Jak se (ne) stát workoholikem

Last Updated on 13. 3. 2023 by Lucie Klabanová

Nejspíš si říkáte, že vám se to rozhodně stát nemůže. 

Ale pokud máte svou práci rádi, a já věřím, že to tak je (protože pokud ne, tak určitě zamiřte rovnou do mého kurzu), jste vlastně vždy na hraně. 

Práce je vám nejspíš i koníčkem. Dostáváte se do flow, kdykoli se zaberete do nějaké činnosti. Zapomínáte na čas i fyziologické potřeby (jen se přiznejte, děláte si pravidelné přestávky?) Nepřijde vám divné, brát pracovní telefony v neděli. 

Gratuluji, jste na nejlepší cestě k workoholismu. 🤦‍♀️

Moje první šéfová (a ti kdo četli článek Skvělých šéfů je pořád málo vědí, že jsem si tak docela nesedly), mě naučila jednu důležitou věc: „Zvykni si, že nikdy nebudeš mít hotovo.” 

To je totiž rada nad zlato. Mám sice zkušenost i ze zaměstnání, kde nebylo do čeho ruce vrazit, ale to zpětně přisuzuji spíše ekonomickému boomu v době po ekonomické krizi, kdy se firmám najednou dařilo, a tak se čas od času dostaly do stavu přezaměstnanosti. 

Nutno dodat, že někteří zaměstnanci tento stav stále vyhledávají a pak se velmi diví, když se po nich chce práce. :-)

V žádné práci, která mě kdy bavila, nebylo nikdy hotovo. Jednoduše proto, že člověk si sám práci vymýšlí, hledá, co by ještě měl udělat, dává-li mu to smysl. Deadliny pořád klepou na dveře a nové projekty se valí. 

V takové situaci je opravdu snadné sklouznout k tomu, že zapomínáte na všechno ostatní, kromě práce. Život ale není jen práce. 

Na co je dobré myslet, abychom si zachovali zdraví, work-life-balance a hlavně spokojený život?

Každodenní plánování

Plánujte. Plánujte. Plánujte. Na tohle téma mám hodinový webinář (brzy ho budu opakovat, tak pokud nejste v mé e-mailové databázi stačí si třeba zdarma stáhnout Time management tahák a já vám dám vědět v rámci pravidelných mailingů), je to velké téma. Ale to nejdůležitější sdělení je: jedině pokud plánujete = máte pár minut klidu zhodnotit aktuální priority, nejdůležitější úkoly, máte šanci vybalancovat čas. Pod tlakem, kdy se úkoly valí, se s velkou pravděpodobností nebudete schopni správně rozhodnout, co můžete odložit a budete mít pocit, že vše „hoří”, skákat z jednoho na druhé. Takže nezbytně uděláte méně, hůře, a navíc budete mít pocit, že jste nic nestihli. 

Přestávky

Nezapomínejte na pauzy. Čas na kávu v klidu. Pauza na oběd. Odpolední procházka. Pauzy jsou úplný balzám na napnuté nervy. Po přestávce budete rozhodně efektivnější (nesmíte si tedy dát vepřové koleno k obědu :-)) a budete s odstupem lépe schopni zhodnotit aktuální priority. 

Nabíjejte se

Ordinujte si pravidelně „nabíjecí aktivity”. Prostě čas, kdy děláte něco, co vám dělá dobře na duchu (a ideálně i na těle). Může to být například cvičení, procházka, pro mě třeba hudba či tanec. Kdykoli můžete, „nabíjejte se”. Když si pustíte oblíbené CD v autě cestou domů, využijete plonkový čas a skvěle vás to naladí. 

Umění „vypnout”

Když se vám hlavou honí, co všechno ještě musíte udělat, je extrémně těžké na to přestat myslet. Učte se, jak doopravdy vypnout. Jak přestat myslet na všechny aktivity ve chvíli, kdy jste s prací skončili. Souvisí to i s prvním bodem – plánovat si volnočasové aktivity. Když už si nějakou naplánujete a vyrazíte na ní, tak svou mysl nenechávejte utíkat zpět k pracovním povinnostem. Vědomě se hlídejte, a jakmile začne vaše mysl bloudit zpátky do práce, pomozte jí soustředit se na to co vidíte okolo sebe, co cítíte, co děláte. Zapojte všechny smysly – zamyslete se, co zrovna slyšíte, vdechněte vůni okolí, rozhlédněte se, sahněte na nejbližší předmět a vnímejte ho.

Je to vlastně forma meditace, kdy se učíte ovládat své myšlenky. Když budete pár minut denně i třeba takovéto formy meditace pravidelně praktikovat, i umění vypnout vám bude připadat snazší.

Osobní vize na prvním místě

Nezapomínejte na svou vizi i hodnoty. Nenechte se zahnat do aktivit, které s nimi nejsou v souladu. Proto si vizi i hodnoty pravidelně připomínejte, upravujte. Na první pohled se to nezdá, ale v tlaku okolí, života v jakém žijeme, se často odchylujeme od cesty, kterou bychom sami chtěli jít. Je na nás, abychom znovu našli správný směr. 

Ve skutečnosti je to zase jen o nás. Jak zpívá Tomáš Klus ve své písni „Čas nikam nespěchá, jen rozum nutí ho k běhu.” 

Myslete na to, že vražedné tempo zvládá možná tak Semir Gerckan v Kobře 11 😅, ale vás může stát energii i zdraví. A proto sami pracujte s vnímáním času, prioritami i vlastními pocity, aby celková spokojenost byla součástí vašeho každodenního života.