Last Updated on 28. 11. 2022 by Lucie Klabanová
Pravidelně každé ráno se svého čtyřletého syna ptám, co chce ke snídani. Když to moje mamka zaznamenala poprvé, řekla mi, ať se ho neptám a prostě mu naservíruji, co je. Že prý jsem moc benevolentní.
Je pravda, že rozhodnout se mezi borůvkovým a meruňkovým jogurtem je v jeho případě otázka několika drahých ranních minut. :-) Určitě by pro mě bylo snazší, se ho neptat.
Tak proč se ho tedy ptám, co on chce?
Protože si myslím, že by se měl umět rozhodnout. Čím dřív se to naučí na nepodstatných věcech, tím snazší to pro něj bude v budoucnu u těch důležitých.
Moje generace nebyla vychovávána v duchu samostatného myšlení a přijímání zodpovědnosti za svá rozhodnutí.
Jenže dnešní doba je jiná. Tím, že máme mnohonásobně víc možností, musíme i mnohem častěji vybírat a rozhodovat se.
Petr Ludwig ve své knize Konec prokrastinace (z které jsem mimochodem udělala stručný výtah ve facebookové skupině) důkladně popisuje, jak funguje rozhodovací paralýza a i to, jak se jí učit zbavovat.
A právě to učím tím ranním “rituálem” svého syna.
Rozhodovací paralýza je stav, kdy z důvodu velkého množství voleb nakonec nevybereme nic. Určitě ji zažíváte třeba tehdy, když vidíte svůj seznam úkolů, který je příliš dlouhý a nevíte s čím začít. V tu chvíli se vám nechce vůbec nic. (Ostatně jak s tímhle problémem bojovat jsem popsala v mém kurzu) Rozhodovací paralýza je také, jak píše Petr Ludwig ve zmiňované knize, druhou hlavní příčinou nízké akceschopnosti.
Pokud chceme být celkově efektivní, musíme se s ní učit bojovat.
V případě mého syna se dá krásně pozorovat i to, co dokazují výzkumy: čím více možností porovnáváme, tím těžší je, se rozhodnout. Když mu nabídnu výběr ze tří jogurtů, místo dvou, často si po váhání jeden vybere, ale za okamžik si to rozmyslí a vybere jiný. :-)
Tím se dostávám k tomu, že samotným rozhodnutím to nekončí.
Představte si situaci, že si vybíráte mezi dvěma pracovními nabídkami. Pro jednu se rozhodnete. Ještě než své rozhodnutí zavoláte dotyčným firmám, najednou vás začnou přepadat pochybnosti: Ale nemám přeci jen raději zvolit tu druhou?
A to je právě druhá část rozhodnutí: stát si za ním.
Pokud k takovým situacím přistupujete “vědecky”, pravděpodobně si uděláte seznam pro a proti nebo nějakou podobnou pomůcku. Jenže, stačí to? Jsou fakta to jediné rozhodující?
Ono totiž důležitější než kolik si sepíšete pro a proti je to, jak moc jsou jednotlivé body pro vás podstatné. Možná pro nabídku A máte 20 pro a 5 proti a pro variantu B jen 4 pro a hromadu proti. Ale co když z těch 4 pro je něco pro vás nejdůležitější ze všeho? Pak si zdánlivě nelogicky vyberte nabídku B. A je to tak v pořádku.
Klíčové je, abyste uměli bojovat s pochybnostmi, které vzápětí (vždy) přijdou.
Dejte like mojí stránce na facebooku a neuteče vám žádný další článek: