodně složité.

Potřeba ohromné flexibility

Pokud jste jako já spíš plánovací typ a změny na poslední chvíli vás vykolejí, psychicky se připravte. S dětmi je všechno jinak. Dlouho dopředu naplánovaná služební cesta je odepsána pár minut před odletem, protože dítě lehne s horečkou. Všechno je z minuty na minutu jinak. Tak to prostě je. Musíte se naučit tuhle flexibilitu akceptovat a neřešit. 

Ty večery, kdy člověk zjistí, že má jedno z dětí 39 horečku – a teď co dál… Všechny plány jsou fuč. Doma zůstal vždycky ten, kdo zrovna mohl. Člověka to staví v pracovním kolektivu do pozice lehce nespolehlivého kolegy, což mi vadilo, ale nedalo se nic dělat.
To byl jeden z důvodu, proč jsem změnila obor. Mohu mít home office prakticky kdykoliv.
Měla jsem skvělou šéfovou, kterámi vyšla ve všem maximálně vstříc. Věděla, že svoji práci si udělám i kdyby „čert na koze jezdil”. Bohužel je takových málo.

Opětovné hledání sebe sama

Když se stanete mámou, přirozeně upozadíte sebe sama. Ve všem. Jen velmi málo žen si dokáže své zájmy i čas pro sebe uchovat po celou dobu. A popravdě, ani to nepovažuji za přirozené. Většina maminek prostě část sebe skutečně ztratí. 

Zapomenou, jak moc je bavilo chodit tančit. Zapomenou jak milovaly výlety na kole. Jak si dělaly „válecí neděli”, kdy jen četly a nevylezly z postele. 

Dříve nebo později se ale potřeba hledání sebe sama, toho co nás baví, co nás naplňuje a co chceme do svého života přidat (nebo vrátit) znovu objeví. Pokud ji včas vyslyšíme, začneme znovu hledat. Pokud ji přehlušíme pocitem: „Na to teď nemám nárok.”, pravděpodobně vyhoříme. Zhroutíme se a velmi, velmi těžko se budeme odrážet ode dna. Připomínat si, proč máme skvělý život, když to vlastně není život, jaký bychom chtěly. 

Být maminkou není diagnóza. Není to něco, co vše ostatní maže. Každá maminka chce zůstat tak skvělou ženou, jakou byla doteď. Jen chce ještě navíc být mámou. Dostává dar, protože může vychovat své dítě. Krom jiného. 

Co tedy ty nejskvělejší mámy potřebují? 

Důvěru

V první řadě potřebují důvěru. Od všech lidí kolem potřebují cítit, že jim věří. Že budou skvělé mámy. Že zvládnou vše, co si přejí. Že nemusí mít strach. 

Podporu

Být mámou a ženou je obecně náročný job. Pokud k tomu dotyčná ještě pracuje či podniká, je to extra třída (co si budeme povídat, málokterý chlap by to všechno zvládnul, pánové odpustí ;-)). Potřebuje, aby jí občas někdo další vyšel vstříc, podpořil ji a pomohl.

Pochopení

Dávka pochopení dělá dobře všem. Mámy ji potřebují o trochu víc. Hlavně od lidí, kteří sami maminkami nejsou. Od šéfů, bezdětných kolegyň. Situace, které jsme sami nezažili se nám špatně chápou, hůř se do nich vžíváme. Zkusme ale naslouchat, snažme se vcítit. 

Flexibilitu

V práci je pro mámy flexibilita výhoda k nezaplacení. Rády oželí pár korun za možnost home officu, volné pracovní doby. Za tenhle benefit vám na oplátku zaručí, že budou pracovat víc, než ostatní. 

Pořád kolem sebe vidím málo firem, které takovou flexibilitu svým zaměstnankyním umožňují. Naštěstí se situace zlepšuje. 

Jeden můj kolega, regionální manažer, muž, často přijímal do poměrně důležitých funkcí ženy, mámy. Zeptala jsem se ho, jak to.

„Mámy jsou nejlepší manažerky. Mají skvělý time management, jsou efektivní, řeší jen to podstatné, na blbosti nemají čas.”

Pomoc s hledáním řešení

Už jsem to zmínila, v mateřství může být všechno z minuty na minutu jinak. Pomozte mámám hledat způsoby řešení, které jsou vhodné pro všechny strany, spíš než je soudit, že něco nedodržely, ne vlastní vinou. Pochopte, že si musely přeskládat své priority, i když možná mají z téhle změny špatný pocit. 

Fandím všem maminkám, které každý den válčí s časem, aby stihly vše, co je činí šťastnými a spokojenými po všech stránkách. 

PODĚKOVÁNÍ: Děkuji všem skvělým maminkám a neskutečně šikovným ženám, které mi odpověděly na mé všetečné otázky a staly se tak součástí tohoto článku.

Dejte like mojí stránce na facebooku a neuteče vám žádný další článek:

Naposledy aktualizováno

Jsem mentorka. Prostřednictvím projektu make-it-easy.cz pomáhám (nejen) ženám najít jistotu, že mohou zvládnout vše, co je pro ně důležité. Ukázat jim, že můžou být dobrými manažerkami nebo podnikatelkami, maminkami, i mít čas samy pro sebe. Pomáhám jim správně určovat priority, organizovat čas a vést podřízené, spolupracovníky i rodinu.

Jsem autorkou e-mailového kurzu 12 tipů, jak mít čas pevně ve svých rukou i stejnojmenného e-booku. Pokud chcete rychlé výsledky už po prvních krocích k lepší organizaci vašeho času, můžete vyzkoušet 14 denní výzvu Čas pro mě.

Napsala jsem pro vás také stručný e-book zdarma 9 tipů, jak být skvělým šéfem a vytvořila Rychlý tahák pro lepší time management už dnes, který si také můžete stáhnout zdarma.

Jak si poradit se všemi situacemi v roli čerstvého šéfa, jak mít spokojený tým se můžete dočíst v e-booku 5hvězdičkový šéf. Dozvíte se, že to je snazší, než si myslíte. Ale také, že na maličkostech záleží.

Více o mně se můžete dozvědět tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Nejsou nadále ukládány ani jinak zpracovány. Zásady zpracování osobních údajů